Buenos Aires 1977 (2006)

„Oni potřebují, abys jim řekl nějaký jméno. Něco.“ - „Jenže já jim nemám co říct!“ - „Nevěří ti. Předhoď' jim někoho. Nikoho neznáš? Někoho z fakulty. Někoho namočenýho.“ - „Z fakulty nikoho neznám.“ - „A tady? Musíš být trochu všímavější. Začni si všímat s kým tu jsi. Poslouchej. Navíc jim vůbec nejde o nás, ale o radikály. S těma si to chtějí vyřídit.“Jenže pokud junta nedostane ty skutečné, spokojí se i s domnělými…Intenzivní podívaná. A nebylo k tomu nutné ani explicitně zobrazovat scény mučení. Tenhle film je o atmosféře. Tísnivé, plné strachu, nejistoty a zoufalství, neb hlavní hrdinové si nemohou být jisti ničím. Po zhruba hodině projekce začnou v postavách sílit myšlenky na zdánlivě nemožný útěk jakožto jedinou šanci, jak se odtud dostat. A spolu s tím divák dostane i pořádnou dávku napětí, při kterém skoro ani nedýchá, jak jsou v něm tvůrci schopni vyvolat strach o hlavní hrdiny. Proto se vyplatí být trpělivý, a to trýznivé čekání spolu s postavami vydržet. Film o zlu, bezpráví ale i naději, která umírá až poslední, hodnotím solidními 4*.

Zajímavé téma naprosto pohřbila špatná režie. O zajatcích se nedozvíme naprosto nic (s vyjímkou jednoho, že je brankář). I po dějové stránce film nic nenabízí - první hodina monotónně ukazuje místnost s několika uvězněnými, v závěru se 4 rozhodnou utéct. Jestli nám chtěli tvůrci přiblížit krutost vojenské junty v Argentině, měli zvolit dokumentární formu. Protože u hraného filmu by se měl divák bavit a to se v mém případě nestalo.

Podivné spôsoby riešenia vnútroštátnych politických delikventov, oveľa prítulnejšie ku KGB, alebo
ŠTB a nie kapitalistickej tajnej služby. Tí bi sa takýmito tajtrlíkmi nezaťažovali, aby mali nejakú
obeť pre štatistiku činnosti. Vôbec celé to trápne vyšetrovanie pripadalo, ako politické praniere medzi Papuáncami v pralese.

Určitě je důležitý točit o podobných událostech a připomínat, co všechno se dělo. Ale přiznám se, že mi chyběl třetí rozměr. Skutečně je to film o útěku. Ale to je všechno. Kdyby těsně před závěrečnými titulky nebyly prozrazeny osudy jednotlivých protagonistů, skoro by se zdálo, že si někdo tuhle šílenou historii vymyslel. Chápu, že se nejspíš autoři chtěli soustředit především na sebezáchovný hrdinský kousek, ale díky tomu bohužel vypadá film dost ploše. Klidně bych se nechala poučit, jak argentinská diktatura vypadala.

Nepochybně poutavý film, který je dokladem toho, že svět není černobílý. Je zajímavé pročíst si alespoň základní informace o Argentině a v tomto případě o období tamní vojenské junty, seznámit se s prostředky, které tato garnitura užívala proti občanům Argentiny a také s tím, kdo a jak podporoval vznik takové vlády a kdo, jak a čím jí pomáhal v držení moci (tento hlídač lidských práv a strážce mezinárodního práva ukázal svoji tvář i dnes ráno, kdy byly z plovoucích ostrůvků spravedlnosti a demokracie ve Středozemním moři vystřeleny rakety, které jako stavební kameny na cestě k míru posloužily zájmům občanů cílové destinace). Pro našince je nesporně zajímavé také vzájemné porovnání časového období ve filmu s obdobným časovým intervalem naší historie, tedy s obdobím tzv. normalizace. 74%