Brendan a tajemství Kellsu (2009)

Konečně jsem si po Písni moře a Vlkochodcích našla příležitost shlédnout i tenhle starší počin. Ilustrace jsou už tady magické a atmosféra silná, ale citelně mi chybí podrobněji vyprávěný příběh. Ten se tu ztrácí v mlze, v pohybu dějin, zachycený jen povšechně, zhruba, obecně a jen útržkovitě - jako by na jednotlivých osudech, konkrétních postavách a jejich životech vlastně nezáleželo. *** Je to možná legitimní optika a dlouho jsem zpytovala, proč a jestli mi to nutně musí překážet, no ale - překáželo. Přišlo mi to takhle příliš jednoplánové a nedotažené, postavy opouštěné uprostřed vyprávění, příběh načrtnutý letem světem, na rozdíl od umně propracovaných ilustrací, jen aby posloužil metafoře s osvícenstvím, a vadilo mi, že se nedozvíme víc o osudu Aisling, o smyslu jejího proměňování nebo jejího setkání s Brendanem (co v tom bylo pro ni? co se s ní dělo dál?), o povaze a významu toho temného místa, které jí nahánělo strach a připravilo o rodinu (proč?), o tom, co se dál dělo s opatstvím a lidmi v něm, kteří přežili, vadilo mi, že vlastně nic nezapadne dohromady, jen kamsi nahlédneme zprostředka dění a zase se vzdálíme a vůbec nic není dopovězeno. Ostatně i představa mladého mnicha, který časem zestárne vedle starého, aniž by prožil lásku, měl rodinu nebo aspoň byl živou součástí nějakého širšího společenství (je tam jen jedna scéna, kde čte lidem, ale žádná, kde by skrze ně sám pociťoval a prožíval naplňující život), je podivně jalová... *** Ve Vlkochodcích mě naopak uhranulo, jak v příběhu všechno dosedne na své místo ve struktuře celku stejně, jako jednotlivé ilustrace v každé chvíli spoluvytváří větší mozaiku života, mandalu, v níž všechno, prožitá bolest, radost, strach či nabývaná zkušenost a rozšiřující perspektiva, zapadá v harmonický, stále se proměňující a v něčem završující celek. *** (V Libějovicích, 13. 4. 2024) *~

[3,5*]"Questions do not burn your tongue if you wait to ask them."Magický rozprávkový príbeh naplnený tajuplnosťou a mytológiou, na ktorom od prvej chvíle udrie do očí jeho unikátny výtvarný štýl (využívajúci rôzne geometrické tvary). Okrem podmanivej výtvarnej stránky dokáže snímka zaujať i pútavým príbehom a krásnou hudbou s keltskými motívmi (Bruno Coulais). Spomenúť musím aj ten zvukomalebný írsky akcent, ktorý sa veľmi dobre počúva. Najsilnejšie pasáže filmu sú jednoznačne tie pri Brendanových návštevách v tajuplnom lese a predovšetkým pri stretnutiach s tajomnou Aisling. Mierne sklamaný som bol zo záveru filmu, keďže ten príbeh ma dokázal uchvátiť a bol som v napätom očakávaní, aké bude jeho rozuzlenie, ktoré mi však napokon pripadalo akési uponáhľané a nedotiahnuté."You can't find out everything from books, you know." "And I think I read that once."

Atmosférická animovaná magie jejíž jedinou bolístkou je trochu zvláštně uspěchané nefilmově překotné tempo vyprávění v poslední třetině, kde už jsem dění skoro nestíhal. Irský duch z toho vyloženě sálá, ať už postavami nebo krásnou hudbou (zazní i gaelština), ručně malovaná animace zase ohromí fixací na různé pravidelné obrazce a ornamenty, ale přiznám se, že tenhle nejasný mystický příběh jsem dokázal pochopit a docenit jeho symboliku až po dogooglení kontextu.

Napodruhé jsem to určitě ocenil víc než kdysi, ale nebudeme si nic nalhávat, zas tak úžasné to není. Není to ještě prostě to, co Moore dokázal potom v Písni moře. Tohle je poněkud nekonzistentní - prvních 15-20 minut se tváří jako normální animák pro děti, včetně tomu dost odpovídajícímu humoru, jenže pak to celé dost zvážní, do toho se pletou fantasy-mytologické prvky a konec se z toho snaží udělat něco poetického, přičemž se mu to moc nedaří a mě osobně ten konec přijde nepovedený. Navíc to, jak to dopadlo s Aisling je zde uzavřeno odbytě a ještě víc odbytá je celá ta mytologie za tím. Občas je něco lehce naznačeno, občas se v ní neprobírá nic - po Písni moře a Vlkochodích bych fakt čekal aspoň trochu promyšlenější svět. Já vím, že tohle je Moorův debut, ale i tak si získal obrovskou oblibu a mělo by v něm něco být, jenže já v něm to něco prostě nevidím. Příběh jakž takž zajímavý, postavy povětšinou sympatické, super hudba, animace originální a s pár skvělými nápady, ale za bůhvíjak úžasnou (jak jí zde každý druhý tituluje) bych ji teda já neoznačil. Pocity z toho mám ale spíš průměrné, takže z těch Moorových animáků bych se k Brendanovi vrátil s nejmenší pravděpodobností. 3*

Originální, magické, krásné. Nádherná animace, překrásná hudba, zajímavý příběh z úžasné doby. Naprosto nechápu, proč jsem to viděl až po dvanácti letech od premiéry. Filmy Tomma Moora jsou skvost a hned ten první je absolutní trefa. Tyhle filmy nikdo nedělá a to je moc dobře, protože Brendan je opravdu krásný film. Dobrodružná fantasy a přesto tak reálná, jako máloco. A ta hra s ornamenty je taktéž úžasná. 95%.