Píseň moře (2014)

Tento irský animovaný skvost je důkazem, že ruční kresba má v digitální éře stále nezastupitelné místo. Síla filmu tkví v citlivém zpracování keltského folkloru a v tom, jak jemně pracuje s tématem ztráty a truchlení skrze dětskou perspektivu. Hudba a vizuální styl připomínající vitráže nebo staré ilustrace vytvářejí pohlcující, až meditativní zážitek, který nepůsobí jen jako pohádka, ale jako nadčasový mýtus.

Píseň mořeje animovaný film, který jsem jako dítě moc nechápala, ale čím jsem starší, tím víc se mi líbí. Příběh je klidný, místy smutný, ale zároveň hodně krásný a citlivý. Animace je ručně kreslená a působí jemně a originálně, skoro jako pohyblivá ilustrace. Hudba a atmosféra filmu jsou hodně uklidňující a dobře doplňují děj. Líbí se mi, že film vychází z irských legend a má hlubší význam o rodině a ztrátě. Je to animák, který není jen pro děti, ale i pro starší diváky. Dávám5z5hvězd.

Film už svou animací a příběhem jasně vypovídá o tom, že je určen především pro mladší publikum. Na druhou stranu bych se trochu obával, že děti film možná úplně bavit nebude. Nejsem si jistý, zda dokáže bavit i dospělé diváky, ale pro mě osobně to bylo spíše nic moc. Neříkám, že je film vyloženě špatný – svým dějem působí spíš jako odpočinkový dětský snímek – ale znovu bych se k němu už nevracel.

Emotivní příběh o nefunkční rodině, ve které otec oplakává zmizení matky, syn z toho viní dceru a ta z nějakého důvodu nikdy nemluví. Vše je navíc propleteno s irskou mytologií, díky které začne brzy zmizení matky a hlasu dcery dávat smysl. Vzhledem k drsnosti oněch mýtů film dopadl vlastně ještě velmi dobře a předal nějaké to poselství. Ježibaba jinak byla docela děsivá a věřím, že kdybych film viděl v mladším věku, určitě bych z ní nemohl spát... podobně jako z některých postav studia Ghibli. Hodnocení:70 %

Krásná, až hebce něžná animace od počátku pozvedala můj dojem z dosti komorního animovaného filmu, jehož příběh se přeci jen vyvíjel pomaleji. Ale jedinečná atmosféra s rozvíjejícím se motivem putování mě záhy silně připoutala, asi podobnou sílou, jak to dokázaly dlouhé vlasy velkého Šanakího (aktuálně moje zdejší oblíbená postava :)). Líbilo se mi, že stylem i fantaskními motivy šlo o specificky lokální irský příběh prodchnut osobitou tamnější mytologií (...písnička o irských chaluhách zvláště bavila :)), ale zároveň i v doprovodu jisté mystiky a originálních postav bylo podání srozumitelné pro diváky po celém světě. Moc pěkné, kouzelné a hřejivé, přestože dvě až tři scény mi svým pojetím připadaly možná až moc udojímané a uslzené, včetně přílišného natahování napětí ve scéně se záchranou před sovami na poslední chvíli.[80%]