Boys Go to Jupiter (2024)

Late capitalism post-apokalypsa, kde jsem v jeden moment vyprskl smíchy tak, až jsem se za sebe zastyděl (nepředjíždějte skateboardisty!). Děsivě sterilní "vapor-wave" animace prostředí a bytostí v něm se pohybujících je nicméně pro mě zvláštně nightmarish, takže jsem se napojoval spíše na ten depresivní subtext než roztomile flákačskou každodennost. Napodruhý si to myslim skvěle sedne jedním nebo druhým způsobem, pro mě se asi ale propopojí nikdy dohromady.

Čo aj viem? Mňa to akosi neoslovilo. Už tá samotná pastelová animácia nebola zrovna môj šálok kávy. A po dejovej stránke to tiež bolo úplne mimo mojich preferencií. Aj keď uznávam, že celkový námet a ústredná myšlienka mali čosi do seba, ale v tomto type spracovania to proste nebolo pre mňa až tak atraktívne. Nuž, ako sa vraví, sto ľudí - sto chutí... Vidím na hodnoteniach, že mnohým sa to páčilo veľmi, mne bohužiaľ takmer vôbec. Viem si predstaviť tento námet aj v inom a lepšom prevedení (kľudne aj ako hrané sci-fi). 1* za námet, inak nič.

Povanocni Florida, ktera jak je zalita sluncem a zarivymi barvami, tak je bezutesna a dospivani v ni nikam nevedouci. Rodice jsou bud prilis ambiciozni nebo nejsou vubec, sousedky apokalypticke, bazeny vypustene i kdyz je vedro (ale oficialne je zima a Florida bez turistu) a penize jsou to jedine, k cemu se da upinat jako k jizdence z tohohle mocaloviteho kolobehu. Ovsem bez skoly a toho spravneho zazemi k nemu vede cesta jedine skrze narocnou, ale podhodnocenou praci poslicka pri ktere se muze jen snit o rozkladani kapitalismu zevnitr. Takze nakonec i souziti s gumovitym nehumanoidnim tvorem, samozivitelkou s mnoha detmi, 3000 metru pod zemi se muze zdat jako prijatelne vychodisko. Tenhle film je typicka festivalovka usporneho tempa, vyrazne stylizace a na prvni pohled nikam nevedouciho proudu bizarnich situaci a filozofovani. Ovsem to nekdy opravdu stoji za povsimnuti. Trefny postreh prodejce hot dogu o tom, ze se vsichni soustredime na ten jeden velky parek, ale zapominame u toho na ty nase vlastni maly parky, ve mne voni doted. Jsem fanousek, ackoli budu rozumet tomu, kdyz to nekdo zavrhne jako pestrobarevnou samohanu.

Sněním o budoucnosti a snahou vytvořit svůj vlastní životní příběh si během dospívání prošel snad každý. Nenápadně vtipný, existenciálně podnětný a hravě originální animák tato témata zpracovává vpravdě bizarním způsobem, jemuž nelze upřít značné kouzlo a v němž není nouze o pomerančové džusy či vysvětlování principů aplikací na rozvoj jídla.Více zde.

Správně švihlé, originální včetně animace, perfektní, jasně příběh je tak jakože nevim, ale tyto počiny jsou prostě úžasné. Ještě stále na to a písně o jidlech vzpomínám.