Bod varu (2021)

Koukal jsem se na to jedním okem při paření na komplu, ale i tak si myslím, že jsem si tuto civilně - necivilní, realisticky - nerealistickou jízdu moc užil. Musím smeknout před celým konceptem a hlodá ve mě červík zvědavosti, jak se toto dalo natočit na jediný záběr. Je to přece jen nějak sestříháno a upraveno, aby to nebylo poznat? Nebo to celé opravdu jeli na one take, včetně herců, štábu, kulis, všeho? Jestli ano, tak by mne zajímalo, kolikrát to točili :-) Silný a vtahující zážitek, který ve mě rezonuje už několik týdnů. A to jsem se koukal jen jedním okem.

„The customer is always right.”[=Hosť má vždy pravdu.]•Režisér menomBarantini- by bol vskutku i poriadnym „baranom”, ak by povedzme naplno nevyužil práve tejto možnosti, aká sa mu na jeho podnose priamo ponúkala - naprosto realistickým spôsobom, následne „Zdokumentovať”, chod londýnskej reštaurácieJones & Sons- a to teda nielen iba z pohľadu kinetického zákulisia, kde tomu vari šéfoval/nešéfoval, tento Šéfkuchár v podaníJonesa- ale zároveň aj z tej druhej strany, keď konečne už predsa, začali prichádzať i rôzne naladení hostia... → celý priebeh tohto nasledujúcehoDiania, sa výhradne odohrávalo v úplne reálnom čase v zmysle:JEDNÉHO, NEPRERUŠOVANÉHO ZÁBERU - DIELO BOLO TOTIŽ VYTVORENÉ NA JEDEN ZÁBER BEZ STRIHOVÉHO ZÁSAHU, POČAS ASI 90. MINÚT; trebárs niečo na spôsob diela v podobeRuskej archy!•Maximálne dynamický názov daného titulu -Bod varu- vlastne asi najviac spočíval v tomclassickom ponímaní, že prítomná atmosféra, postupnezovrelaaž na 100 °C, čo rozhodne nebolo pre diváka, extra príjemným zážitkom, za to ale s určitým, otvoreným dodatkom.•V tomto dynamickom prostredí, pomerne dosť často, dochádzalo ku rôznym treniciam medzi niektorými kolegami, čo v podstate len prispievalo k neustálemu „Pridávaniu oleja na rozpálenú platňu” - čiže k zvyšovaniu reštauračného napätia; napriek vyššiemu počtu zamestnancov, vôbec nemôžem prehlásiť, že by som nemal o nich žiaden prehľad, kam si ich mám napokon zaradiť; u niektorých som pozoroval uvoľnenosť, u podaktorých ďalších, zase napätosť → skrátka, nič nové, s čím by ste sa nestretávali kdekoľvek na pracovisku → a z toho pramenilo priam autentické prevedenie, kde sa do popredia stále pretláčal f r m o l, ako ústredný leitmotív príslušného spracovania s vulgárnym slovníkom, ako spestreným prostriedkom, pred ktorým sa nedalo kam schovať.•Zvolená forma bola dovedená až do samej dokonalosti.

Už presne viem, akú prácu by som nechcel ani nemohol robiť. Neustály stres a zhon, to nie je nič pre mňa a mám pocit, že aj pre polovicu posádky tej reštaurácie. Trend jednozáberového točenia sa dostal aj to kulinárskych filmov a je mi v podstate jedno, či je to naozaj na jeden záber, alebo je to spravené trikom. Film po celý čas šľape ako hodinky, ale na konci trochu vypustil až do neuzavretého záveru, keď sa neuzavrelo vlastne vôbec nič, čo je skoda. ––––To snad není možný. Přitáhl sebou takovou tu Sáru, food kritičku. Zasranou Sáru. ... Ta je nejhorší. To si snad dělá prdel!

Výborný snímek z prostředí lepší restaurace. Hned od začátku mi to připomnělo seriálového Medvěda, který se zabývá stejnou tématikou, což u mě bylo bohužel ke škodě. Spoustu prvků využitých v tomto snímku jsem viděl ve zmíněném seriálu, ačkoli právě Medvěd se jistě inspiroval v Bodu varu, protože film vznikl o rok dřív než daný seriál. Každopádně, co se dá roztáhnout do několika epizod seriálu, je zde nahuštěno do 92 minut. A je to pořádně vařící jízda, která se odehrává v tomto podniku. Co se může, to se pokazí. Všem problémům, které jsme v tomto restauračním zařízením svědky, hodně pomáhá jedno záběrová kamera, která nás doprovází ke každému jednotlivému maléru, který nastane a že jich není málo. Nepříjemný hygienik, hromada rezervací a hostů, jenž není spokojena s různými věcmi, nestabilní a chybující personál, tak i hlavní šéfkuchař, který pořádně nic nestíhá. Ani práci, ani svou rodinu, natož své osobní záležitosti. V tomto ohledu naprosto vyniká Stephe Graham jako šéfkuchař Andy, který podává opravdu excelentní výkon. Příliš nezaostávají však ani jeho někteří další herečtí kolegové jako např. Vinette Robinson, Hannah Walters, Jason Flemyng nebo Ray Panthaki. Ač jsem byl při sledování snímku velmi ovlivněn tím, že jsem jako první viděl seriálového Medvěda, film jsem si i přesto více než užil.

Taková ta pracovní klasika. Režisér dokázal celkem hezky ukázat a ponořit mě do pracovního chaosu, kdy stres, problémy a nervy slušně eskalují. I když se tu vlastně „nic neděje“ a příběh nemá pořádný nosný děj, tak jde o celkem zajímavé a originální dílo. Atmosféra vás pomalu pohlcuje, až jsem cítila ten známý tlak v břiše. Uměla bych si představit zajímavější nebo zapamatovatelnější konec, což je asi moje jediná výtka. Film skvěle předvedl prostředí, kde by asi nikdo z nás nechce být. Práci.