Bláznivá olympiáda (2005)

Jo, já vím, už vidím ty puritány s pokřivenými ksichty, co se dmou morálním rozhořčením a sypou filmu odpad, protože “si dělá srandu z postižených”. A přitom realita? Klasické internetové pindy od lidí, co ten film ani neviděli, nebo ho viděli s tak zaťatou zadnicí, že nepochopili ani pointu. Přesně ti, co dávají pět hvězdiček Marvelu za to, že tam hrdina pronese generickou woke frázi, ale jakmile má film černý humor a koule, tak se mohou přetrhnout v psaní pohoršených elaborátů.
Jasně, The Ringer na první pohled vypadá jako totální nevkus. Knoxville předstírá mentální postižení, aby vyhrál speciální olympiádu, a celé to působí jako koncept, který by dneska nedostal ani zelenou, natož financování. Ale světe div se – ono to nejen že není urážlivé, ale ve skutečnosti je to paradoxně jeden z nejrespektuplnějších filmů k danému tématu. Tohle totiž není film, který se směje lidem s postižením. Tohle je film, který se jim naopak klaní a ukazuje, že jsou v pohodě, zatímco ten opravdový idiot je Knoxville.
Chemie mezi postavami je na jedničku, humor je sice na hraně, ale nikdy nesklouzne do čiré krutosti, a scénář dokáže být místy až překvapivě citlivý. A pak tu máme morální policii, která z toho vidí jen to, co se jim hodí – tedy “film si dělá prdel z postižených”, ale už nezvládnou pochopit, že pointa je přesně opačná. To jsou přesně ti lidi, co si myslí, že inteligence se měří počtem ublížených statusů na Facebooku.
The Ringer je feel-good komedie, která baví, neuráží, a hlavně má koule – což je něco, co dnešní sterilní kinematografie už skoro zapomněla, jak vypadá. Pokud jsi jeden z těch, co mají potřebu se nad každým vtipem pohoršovat a hledat v tom zlo, tak tenhle film prostě není pro tebe. Radši si pusť něco, kde se bude pateticky kázat o tom, jak je svět nespravedlivý, a nech nás normální lidi se zasmát.

Knoxville umí i líp. The Ringer je co se týče humoru hodně přízemní, na to, s jakou látkou potenciálně pracuje. Plno Dowňáčků a retardů okolo a světe div se, tvůrci se s humorem vůbec nerozmáchli, právě naopak si z nikoho tady nedělají prdel, nikomu se nevysmívají a celé jakoby to nemělo dostatečnou odvahu a koule vystoupit z pole formální korektnosti. Nakonec pak jde o komedii na vtipy chudou, která sice příběh tak nějak odvypráví, ale nikoho výrazněji nerozesměje a to je chyba. Šampioni (2018) byli v tomhle ohledu daleko více otevřenější, pobavili více a i příběhově i herecky zasáhli diváka šikovněji.

Pana Knoxvillea nemám moc v lásce a ani tento film mě nijak nenatchnul, nic méně musím uznat že jako celkový obázek a hodně s odstupem.. opravdu hodně s odstupem, to v určitých chvílích nemusí být až tak špatný. Jenže když si vyberete špatnou dobu kdy si tento film zapnete, velmi rychle to hodíte do koše s cedulí už nikdy.

"Tys mi bez dovolení vzal cdéčko a poškrábal si ho!" Ano, není příliš důstojné si utahovat z mentálně postižených jedinců, ale když na mě film skoro celou dobu křičí - vyprskni smíchy a dávej bacha, aby ses nepo.. - tak i odměřený člověk, jakým já v určitých věcech bezpochyby jsem, dovede občas "mírně vyprsknout". Je to sice hrozná blbost na jeden pořádný výplach mozku, ale osobně si myslím, že záměr tvůrců byl tímto splněn a přece jen došlo k pobavení. Takže ahoj, já jsem Glen a doufám, že jste se všichni aspoň "trochu" nasmáli.

Na názov snímku sa to ani nelepí.Film plný retarďákov sa dal určite zahrať aj komickejšie,ale tvorcovia sa asi bali popustiť viacej uzdy na týchto blbečkoch.Knoxvill je sam o sebe retard,takže sa ani nemusel viac vžiť do svojej role.Športové disciplíny boli rázne,krátke,nekomické.Vlastne mi to pripadalo ako klasická snaha retardovaných bratov a ich taťku Knoxvilla.