Běh do sebe (2025)

Technicky naprosto bezchybný japonský anime film, co se věnuje na tamní zemi dosud neprobádanému tématu a díky němu by na první dobrou mohl lákat k výjimečnému zážitku. Navzdory tomu se ale velmi těžko ztotožňuje se zdejšími postavami a jejich motivacemi, přeci jen se evropskou optikou dost náročně napojuje na to výstřední japonské myšlení. Někdo, kdo má rád Mijazakiho rodinné animáky, ale nezvládne dospělou dálnovýchodní náturu, by tenhle film měl vynechat. I přesto, že na první dobrou láká vynikající premisou a tématikou, která je ve sportovních filmech tak trestuhodně málo zastoupená. Vždyť přece pojednává o samotnéKrálovně sportu. [viděno na Netflixu 21.4.2026]

Z môjho pohľadu skôr priemer (nebolo to ani zlé a ani výborné). Príbeh o jednom nadanom bežcovi a následne o druhom, zo začiatku o menej nadanom, ale o to viac ctižiadostivom a samozrejme aj o ich súperoch, idoloch, ako aj o celkovom prostredí bežeckých plôch, športových škôl, atď. Na jedno pozretie OK, ale viac krát by som si to už nepustil.

"Dělat něco bolestivějšího než realita mě uklidňuje."Introspekce skrze rotoskopickou (drobno)kresbu sebe sama. Přesně vystižená bláhovost, marnost, bolest, prchavost a zároveň návykovost, euforie i adrenalin činnosti zvané běhání (jakkoli zde v podobě sprintu profíků). Že to je ve stejném roce, kdy o sobě poprvé dal vědět Sorato Shimizu snad ani nemůže být náhoda.

Proč sakra běháme?Opravdu velmipovedenýpříběh, který táhnou hodněsilnépostavya vše je předvedeno vevelmidobréanimaci(dynamické, občas trošku rozlítané), která se k tomu běhání skvělehodí. Sice v popředí stojí hlavně dva atleti, ale těch zajímavýchživotníchpříběhůtu člověk vidí hned několik a rozhodně nejsou slabší než ty, které prožívají hlavní hrdinové. Skvěle se tu pracuje spsychologiípostav, jejich traumata nám nejsou obšírně vysvětlovaná, ale prostě je vidíte a jsou vám v daných chvílích naprosto jasná. Plus je umí tvůrci občas i náležitě animačněpodtrhnout, viz. třeba finále jistého závadu v dešti. Naopak je kladen důraz na překonávání těch bloků,překonávánísebesama, souvisí to s názvem filmu, ale i s atletikou obecně. Je tu hned několik silných motivačních řečí, spousta myšlenek, kteréstojíza zamyšlení a u kterých věříte, že jejich vyřčení dokáže v danou chvíli pomoct. Sice se tu hodně skáče v čase a říkám si, že bych rád doplnil některé mezery v příběhu, ale rozhodně to nijak nekazí dojem, naopak to podtrhuje fakt, že některé problémy hned nezmizí. Film má opravdu úžasné okamžiky, třeba běhemTogašihocomebackujsem si v jednu chvíli vzpomněl i naRockyho. Zkrátka tohle celé se opravdu hodně povedlo, je tonapínavápodívaná, zároveň ale velmiuvěřitelná, civilní, často velmi lidská a osobní – není to prostě ani tak o atletice, ale hlavně o atletech, a především o odpovědi na tu úplně první otázku, co jsem tu vyslovil –Proč sakra běháme?9,3/10

Čekal jsem zcela jiný příběh, ale nakonec je to pro mě docela milé překvapení. Má to velmi pekné animační nápady, volby úhlů kamery a další. Někdy se to sice trhá, ale otázkou zda to byl záměr, či jen úspora peněz. Přesto se na tohle dílo moc hezky dívá a já si vážím jedné zásadní věci. Ty pohyby postav, ano dělají pohyby, které by nemusely, ale děsně moc to zvyšuje realističnost a já je tak vnímám více jako reálné lidi. Ačkoliv jsem tedy čekal trošku toho slice of life, protože jsem byl zvědav jak postavy žijí, trénují, jaké mají rituály a podobně, jenže to by film děsně natáhlo do délky. Původně jsem chtěl dát čtverku, avšak nakonec mě dostalo velmi povedné a hezké finále, dám ten malý bodík nahoru ať to má tu pětku, zaslouží si ji.