Avetik (1992)

V tomto filmu vše prostupuje nádech smrti - smrt vlasti znamená smrt jejích obyvatel, zánik národní substance v podobě tradic, historie či památek zabíjí děti národa, byť sebevíce vzdálených od míst, kde jim rodná zem vdechla život a tento život naplnila obsahem (film je, jak se dnes říká, velmi esencialistický, naštěstí pouze v introspektivním intimním duchu, takže se jen v nejnutnějších případech dočkáme nacionalistických poznámek vůči jiným národům). Genialita snímku však tkví v uchopení smrti, rozkladu a pomalého zániku v celé mizanscéně - každičký centimetr čtvereční všech záběrů Askarianových zhmotněných snů a vzpomínek křičí na diváka "zánik!". Každý objekt vyplňující prostor před kamerou je němým rezivějícím/ hořícím/ drceným svědkem konce jedněch dějin a jednoho národa, je odrazem agonické nostalgie exulanta, jehož svět se rozpadá a jehož každá představa i vzpomínka na vlast nemůže než pohlcovat rozklad jeho vlasti a tím i jeho nitra. Neživé objekty mizanscény jsou personifikovány a oživeny jen na onu nezbytnou chvíli, aby mohly zemřít - jejich pohyb je symbolickým protikladem postav, jež na první pohled stále živé, jsou již mrtvé (a jejichž herectví je mrtvolné, ne však bressonovské).

Kdybych tu napsal, že tento snímek na mě mimořádně zapůsobil, lhal bych. Možná, že jsem ještě nedozrál do takového stavu, abych film dokázal plně pochopit, možná, že mi k plnému porozumění tohoto díla chybí obsáhlejší znalosti o arménské historii a arménských reáliích. Ve snímku je totiž vyobrazena spousta symbolů, které se pohnutým příběhem tohoto hrdého národa přímo či nepřímo souvisejí. Snímek byl pro mě nejsrozumitelnější při mluveném slově (těch momentů ale moc nebylo), při těch dlouhých statických obrazech jsem jen velmi matně tušil, co se autor snaží říci. Nemůžu proto tento snímek zavrhnout, protože nebudu plivat na něco, čemu moc nerozumím a navíc mi to připadá z alespoň uměleckého hlediska zajímavé. Na druhou stranu ho nechci vynášet do nebes, a to přesně z těch důvodů, které mi brání tento snímek zavrhnout. Celkem se mi to líbilo, ale nemůžu říci, co přesně na tom bylo pěkné. Jsem rád, že tento snímek zde nevidělo příliš mnoho lidí, protože zdejší lůza by jej dokázala akorát pošpinit. Pokud bych se ke zhlédnutí tohoto díla ještě dostal, což bych rád, byl bych vděčný za vyšší obrazovou kvalitu. Jen nevím, jestli je pro normálního smrtelníka dostupná.80%

Tak tento film je niečo ... neskutočné. Mám až strach niečo o ňom napísať. Niekoho bude nudiť. Áno, tempo je skutočne pomalé a ja sám som občas zadriemal ale obrazy ktoré toto dielo ponúka, tá neskutočná atmosféra stoja za trochu tej trpezlivosti. Arménski Nemci majú veľkú výhodu, pochopia asi omnoho viac ako bežný divák. Veľmi náročný film ale svojho diváka si snáď nájde.

Nostalgie pod tíhou pozvolného rozkladu a zatracení. Ovce zamrzlé v ledu, obličej padající z fresky, včely uvnitř ztrouchnivělého violoncella, vory s polonahými akrobaty a další poetické výjevy na pozadí dějin, jejichž tok se nevyhnutelně zastavil a ztuhl jako med v Marlence.

Pomalá, až snová kamera dotýkající se Carlose Reygadase.Neuvěřitelná částmezi stromy. Nevšední zážitek na pokraji zániku.