Artype (1966)

Možná že by to bylo pět hvězdiček , nepochybuji že určitě bych v tom nějáký hlubší smysl našel , kdybych se na to koukal nasáklej psylocibinem nebo LSD , nedej bože po delší spánkové deprivaci ale stejně mi to celou dobu připadalo jako projekce k freetechnu , když si k tomu pustím Technical Support - Gus II , připadá mi to jako oficiální videoklip .

Op-art využívající postupů kubofuturismu. Střídání obrazců vyvolává rozličné představy (např. japonskou vlajku). Stejně jako u kubofuturistické (futuristické) poesie jde o vyjádření dynamiky, mechanického pohybu, okouzlení technikou. Rychlý sled obrazů by však mohl vyvolat epileptický záchvat. Osobně mě tenhle typ abstraktního umění nijak nebere, ale respektuji ho jako výraz hledání možností jak vyjádřit myšlenky.

Krásný film, po akčních peckách 1000 frames a 10 feet a fádnějším thrilleru END after 9 zkouší Maciunas vážnější téma a musím říci, že se mu to daří na jedničku, příběh jedince, který nemá naději a je semlet neúprosným davem je až sžíravou kritikou globalizace, vzhledem k době natočení snímku je nutno říci, že autor byl neuvěřitelný vizionář...

Jsem dobrotivý pán, čistá duše, rozdavačný altruista a skoro by se dalo říct, že taková mužská obdoba matky Terezy, neboť jsem se rozhodl dát alespoň jednomu dílu filmového enfant terrible, panu Georgi Maciunasovi, tu jednu usmolenou, ukoptěnou hvězdičku. Pročpak jsem tento revoluční krok udělal, to se pokusím vysvětlit na následujících řádcích. Jednak si všimněte délky. Ano, necelé tři minuty trvá dílo Artype, jemuž bych neváhal přiřknout titul "opus magnum G. Maciunase", což je téměř trojnásobek obvyklé délky jiných snímků tohoto nejen mnou nepochopeného génia. Dále si všimněte, že tady pan Maciunas upustil od vizuálního sebeukájení nad čísly a počty – tady jsou k vidění mnohem rozmanitější objekty než čísla. Mnohočetná kolečka, barevná pole, proužky, mozaika, vlny… inu, pokud bych si měl zákonitě vyhonit při sledování jednoho z děl pana Maciunase, pak bych to nepochybně udělal právě při Artype. Možná bych i věřil, že tady byla nějaká skrytá myšlenka – to, že jsem ji neobjevil, je sice věc druhá, ovšem stejně jsem rozhodnut dát tu jednu hvězdu.

Strukturální film. Zdůrazňuji film, nikoli video. Proto nemá smysl sledovat na youtube a pak se tady holedbat, že tohle dokáže každej. Nejdřív teorie a pak kecy - nebo raději držet hubu a nesledovat. Nabízí se přirovnání např. k Malevičovi z toho důvodu, že o jeho obrazech taky nebudete tvrdit, že to není umění a že to zvládnete namalovat taky, protože byste byli za idioty.