Archiv (2020)

Film Archive naznačuje zaujímavý sci-fi kontext, no väčšinu času sa odohráva v sterilnom, emocionálne prázdnom prostredí. Hlavnému hrdinovi robí spoločnosť primitívne pôsobiaci robot, zatiaľ čo pracuje na vytvorení kópie svojej zosnulej manželky. Rozprávanie postráda výraznejšie napätie, dej sa vlečie a dramatický oblúk je minimálny. Záver síce predstavuje jediný výraznejší moment filmu, no po jeho objasnení môže mať divák pocit, že sledovanie celého príbehu bolo v konečnom dôsledku zbytočné a celý príbeh nezmysel.

Príbeh:V blízkej budúcnosti vedec George Almore pracuje osamote v odľahlej výskumnej stanici na vývoji umelej inteligencie, ktorá by dokázala uchovať vedomie mŕtvych. Jeho motivácia je osobná – chce “oživiť” svoju zosnulú manželku Jules, ktorej vedomie má uložené v zariadení nazývanom Archive.Herecké obsadenie:Theo James v hlavnej úlohe prekvapil – je tichý, premýšľavý a presvedčivý vo svojej emocionálnej snahe o nemožné. Výbornú prácu odvádza aj Stacy Martin, ktorá hrá viacero verzií umelej inteligencie.Prevedenie:Debutujúci režisér Gavin Rothery sa evidentne inšpiroval práve dielami ako Ex Machina, Moon či Her. Atmosféra je chladná, no dôsledne budovaná, s minimálnymi kulisami, ale veľmi silnou vizuálnou estetikou – interiéry, osvetlenie aj samotné roboty pôsobia premyslene a funkčne. Scenár je komorný, sústredený skôr na psychológiu postáv a morálne dilemy, než na akciu.Pocity:Archive je pre mňa tichý, premyslený a pomaly plynúci sci-fi film, ktorý síce čerpá zo známych predchodcov, no prináša vlastný emocionálny odtlačok. Možno nie je najoriginálnejší v koncepte umelej inteligencie, ale jeho komornosť a sústredenie na jednu silnú myšlienku fungujú výborne. Občas film balansuje na hrane nudy kvôli pomalému tempu, no každá scéna smeruje k finále, ktoré je tak šokujúce, bolestivé a zároveň krásne, že mu spätne odpustíte všetko, čo pôsobilo rozvláčne.Pridaná hodnota:Čo je človek ochotný urobiť pre lásku?74%

(MOŽNÉ SPOILERY!). Ach můj BOŽE, na co jsem měl tu čest se zase podívat? Ještě nyní se mi v hlavě ozývá ozvěna nesnesitelného útrpného KŘIKU a proklínání (skoro) DVOU hodin naprosto ztraceného času (...). Ještě donedávna, ještě před měsícem jsem měl víru v budoucnost, co se týče KVALITNÍCH sci - fi filmů, dramat, fantasy, pohádek (to především!) a tak podobně. Zhlédnul jsem (skoro) každý snímek, více či méně (podle recenzí) oblíbený, s nadějí v pomalý, klidný začátek, ve slušnou zápletku, dramatické vyvrcholení a šokující, odzbrojující konec. A to i ZDE, alespoň, co se týče Stacy Martin čili "J3", jež mi jako jediná připadala TROCHU sympatická (...). Jenomže pakliže jsem byl schopen toto všechno krásné v růžovém kabátě zahalené vyhledat do roku 2016, maximálně do roku 2019, od těchto let nacházím ve VEŠKERÉ kinematografii jen samá hořká zklamání, jak je asi patrné z mých předchozích recenzí (...). U tohoto filmu ani nemůžu NIC hodnotit, jelikož ono nic ZCELA a do písmene obsahuje. ŽÁDNÝ srozumitelný děj, vysoce sympatickou postavu, nic! Theo James alias George - velice, ale velice nesympaická postava, na niž hledět se stává MUČENÍM. Jeho zahleděné pohledy, pobíhání v lese, emoce, jichž na něm spatřujeme - NULA. Stacy Martin - coby žena tohoto muže, rovněž velká NULA. Coby dívka J3, již stvořil pro mne stále ještě nepochopeným způsobem, velice příjemná, velice (roboticky) krásná a něžná. Vskutku zajímavá a pozoruhodná se stala scéna, kdy se pokusila se vzpomínkami Jules dotknout se a políbit George. Ale pokud ty tři minuty, k nimž mohu přidat její tanec na hudbu, považuji za vcelku hezké, zbytek je strašný - PROČ, PROČ se rozhodl ji George zabít? PROČ to chtěl udělat? Aby byl spokojen se svojí vlastní ženou, Jules, jež mi připadala jako krajně nepříjemná už od chvíle, kdy se s ním rozloučila? A co především, a to se mi ani nechce komentovat, jakou POINTU měl samotný závěr? (...). J3 byla zničena, alespoň možná (to vlastně vůbec nevíme a ani se s jistotou nedozvíme). Jestli přežila, a radila mu, aby nezvedl telefon, a tím spolu mohli zůstat, to se stává v naší mysli jen pouhou optimistickou vírou. Každopádně... to George byl CELOU DOBU robotem? To JULES mu připravila poslední roky v Archivu? A tedy celý film se stal jen jakousi její pomstou za to, že chtěl pracovat v odlehlé tundře? Jinak si nedokáži představit ty strasti, jež ho s J3, než, když, a poté, co ji postavil, čekaly. Vtípek s napadením, aby si rozmyslel, koho vlastně chce, mi připadá až nechutně zoufalým zpestřením konce jeho posmrtného života (...). ZÁVĚR: Z filmu si odnáším hnusné, naštvané, a zmatečně zklamané pocity. To se mi stalo jen málokrát. A proto přichází na řadu hodnocení. 10 - 15 procent. Pět za hezkou (robotí) tvář Stacy Martin a po pěti za její dvě hezké scény, z nichž jedna je však jen napůl dobrá (ta taneční). Rozhodně doporučuji obejít co NEJVĚTŠÍM obloukem a nekazit si ani pěkný, natož nepěkný den.

Sociálna dráma človeka žijúceho s troma robotmi. Aj tak by sa to dalo zaradiť, resp ako trochu nezáživné sci-fi. Hlavná postava žije na izolovanej stanici, kde okrem údržby má čas ešte aj na výrobu humanoidov. Ono tí roboti su najprv dvaja, prvý s IQ tak psa, druhý mi pripomínal puberťáka. Tretí, ktorý sa v priebehu filmu dostáva k životu, je vlastne transformácia jeho zosnulej manželky, ktorej vnútro je uložené v akomsi archíve s časovým obmedzením. Nejaké vizuálne orgie netreba čakať, nie je to ten typ filmu. Skôr je to konverzačka a riešenie bytostných problémov "pubertiaka", ktorý sa zrazu dostane na druhú koľaj. K tomu ako nastaviť hranice spolužitia s pokročilým ženským humanoidom. Treba mať na toto asi trochu náladu, inak sa tam nič valné nedeje. Všetko to speje k prekvapivému záveru, ktorý to obráti naruby. Človek sa nad tým trochu zamyslí, ale potom to nechá tak.

Tahle scifi tě slušně převeze. Sleduješ příběh chlápka, který vyrábí robotické kopie zemřelé manželky, prototypy na sebe žárlí, a na konci, když hrozí zatčení, přestřelka či co (tušíš, ale nevíš), se ukáže, že to ona žije, zatímco on je virtuální realita. Škoda jen, že tvůrci nenašli odvahu to trochu sestříhat, je tam spousta úplně zbytečných věcí.