Andělé všehomíra (2000)

Depresivní a temné drama o schizofrenikovi a jeho postupné mánii, úpadku a vlivu na rodinu. Už když jsem četla knihu, tak jsem byla zklamaná. Doufala jsem ve větší propojení nebo náhled do takto zajímavé mysli. Asi mi to vůbec nepřiblížilo pocity a myšlenky podobných lidí, což mě nejvíc mrzí. Atmosféra byla vcelku slušná, ale dost nehezky se to táhlo až k nevyhnutelnému konci. Který se mnou ale bohužel nic neudělal. Celý film klouzal po povrchu a kladl důraz na úplně jiné věci, než bych si u tohoto filmu přála.

Jakožto nejvzdělanější uživatel této databáze se musím pochlubit, že jsem samozřejmě četl i knihu, která byla předlohou tomuto filmu. Největší výtku bych směřoval k tomu, že je poněkud zvláštní sledovat 50leté herce, kteří se snaží hrát o více než polovinu let mladší postavy. Zřejmě na Islandu, kde je počet obyvatelů stejný jako v Brně neexistují mladší herci. Působí to divněji, než tak 2x do roka slyšet ostudu Brna Fialovej hnus říkat pravdu. Moc mě nezaujal úvod, ale zfilmování schizofrenického rozpadu osobnosti bylo uděláno velice slušně a určitě se kniha za toto filmové zpracování nemusí stydět. [70 %]

Domnívám se, že většinu pětihvězdičkových hodnotitelů ovlivnily tři věci  - v první řaděhudba, ta je opravdu výborná, všudypřítomná, ve správných momentech přidává nebo ubírá, zkrátka tady seskladatelvycajchnoval. V druhé řadě krajina, to je u islandských filmů tak nějak samozřejmost, režiséři rádi vkládají do svých snímků záběry tamní krajiny a dělají dobře, ale z toho důvodu není třeba toto přičítat jako přidanou hodnotu. Ve třetí řadě asi herecké výkony, ty byly na slušné úrovni. V tomto bodě ale přichází i rozpor, který mi brání ve vyšším hodnocení. Mě byla totiž postava hlavního hrdiny od první chvíle nesympatická, už při recitování veršů své milé v posteli mi ten chlapec přišel jakoslizounkterý to nemyslí upřímně. Nakonec to bylo obráceně, ale čert to vem zkrátka jsem se s ním vůbec neztotožnil. Ani si nejsem jistý, jestli se právě z takového popudu, jakým je rozchod, může postupně rozvinout schizofrenie, notabene když se v rodině dosud neprojevila, nebo o ní alespon nebyla řeč...?Chování lékařů bylo hanebné, tohle si opravdu může v dnešní době někdo dovolit, nebo to scénáristovi takhle nakukal jeho bratr, podle jehož výpovědí toto napsal...?? S islandskou kinematografií jsem začal dvěma snímkyDagura Káriho-Nói AlbinoiaFúsia oběma jsem byl nadšen a těšil jsem se na objevování dalších podobných filmů, bohužel nadšení se od té doby neopakovalo, takže budu uvažovat o zvýšení hodnocení u obou...

Příběh člověka, kterému se kvůli schizofrenii prakticky rozpadl celý život a Andělé všehomíra to sledují od úplného začátku, kdy byl hlavní hrdina ještě plný sil a nadějí. Celé to je pouze o úpadku člověka. Depka od začátku až do konce. Těžko se na to kouká, těžko se to nějak hodnotí. Nečekejte nijak rafinovanou hollywoodskou podívanou jako je například Čistá duše. Tohle je hodně nekompromisní evropská produkce, kde se moc světla ve tmě nedočkáte.

Problém bude v tom, že hlavný hrdina mi nie je sympatický, čo nesúvisí s jeho diagnózou, ale skôr samotným chladným zjavom a divným chovaním. To síce s jeho chorobou súvisí, ale jeho kolegovia z liečebne by boli možno pre výber ústredného protagonistu lepším riešením. A to hovorím ako človek, ktorý má medzi najlepšími kamarátmi schozofrenika a rozhodne ide o sympatickejšieho človeka. Kto nevie ako vyzerá Baltasár Kormákur, tak tu sa to dozvie. Je fajn, že Fridriksson a Paalgard snímajú Island nie zrovna ako reklamu pre cestovné kancelárie, jediná pekná budova tu je prezidentský palác, či ako to nazvať. Blázni sme všetci, ide o uhol pohľadu, to je jasné. A kto to stále nechápe, nech si pozrie tento film.