Americký zločin (2007)

Týrání, zanedbávání a zneužívání dětí. Tohle je typ filmu, kdy se odděluje prostá "exploatace", od dramatu popisující ve dvou případech skutečné události, kdy filmy netlačí na pilu pro samoúčelné traumatizování diváka, ale kdy samy tyto snímky jsou traumatem a traumatizujícím materiálem toho NEJOTŘESNĚJŠÍHO KALIBRU, místo napětí nám vhánějí "knedlík do krku", povařují krev v žilách, znechucují ke zvracení nikoliv zobrazeným materiálem, ale popisem skutečností a jevů, které působí na diváka až příliš realisticky na to, aby si je nějakým způsobem užil - pokud sám divák není chorým pedofilem! Proč na tyto snímky koukat je jednoznačné. Silné sociální, psychologické a sociologické varování diváka, který netuší, že tyto strašlivé, hnusné, kruté a odporné věci se mohou dít vedle u sousedů nebo ve škole či školce jeho dítěte... A "příklady táhnou", historie dokazuje... Americký zločin je krutým, těžce znepokojivým filmem o týrání mladičké dívky v rodině jedné neustále vyhulující pixly, která se stala obětí sama svého života, nechala si napráskat harantů a v opojení kodeinových kapek pak svoji beznaděj a vztek namířila proti krásné mladé dívce, která ji byla (rovněž nezodpovědnou) rodinou svěřena na hlídání... Film nemusí vsázet na přímé zobrazování násilí, jako komerční exploitations flicky typu "Srpski Film" apod. On je přímou výpovědí, u které se musí dělat mdlo každému zdravému člověku, stejně jako všem přísedícím u soudu v roce 1966.../90%/

Maminka a dočasná pěstounka Gertruda světu pro jednou ukázala, co mnohdy pro věřící fanatiky znamená „miluj bližního svého.“ Opět narážím na to, že kdejaký zlovolný scénář a námět se můžou jít zahrabat při příbězích dle skutečných událostí. Zní to možná zvláštně, ale trošku mi chyběla v příběhu hloubka. I přesto jsem  seděla jak přikovaná a dělalo se mi zle spíš z konformity. Stačí, když je jeden účastník prohnilý a strhne k tomu i další. Byl to hnus sledovat, ale ještě horší byly představy reality.

An American Crime je film, který mě zasáhl úplně jinak, než asi zamýšlel režisér, protože místo soucitu mě přepadl čistý, nerafinovaný vztek – ne jenom na samotnou Gertrudu, která je ve filmu od první minuty zosobnění zahnívající lidské bídy, ale hlavně na všechny ty kolem stojící filmové kreatury, co se jim říká děti, sousedi a dokonce i Sylviina vlastní sestra, která působí tak absurdně pasivně, že by ji člověk nejraději propleskl jen proto, aby ověřil, jestli je vůbec živá. Sleduju film, kde se přede mnou rýsuje domácí peklo, a ty filmové děti tam jen stojí, čumí jak krávy na koleje a čekají, až jim Gertruda hodí další instrukci, jako by nešlo o trýznění lidské bytosti, ale o odpolední kroužek. Nepamatuju si jedinou scénu, kde by některé z nich projevilo něco víc než tupé následování toho, co jim ten filmový lidský odpad zavelí. A sestra Sylvie? V rámci filmové logiky snad nejiritující osoba v celém domu – místo aby se jí v hlavě rozsvítilo aspoň jedno jediné varovné světýlko, stojí tam jako prázdná skořápka, dál dýchá, ale nenapadne ji vůbec nic, ani šlápnout na brzdu té hrůzy. Působí to, jako by se film rozhodl dát divákovi demonstraci toho, jak vypadá totální kolaps lidské odvahy, empatie i pudu sebezáchovy.
 
A pak samozřejmě Gertruda – filmová Gertruda, ústřední „královna“ tohohle groteskního bahna – postava napsaná tak odporně, že každé její slovo odkapává odporem, zoufalstvím a bezednou hloupostí. Je to filmové monstrum ne proto, že by bylo děsivé, ale proto, že její stupidity stačí, aby infikovala celou domácnost. Kdykoli se objeví na scéně, máte chuť zhasnout světlo a tvářit se, že neexistuje. A to, co kolem ní autor filmu vystavěl, je jak katalog lidské neschopnosti zfilmovaný tak, že se vám obrací žaludek ne z brutality, ale z toho, jak dokonale ukazuje, čeho je davová pasivita schopná.
 
A ano, chápu – film chce šokovat, chce svírat divákovi žaludek. Ale mě dusil hlavně kvůli tomu, jak dokonale se mu podařilo předvést, že pokud se kolem nachází banda bezduchých přikyvovačů a jedna jediná stárnoucí Gertruda s hlavou plnou vlastní zoufalosti, vznikne něco tak odporného, že to člověku ani nejde popsat bez zvýšení hlasu. Jako drama to funguje až brutálně dobře – protože vám nezůstane žádná úniková cesta. Buď nenávidíte Gertrudu, nebo ty děti, nebo sestru, nebo celý ten dům filmových slabochů, kteří by dokázali přihlížet i tomu, jak někdo pod jejich stolem umírá, a ještě by si přitom dolili čaj.
 
A to je ono – ten film je ve výsledku tak strašně účinný, protože nepředkládá jen krutost, ale i tu neodpustitelnou všudypřítomnou zbabělost. Zůstal jsem sedět, rozčilený, znechucený a nasraný na každou jedinou postavu, která se během filmu mihla. A to, paradoxně, znamená, že film svůj účel splnil. Je to drama, které nejde jen sledovat – ono vás chce vyprovokovat do bodu varu. A mně se to stalo.
 
A právě proto dávám plný počet – ne proto, že bych si film užil, ale protože ho nikdy nezapomenu.

Skôr televízny ako kino film o neľudskosti ľudskej rasy. Nebolo potrebné točiť detaily na to, aby si divák vedel predstaviť akým peklom to dieťa prešlo. Celé mi to prišlo, že sa jednalo mentálne o pomerne obmedzenú a jednoduchú komunitu ľudí, avšak to ako postrádali akýkoľvek súcit bolo zarážajúce. Ak si ešte pripustíme, že toto sa reálne dialo a určite deje, tak zdravému jedincovi sa chce zvracať. Trest smrti každému takému sadistickému hovadu vrátane maloletých. Toto sa nenapraví. Toto treba hubiť.

Silná dráma zo života dvoch sestier ,ktoré sa zoznámia s ďalšími deťmi a na základe toho sa ich matka ma o nich postarať, žiaľ v matke sa ukáže osobnosť zloby a začne jedno deti-dievča nielen psychický alebo aj fyzicky týrať, tento príbeh sa stal aj súdnym vyšetrovaním, čím hlavná postava matky dostala odsúdenie na 25 r. 3*