Americký zločin (2007)

Maminka a dočasná pěstounka Gertruda světu pro jednou ukázala, co mnohdy pro věřící fanatiky znamená „miluj bližního svého.“ Opět narážím na to, že kdejaký zlovolný scénář a námět se můžou jít zahrabat při příbězích dle skutečných událostí. Zní to možná zvláštně, ale trošku mi chyběla v příběhu hloubka. I přesto jsem  seděla jak přikovaná a dělalo se mi zle spíš z konformity. Stačí, když je jeden účastník prohnilý a strhne k tomu i další. Byl to hnus sledovat, ale ještě horší byly představy reality.

An American Crime je film, který mě zasáhl úplně jinak, než asi zamýšlel režisér, protože místo soucitu mě přepadl čistý, nerafinovaný vztek – ne jenom na samotnou Gertrudu, která je ve filmu od první minuty zosobnění zahnívající lidské bídy, ale hlavně na všechny ty kolem stojící filmové kreatury, co se jim říká děti, sousedi a dokonce i Sylviina vlastní sestra, která působí tak absurdně pasivně, že by ji člověk nejraději propleskl jen proto, aby ověřil, jestli je vůbec živá. Sleduju film, kde se přede mnou rýsuje domácí peklo, a ty filmové děti tam jen stojí, čumí jak krávy na koleje a čekají, až jim Gertruda hodí další instrukci, jako by nešlo o trýznění lidské bytosti, ale o odpolední kroužek. Nepamatuju si jedinou scénu, kde by některé z nich projevilo něco víc než tupé následování toho, co jim ten filmový lidský odpad zavelí. A sestra Sylvie? V rámci filmové logiky snad nejiritující osoba v celém domu – místo aby se jí v hlavě rozsvítilo aspoň jedno jediné varovné světýlko, stojí tam jako prázdná skořápka, dál dýchá, ale nenapadne ji vůbec nic, ani šlápnout na brzdu té hrůzy. Působí to, jako by se film rozhodl dát divákovi demonstraci toho, jak vypadá totální kolaps lidské odvahy, empatie i pudu sebezáchovy.
 
A pak samozřejmě Gertruda – filmová Gertruda, ústřední „královna“ tohohle groteskního bahna – postava napsaná tak odporně, že každé její slovo odkapává odporem, zoufalstvím a bezednou hloupostí. Je to filmové monstrum ne proto, že by bylo děsivé, ale proto, že její stupidity stačí, aby infikovala celou domácnost. Kdykoli se objeví na scéně, máte chuť zhasnout světlo a tvářit se, že neexistuje. A to, co kolem ní autor filmu vystavěl, je jak katalog lidské neschopnosti zfilmovaný tak, že se vám obrací žaludek ne z brutality, ale z toho, jak dokonale ukazuje, čeho je davová pasivita schopná.
 
A ano, chápu – film chce šokovat, chce svírat divákovi žaludek. Ale mě dusil hlavně kvůli tomu, jak dokonale se mu podařilo předvést, že pokud se kolem nachází banda bezduchých přikyvovačů a jedna jediná stárnoucí Gertruda s hlavou plnou vlastní zoufalosti, vznikne něco tak odporného, že to člověku ani nejde popsat bez zvýšení hlasu. Jako drama to funguje až brutálně dobře – protože vám nezůstane žádná úniková cesta. Buď nenávidíte Gertrudu, nebo ty děti, nebo sestru, nebo celý ten dům filmových slabochů, kteří by dokázali přihlížet i tomu, jak někdo pod jejich stolem umírá, a ještě by si přitom dolili čaj.
 
A to je ono – ten film je ve výsledku tak strašně účinný, protože nepředkládá jen krutost, ale i tu neodpustitelnou všudypřítomnou zbabělost. Zůstal jsem sedět, rozčilený, znechucený a nasraný na každou jedinou postavu, která se během filmu mihla. A to, paradoxně, znamená, že film svůj účel splnil. Je to drama, které nejde jen sledovat – ono vás chce vyprovokovat do bodu varu. A mně se to stalo.
 
A právě proto dávám plný počet – ne proto, že bych si film užil, ale protože ho nikdy nezapomenu.

Skôr televízny ako kino film o neľudskosti ľudskej rasy. Nebolo potrebné točiť detaily na to, aby si divák vedel predstaviť akým peklom to dieťa prešlo. Celé mi to prišlo, že sa jednalo mentálne o pomerne obmedzenú a jednoduchú komunitu ľudí, avšak to ako postrádali akýkoľvek súcit bolo zarážajúce. Ak si ešte pripustíme, že toto sa reálne dialo a určite deje, tak zdravému jedincovi sa chce zvracať. Trest smrti každému takému sadistickému hovadu vrátane maloletých. Toto sa nenapraví. Toto treba hubiť.

Silná dráma zo života dvoch sestier ,ktoré sa zoznámia s ďalšími deťmi a na základe toho sa ich matka ma o nich postarať, žiaľ v matke sa ukáže osobnosť zloby a začne jedno deti-dievča nielen psychický alebo aj fyzicky týrať, tento príbeh sa stal aj súdnym vyšetrovaním, čím hlavná postava matky dostala odsúdenie na 25 r. 3*

Musím říct, že toto je hodně slabě natočenej odvar toho, co se ve skutečnosti v tom baráku roku 1965 dělo za zvěrstva na Sylvii i na Jenny. Tady se to jen velmi slabě chytá určitými nitkami, které jsou autenticky zpracované (nucená masturbace lahví, típání cigaret o ruce, nebo vypálení nápisu"Jsem prostitutka a jsem na to hrdá"rozžhavenou jehlou), ale to je jen velmi slabé naznačení. Nechci znít jako nějaký sadista, který si libuje v týrání dětí, jen říkám, že když už se točí něco s tímto tématem - navíc když se to skutečně stalo - tak ať se to točí se vším všudy, bez skrupulí, a pořádně. Sylvia "Cookie" Likens, a to její přezdívka ve filmu není ani zmíněna (což je nejmenší detail, který jsem schopen prominout), je tu vyobrazena spíše jako někdo, kdo "jen dostal občasný trest od opatrovnice" nebo "zažívala občasnou šikanu" od Gertrudiných dětí a jiných dětí ze sousedství než jako někdo, koho brutálně fyzicky umučili k smrti, protože co si budeme, tu neměla ani zdaleka tolik modřin nebo jiných známek fyzického násilí na těle - které by byly alespoň trochu viditelné - ještě před tím, než se na ní vyřádili s rozžhavenou jehlou. Taky tady ani tolik Gertrudě neodporuje, nesnaží se tolik volat o pomoc a upozornit na Gertrudino týrání (s výjimkou jednoho banálního telefonátu z budky, který se skutečně nestal), nebo nemusí tolik bránit svoji sestru Jenny před fyzickým týráním a zastává tak roli spíše pasivního jedince smířeného se svým osudem. Co se týče jejího "úspěšného" útěku, který tu je vyobrazen naprosto směšně a následně popřen jen jako představa nebo sen, protože tou dobou byla už mrtvá. Její sestra Jenny tady prakticky neměla skoro vůbec žádný prostor a působí tam jako někdo dopočtu, který na samotném konci jen tak pípne, že Policii řekne, jak to skutečně bylo. To platí i o ostatních postavách/mučitelích, které tam prostě jen tak jsou dané na pár scén s náznakem toho jak Sylvii "občas potýrají". Gertrude Baniszewski samotná lidská zrůda a tyranka Sylvie tu je vyobrazena ještě bídněji než Sylvie. Nejenže tu nedělá ani polovinu výše zmíněných věcí, ale navíc je tu vyobrazena jako lidská bytost, která má se samotnou Sylvií SOUCIT a omlouvá se jí za to, že ji mučí, což je absurdní vzhledem k tomu, že je ona samotným strůjcem týrání. Na konci svých činů - když už je za mřížemi - sice lituje, což by bylo hezké gesto, ale absolutně bezvýznamné, protože tak se to skutečně nestalo a Gertruda nikdy nepřiznala svou vinu v plném rozsahu. Závěrem bych k tomuto filmu dodal, že film se hodí jen jako slabý náznak pro zájemce, kteří o případu nikdy neslyšeli a mají slabý žaludek na takovéto trestné činy, což je naprosto pochopitelné. Na druhou stranu však to pro obeznámené s případem působí jako zklamání.