Alibi na klíč: Den D (2023)

3*Dobrou komedii aby člověk pohledal, je jich čím dál méně, a tady jsou rovnou dvě – mám na mysli jedničku i dvojku. Obě podle mě patří k tomu lepšímu, co se za poslední dobu natočilo. Pomohl k tomu docela originální námět, ale i sympatické herecké obsazení. Sice tyto komedie patří do ranku těch ztřeštěných, ale nejsou hloupé, nesklouzávají k hrubému humoru či přehnaným trapnostem a chvilkami jsou i trefné a mile lidské. Jedničce nakonec k dobré známce ještě přidávám plusko, ale nepamatuju už dlouho, že by bylo pokračování téměř srovnatelné a navazovalo na to dobré, co bavilo v prvním díle. Proto si obě ‚Alibi‘ zaslouží ve svém žánru ode mě palec nahoru.[PŘÍBĚH:2///SMYSL:0///ATMOSFÉRA:2///TEMPO:2///ORIGINALITA:0///NÁLADA:3///ART:0///STYL:1///CASTING:2(3*MAX) ]

Tahle parta filmařů a skvělých herců to umí fakt roztočit a navázat s přehledem na slavnou éru Fernandela či Funese.  Zkrotí jakýkoliv chaos a promění ho v parádní komedii a pokud se dokážete s tímto humorem ztotožnit, čeká vás pěkná podívaná a ještě o něco hustější než předchozí Alibi na klíč. Hlášky jsou překvapivé, bláznivé gradující k vrcholnému závěru, který je opět skvělou ukázkou umění náročného komediálního řemesla.

Viac mi sadla jednotka, ale je to stále skvelá zábava plná prekvapení a zvratov. Vtipy a scénky na ktoré treba odvahu sa už len tak nevidia, ale našťastie táto francúzska partia si ide svoje, len niekedy menej je viac a v tomto pokračovaní už bolo cítiť tú prekombinovanosť. Ale stále som sa rehotal.

„Kdo má ke lžím vlohy, mívá krátké nohy.“ Sto diváků, sto chutí i sto bránic. Pro někoho je talíř mezi půlkami tchána infantilita, pro jiného velká prdel. Někdo se ošívá nad Gregovou mámou, silně odkvetlou diblíkovskou fuchtlí, jiný nostalgicky oprašuje VHS„Appoline & Louis 16 cm“a od zasloužilé pornoherečky loudí autogram na„Scarfesse.“A já? Já se bavil. Řehtal jsem se kravinám i starému dobrému situačnímu humoru a dělal dlouhý nos na uživatele Othello, záhadně tvrdícího, že u takovýchto komedií se smějí jen nudní lidé. V Marrákeši mě pobavila hlava ve vykuchané televizi při „živém“ vysílání, užil jsem si obě svatby, vlastně tři, i všemožné pikle, kuté za tepla i za studena. Nudit jsem se já, nudný člověk, kupodivu vůbec nestihl a potěšil mě i flashback, kdy mi kocourek Rafšourek opět názorně ukázal, proč Faustce v bytě nepovolit kočku. Zábavným kreativním alibi i průserovým svatbám říkám čtyřikrát své radostné „Ano!“ Závěrem pomůcka pro zapamatování užitečného pořekadla. Plážový playboy leží na lehátku a druhému, zadívanému do krásných očí kolemjdoucí liliputky, říká: „Lež, má krátké nohy.“

Stále množstvo gagov, zábavných zvratov, bláznivých postáv, ale príbeh už nie tak priamy a uhladený ako tomu bolo vgeniálnej prvej časti. Phillipe Lacheau pridal do všetkého o čosi viac ingrediencií, ale menej skutočnej kvality a lásky k filmu ako takému, než naposledy. Tu som si našiel iba jeden výrazný odkaz na snímkuKingmsanpri záhradnej bitke, inak som skôr hádal, či ide alebo nejde o odkaz na inú kultovú snímku. Možno po čase druhé pozretie trochu utrasie celkový dojem, zatiaľ ide o veľmi milé ale predsa drobné sklamanie, Lacheau s tímom sa môžu kľudne pustiť do úplne nových tém a látok.78%