A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu (2005)

Teda film o tom, jak se němka Barbora Panklová skrzevá rakovinu dokrámuje k smrti, to stálo za to natočit, dobré bylo, že byl natočen v jazyku, jímž se zde běžně mluvilo a dnes díky právě takovýmto obrozeneckým pomatencům nemluví (díky!), tedy v němčině, jinak - škoda dobrých výkonů dobrých herců. Dávám za němčinu **

Snímek dosti chladný, zdlouhavý a jednostranný (což je vzhledem ke skutečnosti, že vychází výhradně z autorčiných dopisů, vlastně logické). Josef Němec pochopitelně nebyl tím černobílým zloduchem, hodilo by se ho ukázat aspoň trošku jako lidskou bytost, přestože se v tomto období opravdu choval tyransky). Nicméně oceňuji snahu o zachycení divácky méně vděčné etapy života Boženy Němcové. Bohužel mi nesedla ani Corinna Harfouch - stále jsem před očima měla její prvotřídně mrazivou Magdu Goebbelsovou z Pádu Třetí říše a čekala, kdy vytáhne ampulky s jedem. Proto touto nocí nevidím víc než dvě hvězdy.

Temný, psychickým i fyzickým bolem prostoupený životopisný snímek reflektuje nelehký životní úděl Boženy Němcové, již mimořádným způsobem ztvárnila Corinna Harfouch, a to na základě spisovatelčiných posledních tří dopisů adresovaných svým blízkým. Film není v žádném případě oslavnou biografií jedné z největších osobností českého literárního i kulturního života 19. století, nýbrž nabízí velmi sugestivní pohled do jejího nitra, jež se pralo nejenom s těžkou nemocí a grobiánským chováním manžela a jeho dennodenními invektivy, ale též s permanentní chudobou či společenskými předsudky. K tomu přidejme osobní nespokojenost a nenaplněnost, osamocení (Mé srdce velmi toužilo být milováno…), nebo i další traumata z minulosti (smrt syna Hynka) či uměleckou krizi (Musí to být krásnější. Musí to být krásnější…). ~ Jedná se o výjimečný portrét silné ženy, který je pojat maximálně realisticky, možná až naturalisticky, a úspěšně se dokáže vyvarovat jakéhokoliv náznaku (dnes tolik časté) idealizace jak doby, tak i samotné persony. Za zmínku stojí i zvolená forma, jež všudypřítomnou tenzi zvyšuje nejen díky častým repetitivním scénám. ~ Chvályhodný německo-český kulturní počin s plejádou českých herců. Jen veliká škoda, že si filmy s podobnou národní látkou nejsme schopni natočit sami. Poznámka: Pouze pro trpělivé. ~ ~Na obloze se rozplývaly růžové ranní červánky a na obzoru, za chlumy, zářila zlatá záře a osvětlovala vrcholek hory, dokud slunce ve své nádheře nevyjde.

Drahá Barborko, ty ses prostě nevzdala. Nebaví mě sice číst tvá díla, já raději sáhnu po Paní Bovaryové, ale ráda bych si přečetla tvé deníky a dopisy... Alespoň že Dagmar Knöpfel sáhla po tvých intimnostech a snažila se věrohodně zachytit, jak jsi žila a jak ses raději uchýlila k idealizaci světa kolem tebe, kolem nás (a to nejen ve tvé tvrobě, ale i v tvém životě) než abys příjimala svět takový, jaký je, protože takový by tě dávno položil na lopatky... Corinna Harfouch se snažila, co to jen šlo, jen mám pocit, že jí to občas nevyšlo. Každopádně i tak díky, že tento (nepříliš zdařilý) výplod vznikl. A kupodivu ne z rukou českých tvůrců... no co, na to asi není čas. Ani peníze.

Drsný, hrubý a místy až nechutný příběh posledních dní spisovatelky Boženy Němcové. *** dávám za to, že je to jeden z mála filmů (ne-li snad jediný), který nezobrazuje Němcovou jen jako národní hrdinku, ale jako obyčejného člověka s obyčejnými problémy. Jen škoda celkového pojetí, které mi připadne trochu zbrklé a zbytečně tragické.