451 stupňů Fahrenheita (2018)

Už knižní předloha je slabá, a to jsem přitom Raye Bradburyho v mládí četl jako o Zlatou helmu. Tady to ale ještě více ujelo do naivních předpovědí o vývoji totalitních společností, které už ani tehdy nevypadaly pravděpodobně. Ne, že by se soukromokapitalisté a světoví prediktoři nesnažili o zhloupění a unifikaci pracovní masy - to se snaži, ale dělají to daleko sofistikovaněji rozvratem tradičních hodnot a tomu podobně (například homodějném rozkladu rodiny, nepodpoře osobní odpovědnosti, morálky atd. A to ze mne nemluví nějaký sociálista nebo kominista. Jen tohlé nové Jezovitství zavání spíše dezinformací. No a  tomu ještě ty pitomé filmové kožouniniformy to poslaly do neuvěřitelna. Kurnik, kdo tam v té USe tyhle blbé kostýmní úlety páchá?

Pokud by se tohle chtělo jakkoliv srovnávat s Equilibrium, tak v každém ohledu je všechno špatně. Technické zpracování nula, herecky nula, námět zkurvený na kost. Rasové kvóty dodrženy (nejvtipnější je ta třída mladých psychopatů na začátku, jak si dali tu práci a pěkně si je naskládali na střídačku) na jedničku, zbytek, jak už bývá dneska zvykem, strašná bída. 1* za to, že sem to dojel do konce.

Juj, zase prúser. Míša a Míša sa vložili do hlavnej úlohy novšieho Equilibria, pričom čierny Míša sa to rozhodol aj produkovať. Nevymyslel teplú vodu, podobný scenár už v minulosti zažilo mnoho hereckých hviezd a hviezdičiek, ktoré dostali chuť produkovať, keď zažili komerčný úspech a na účte sa im zvýšil nejaký ten prezident. Tentokrát to ale nebol dobrý nápad. Jordan to prehrával od prvej sekundy, tváril sa trápno drsne a liezol na nervy od samého začiatku a vydržalo mu to napodiv až dokonca. Shannon zahral svoj štandard, ale s hlúpym scenárom a hlúpou postavou veľa vody nenamútil. Ešte že aspoň tá moja Sofijka bola peknučká a to dokonca aj s tou olašskou bielou na vláskoch. Kikove Equilibrium ma síce do vytŕženia nedostalo, ale vďaka chladu a precíznosti počas celej minutáže som si ho proste zapamätal. Týchto “30 stupňov v tieni” ale upadne rýchlo do zabudnutia. Tupý scenár, technicky zle natočené scény, akcia kategórie Cé, no celé zle. Celé zle a nehnevajte sa na mňa, ale ide to všetko za menej slávnym Michaelom Jordanom. Malo by mu to byť varovným prstom, kým sa rozhodne produkovať ďalšie vlastné filmy. Bolo tam zopár scén, ktoré mali byť kľúčovými, mali u diváka vyvolať waw efekt, ale nevydalo. Jednou z takých bola napríklad živá ľudská pochodeň. Ak odmyslím Sofijku, ktorú platonicky ľúbim, tak jediné čo zato stálo bola akási myšlienka. Bola ukrytá v postave Michaela Shannona, pretože viete koho mi pripomínal? Dnešného Fica. Jeho postava mala moc a žila nekonečnými preludmi o ukrytom nepriateľovi v každom byte, v každej budove. Lenže v čase tvorby filmu táto situácia nebola ani náhodou taká dramatická a teda jediným pozitívom by ostala krásna Alžírčanka. Zato nemôžem dávať hviezdy. Keby som ja mal chrániť Omnis a mal sa naučiť naspamäť jednu knihu, boli by to “Pamäti agenta FBI” od Frosta. Filmu jedna hviezda z milosti.

Ou...! Tady se někdo netrefil a jestli jo tak ne do černýho. Adaptace knihy Raye Bradburyho, adaptace dystopického světa, který neskutečně poutavým stylem napsal právě Bradbury. Tenhle film by pro mě byl asi urážkou být Bradburym, anebo bych se těm filmařům vysmál do ksichtu. Chápu, že tady asi nemělo jít o nějakou dehonestaci původního díla, ale vypadá to tak a já jsem z toho smutný, protože jediný, co na téhle adaptaci funguje je scénář a snaha o původní myšlenku a myšlenku celého sci-fi příběhu Montaga, no, a ještě trošku se na to dá někdy i dívat. Jen tohle mě přinutilo k třem hvězdám jinak bych šel stopro níž!

Nalákala mně Bradburyho klasika a ústředn herecké trio. No... Michael Shannon je sice nejlepší, ale už těch záporáků má za sebou možná až moc. Sofia Boutella je nádherná vzhledem i hereckým projevem, ale tady je nevýrazná. Samotnou kapitolou je Michael B. Jordan, který svým herectvím je bohužel velmi stereotypní a ve fahrenheitu bych se skoro až přikláněl k pojmu "jalové dřevo". Ani dramatická stránka firmu nijak zásadně nestrhne, jako divák jsem nezažil emoci a to u tak beznadějně totálitního vykreslení světa, které nabízí Bradburyho román, je velký průšvih. Šlo to mnou úplně skrz. 40 %