42 (2013)

Velmi dobrý sportovní film kde je budoucí hvězda Robinson podrobován tvrdým rasistickým narážkám, které jsou často velice drsné.
Harrison Ford v roli coache který si ho vybere do týmu se mi také zamlouval.
Krásná ukázka toho jak nakonec získá podporu fanoušků i kluků z týmu .
Dobře odvedená práce a solidní výsledek 
Film se mi líbí a bavil

Ano, má své odpustitelné přestupky v podobě zjednodušování, slunečného optimismu, disneyovského lesku a pohodlného nekontroverzní ho vypraveni, ale film splňuje svůj primární cíl, kterým je inspirovat diváka. Někomu se může zdát staromodni. A jako by se film snažil naplnit kvóty pro dostatek nepřízně osudu každé postavy.

Vždyť ono to bourání segregace bylo vlastně docela pohoda. Alespoň se tak zdá z nepříliš vyhrocené sportovní pohádky, ve které nikdo neklade příliš velký odpor a až na trochu toho slovního špičkování a pár dětinských schválností se vlastně nikomu nic moc zlého nestane (až na manažera, kterého sejmou katoličtí vyděrači). Ani ta hra vlastně není nijak zvlášť strhující a kulervoucí. Když to porovnám s napětím, předsudky a odporem, které musely zlomit holky veVelké vítězství, vychází mi z toho 42 jako neslaná nemastná, hodně učesaná a nažehlená… nuda.

42 se zoufale snaží být velkým příběhem o rasové spravedlnosti a odvaze, ale nakonec je to jen školní přednáška v podobě filmu. Každých pět minut vám musí připomenout, jak důležitá je tahle historická chvíle, až máte pocit, že vám to rvou násilím do hlavy. Chadwick Boseman sice zvládá roli Jackieho Robinsona dobře, ale celý děj je tak nalajnovaný a moralizující, že to prostě nefunguje. Místo napětí na baseballovém hřišti dostanete nekonečné patetické proslovy a předvídatelný děj, na který zapomenete, jakmile skončí titulky.

Nenechte si nalhat, že "42" Briana Helgelanda mě zklamal převážně svou předvídatelností - tím, že vůbec ničím nepřekvapuje, tím, že je jeho vývoj je naprosto očekávatelný (příběh Jackie Robinsona, prvního černošského hráče v MBL, v sobě spojuje dva momenty, pro které je na sebe Amerika nejvíc hrdá a kterými se tak ráda prezentuje navenek - a to tak, že je tatosyntézazřejmě jejím nejúspěšnějším vývozním artiklem: představu, že všichni lidé jsou si před Bohem/Ústavou rovni a představu, že tvrdá práce vždy nese zasloužené ovoce - a tak bez ohledu na pohlaví, rasu, zdravotní stav, sexuální orientaci, náboženské vyznání..., každému, kdo svou věc vezme správně do rukou, se splní i nejtajnější přání), největší mrzení mám beztak z toho, že od odpovědi nazákladní otázku života, vesmíru a vůbecjsem očekával mnohem více! ;-) 65 %