3022 (2019)

Vypadalo to slibně, ale zase to byla převážně jen snůška canců a kecání. Nejvíce se mi líbilo, že scénárista v polovině poznal, že ve dvou lidech zbytek filmu neutáhne, a tak tam nechal zničehonic objevit raketoplán. Pobavilo. Mistrný tah pro základní školy. Nu, poslední půlhodinka už konečně stojí za to. Takže jedině ta lze hodnotit zajímavě.

Sci-fi, ktorý zaujme mixom apokalyptických, depresívnych, psychologických a „survivor“ prvkov. Základná koncepcia príbehu nie je zlá a k tomu v rámci (finančných) možností vytvorili slušné (vesmírne) prostredie. Až na niektoré výnimky sa jedná o zaujímavé obsadenie hereckých „stoličiek“. Film funguje do poloviny, potom však z nejakého dôvodu to začne rozpadávať. (Od O. Eppsa sme už videli aj lepší výkon.) Škoda za to, pretože napriek minimalistickej záležitosti by z toho dalo vyťažiť aj viac.Osobné hodnotenie:67% (**)

Vyznívá to jako další obyčejná sci-fi povídka o vesmírné expedici vracející se domů, která by nejlépe fungovala v literární formě, ale nedá se říci, že by i ve filmové podobně neměla co nabídnout. Pro někoho může být závadou hlavně ten fakt, že je celý příběh poskládán ze scén posbíraných z nejrůznějších klasických sci-fi snímků, což v zájmu neatraktivity prostě může být problém takový celek pojmout. Fanoušek sci-fi naopak během sledování může hádat, odkud jakou scénu zná. Myšlenka dějového konceptu je však zajímavá. Vesmírná výprava se bude vracet na planetu Zemi a když už je takřka v cíli, tak zjistí, že Země neexistuje. Prostě vybuchla. Stylový klaustrofobický thriller se tedy zajímá o dalším dění v kosmickém korábu zajímající si hlavně psychologií daných postav a vzniku nejrůznějších konfliktů mezi nimi. Ano, právě psychologie tu má největší prim. V rámci nezávislého filmu se jinak jedná o povedený dramatický snímek, jak danou myšlenkou, tak i vizuálními efekty. Tohle není horor, ani akční střílečka. Jen obyčejný psychologický thriller odehrávající se ve vesmíru.

„It's so…, it's so empty.“Někde ve škvíře roztřeseného širokoúhlého obrazu, za oslepujícím protisvětlem, odlesky a zeleno-oranžovým filtrem je schovaná myšlenka o hledání smyslu života a přežívání v kataklyzmatem proměněném světe, která táhne celý film. Člověk se jí ale musí po celou dobu docela křečovitě držet. Jakmile stisk povolí, začne se utápět v digitální bažině. Deset let staréCargo (2009)může v tomto ohledu stále rozdávat lekce v nízkorozpočtové efektivitě.

Dokoukat tento film do konce mě dělal opravdu problém.....v podstatě zde nefunguje nic...