Zkáza Dejvického divadla (2019)

Byl to krásný pohled do života umělecké scény Dejvického divadla. Každý díl mě bavil, byl příjemný, divadlo je samo o sobě pěkný prostor, sympaticky působilo i zázemí pro herce. Připomnělo mi to má studijní léta, kdy jsem i já byla součástí podobného uměleckého kutlochu. Herci hrající sebe byli skvělý, téma každého dílu bylo dobrý, ať už se jednalo o AIDS, loutky nebo syrečkového ducha. Jsem naprosto přesvědčená, že ohodnocení pěti hvězdičkami je adekvátní, byť bych uvítala ještě jeden díl s něčím groteskním.

Stačilo by napsat klasičtí Dejvičáci a mám hotovo nebo vás nasměrovat tímtoodkazemna svůj pár měsíců starý komentář ke Čtvrté hvězdě a to samé. Zkáza Dejvického divadla je standard osvědčeného týmu, který dokáže pobavit v každé situaci. Teda, pokud jste samozřejmě naladěni na podobnou vlnu. Hlášky "Chceme ředitele, co má AIDS.", "Pod Juliskou plnou fotbalových hvězd, občanem jsem Prahy 6." a "Pro vás je to čest, ale pro nás ostuda" ale u mě už nyní naplno zlidověly a určité úryvky si dám mile rád znovu.

Konečne, konečne, konečne. Zasa sa po rokoch čakania objavil vydarený český komediálny seriál. Hospoda, Okresní přebor a teraz Zkáza Dejvického divadla. V každom diele sa rieši nejaký problém, ktorý je vždy dotiahnutý až do absúrdna. Užíval som si tie nápady, dialógy a predovšetkým hercov, ktorí si robia prdel zo seba samých. Ťažko vybrať najlepší diel. Čo je známka vyrovnanej kvality. Len ten posledný zaostáva, ale to rád odpustím. Vrcholný okamžik, vyčnievajúci nad inými vydarenými, je živá verzia Spejbla a Hurvínka.

Asi není náhoda, že když se sejde partička vynikajících a nejen komediálních, ale i komických charakterů, musí kolem nich vznikat samé kvalitní dílo. A to je případ kolektivu Dejvického divadla. Umí si udělat srandu i sami ze sebe a to takovým způsobem, že nevíte, jestli je to ještě fikce nebo už ne. Navíc jsou strašně přirození a role jsou jim psané stoprocentně na tělo - ano, v tomto seriálu je to opravdu 100%. "A má se psát i orál?" "No raději pište i ten orál." Už dlouho se mi nestalo, že bych se u něčeho od srdce zasmál a tady se mi to povedlo hned několikrát. Pochvala jak prase.

„Ve statutu máme, že herec může odmítnout roli, pokud ohrožuje jeho občanskou důstojnost." V tomto případě to ale nehrozilo, protože míra sebeironie a uvědomělého humoru je tady (rouzmějte v Dejvickém divadle) velmi vysoká. Herci jsou úchvatní, za což asi může fakt, že jsou jim postavy jako šité na míru. To jim také umožňovalo improvizovat a dát do projektu tolik nadšení, že se prostě budete bavit, což ale všechno vychází z Krobotova a Hüblova absurditou přeplněného a skvěle vystavěného scénáře, který v maximální míře čerpá z reálných událostí. Je ale vidět, že projektem žili nejen herci ale celé Dejvické divadlo. Tento projekt zkrátka vyšel ze srdce a dopadlo to nejlíp jak mohlo. Navíc díky Krobotově extrémně civilní a až nevýrazné filmové režii, která v podstatě jen přenáší situaci na obrazovku, dýchá (nebo chtělo by se říci zapáchá)pověstný duch Dejvického divadla z každého záběru. A to vše doplňuje povedená hudba a celkově příjemné technické zpracování. Suma sumárum přesně to, co čekáte od něčeho, co se jmenuje Zkáza Dejvického divadla - absurdní klenot.