Vis a vis (Netflix verze) (2015)

Jako oddychovka k žehlení docela dobrý. Ale jinak je to dost nesmyslné a za vlasy přitažené. V seriálu se děje spousta věcí a nelogičností, které by se v reálu stát nikdy nemohly. Dozorci i vedení věznice porušují úplně základní bezpečnostní pravidla a pak jsou překvapeni, když se něco semele. Dělníci kteří přijdou něco opravovat do vězení, procházejí s nářadím skrz dvůr plný vězenkyň, schovky na kontraband, které by odhalilo i malé dítě. Vězenkyně mají běžně ve věcech schované mobily, drogy, zbraně. Neustálé uzavírání dohod, které se stejně nikdy nedodrží a nová a nová důvěra tomu, kdo už šestkrát zradil… po půlce druhé serie už mě tyhle věci dost iritovaly.

Viděna jen první řada. Seriál je to zábavný, ale je vidět, že scénář je šit (ne shit) za pochodu, děje se toho tam příliš mnoho a i ty postavy, které by měly být příčetné (dozorci, rodina..) vyvádějí hrozné hovadiny. Každou chvíli je někdo těžce zraněn, ale pak scenáristi zjistí, že se jim vlastně nehodí, aby ležel v nemocnici, takže je v dalším díle zas jak rybička. Takže 16 dílů mi asi stačilo, další vaření z vody už vidět nemusím. A k tomu si přičtěte, že na Netflixu původní španělský seriál přestříhali, aby díly byly kratší, takže půlka jich nemá pořádný cliffhanger, případně je clifhanger uprostřed dílu.

·         Metaforu „nádoby“, jíž přizpůsobujeme své jednání, seriál rozvíjí ve vícero rovinách, například i jako resignaci volenou s cílem přežít zkušenost s neměnitelnými okolnostmi. Macarena se právě z takové pohnutky ujímá mateřství, z něhož může čerpat nadhled. ·         KLADY: o   Zatím nejlepší seriál o manipulaci a buď musel být konsultován s odborníky, nebo je psychologická zdatnost autorů fenomenální. Porovnám-li nevyřčené pobídky nastávající ve vztazích vězenkyň i personálu třeba s komiksově naivním House of cards, kde mají „transakce“ primitivní strukturu „ty mi tohle, já tobě toto“ bez hlubšího podání důvodů, Vis a vis vyniká šokujícím jemnocitem v naturalisticky podávaném pohledu na svět. Skoro máme pocit, že je Darwinova pravda absolutní, antropologie kapitolou zoologie a člověk přírodovědným exponátem. Darwinismus tak drtivý nepředvádí ani Hra na oliheň (Ojingeo geim; 2021-), přičemž evolucionistická inklinace je explicitně signalizována srovnáním vězenkyň s opicemi (několikrát). o   Seriál také jako asi žádný umí podtrhovat význam perspektivy, když nám jejich prostřednictvím zprostředkovává až zcela protikladná vidění toho, co se stalo. Interpretace je okamžitým shrnutím toho, čeho jsme vždy v jakémsi zkreslujícím úhlu domnělými svědky. Fakticky sotva kdy vidíme pravdivý běh události. Necháváme se zblbnout. Macarena se dostává právě do takových podmínek, kdy ji systém krok za krokem vidí nejdříve jako podvodnici, posléze s diagnosou psychopata, nakonec i vraha, a sobě toto vidění usnadňuje nepřiznanou ignorancí. Kdokoli se dostane na šikmou plochu oficiálního zločinu, neboli je tak ocejchován úřady, systém se ho snaží zbavit jako odpadu. Co víc: tlačí ho do situací, v nichž je mu čím dál těžší nedávat zapravdu sebeobranným jednáním. o   Seriál umí skvěle pracovat s dvojznačností a tím, jak se v ní mohou schovat kódy určené exkluzivním adresátům, hlavně ve scénách se Sandovalem a Fabiem, kteří si šiframi komunikují pokyny a výhružky za přítomnosti ostatních. ·         ZÁPORY: o   Torture porn telenovela sílící v 2. řadě. Seriál se smrskává do střídavého módu, ve stále kratších intervalech přepínaje z patetického spoluprožívání jednotlivých dramat do repetitivních cliffhangerů. Protahovaná hra spravování a rozbíjení postav je čím dál průhlednější. o   Seriál se shazuje i tím, jak je v konečném vyústění rozporuplný. Celou dobu ukazuje hrůzu prostředí, jeho destrukci etiky a důstojnosti trestanců. Evidentně i s extrémní koncentrací nadsázky konstruuje příhody neuvěřitelně nešťastné, kdy se na oběti sype jedna nespravedlnost za druhou a jsou doslova vyzývány, aby reagovaly mimo rámec zákona. Když už dávno v nejmenším nepochybujeme o zkaženosti zde vymyšleného, křiklavě nereálného vězeňského systému – a jsme si tedy dokonce vědomi, nakolik je přehnaný, nechceme-li považovat dnešní Španělsko za středověký stát –, vidíme jako jedinou možnost Macareny utéct. Jenomže ona se rozhodne „příkladně“ vrátit. Tím dává zapravdu zde pranýřovanému systému vztahů (zatímco ředitelem vězení se stalo superinteligentní mostrum). A samozřejmě obsluhuje poptávku na pokračování. CITACE: „La verdad es que es una oferta tentadora. Pero pagaría por no tener que ver a mi señora en bañador. Aunque la adore.“ („Musím říct, že je to lákavá nabídka. Zaplatil bych, abych neviděl svoji ženu v plavkách. - I když ji zbožňuju.“; v Netflix verzi S02E02)

90%. Vis a vis je nádhernou ukázkou rozdílů, skrze které chce být televizní tvorba vnímaná oproti filmu: Jejím středobodem jsou postavy a jejich vývoj, kterým se uzpůsobuje vyprávění, a nikoli naopak. Přitom si ale zachovává neutuchající schopnost rozvíjet děj a často i zastínit postavy šokujícími zvraty. Pečlivá a přitom neorganizovaná práce s příběhy se přibližuje faktu, že ani realita na strukturu příliš nehraje, a to nutí diváka hltat každý díl, jako by byl poslední. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy dokázal udržet pozornost tak dlouhou dobu; tucet dílů během jediného dne je pravděpodobně můj rekord, a nebyl způsoben tím, že bych měl v plánu sedět od rána do večera u televize, ale tím, že mě každý další díl svojí kreativitou a emočními nárazy nutil prohlubovat zájem o další dění. Navíc je neuvěřitelné, jak se tvůrcům podařilo dynamicky měnit sympatie k různým postavám podle toho, jak se jim to zrovna hodilo. Vězeňské prostředí je poměrně vděčné na scénář, protože umožňuje vytvořit různé archetypy postav, často předvídatelné a tudíž snadno ovladatelné. Na druhé straně je ale limitován monotónním prostředím, což pro tvůrce nebylo překážkou. Vis a vis dokazuje, že i běžné vypravěčské struktury lze narušovat a ohýbat, aniž by seriál ztratil tvář a důstojnost. Funguje navíc i v úseku bez Macareny, což bylo prakticky jediné riziko. Jeden z nejkomplexnějších seriálů úrovně Breaking Bad, který vedle několika jiných ukazuje, že i "malá a chudá" Evropa dokáže plodit díla Americe vzdálená, těžko byste totiž v tomto žánru hledali konkurenci v zámoří. A jestli v něčem může Španělsko s jistotou říct, že nemá srovnání, jsou to herecké výkony. Ne že by Američani, Britové nebo Češi neuměli hrát, ale Vis a vis prakticky nemá jedinou hereckou minelu a co herec, to oskarový výkon. Neznám zemi, jejíž produkce by zaznamenávala takové množství vycházejících hvězd během jediné sezóny. Tento seriál navíc nemá žádná hluchá místa ani ve vyprávění, čímž se stává jedním z několika málo seriálů, jejichž kvalitu dokázali tvůrci udržet po několik řád a vyvolali ve mně tolik nelibosti, když se blížil ke svému konci. K tomu si přidejte nádhernou španělštinu, která je pastvou pro uši, a máte seriál s perfektně napsaným příběhem, uvěřitelnými charaktery a fascinujícími výkony, který v evropském kontextu nemá obdoby. Jeden z nejlepších a encyklopedicky ukázkových mimoamerických dramatických seriálů historie, který ukazuje televizní tvorbu přesně v tom světle, které obvykle zamýšlí - se skoro až nepříjemně autentickými vztahy diváka vůči postavám, které snadno splývají s realitou. Po La Casa de Papel, El Inocente a Vis a vis mám nového favorita na poli národní seriálové produkce, kterého budu bedlivě sledovat.

Pecka v kategorii. Reálnost se tu dá krájet. To platí pro vězeňské vztahy se svoji brutalitou, něhou a přátelstvím, jaké může ve vězení vzniknout (asi). Vykresleno velmi pěkně. Někdy až moc :).
Příjemně mě překvapilo oživení 3.sérií, které za mě opravdu dodalo šťávu (zde spoiler: změní se věznice, kam jsou vybrané aktérky převezeny a vhozeny do zavedené hierarchie nového prostředí. Zde je i vyšší tempo, mohlo se to začít právě 3.sérii propadat, opak je však pravdou! Tvůrci sáhli po odvaze a nemazlili se s tím - na což je seriál z vězeňského prostředí ideální. Posrat to samozřejmě šlo a to hodně.
Půl bod ztrhávám za některé roztahané pasáže, ale třeba ve 3. sérii jich moc není. Avšak, že má Netflix verzi upravenou (stejně jako u La Casy) jsem se dozvěděl nyní, po celém shlédnutí, takže se podívám, jak to je s těmi díly ;).
Každopádně srovnání s Orange is the New Black"vedle"je zajímavé (neviděl jsem), ale potvrzující odhad.
Vis&Vis má u mě zasloužených 4,5* !