Velmi uvěřitelné příběhy (1991)

Soubor vyniká svou realisticky vloženou lidskostí a opravdu uvěřitelně natočenými příběhy, které právě díky zobrazení té lidské stránky v úvodu každého dílu, dokáží na závěr tolik překvapit. Nicméně některé díly i přes svou kraťoučkou stopáž mají přehnaně dlouhý úvod a pak ta pointa…působí to nevyváženě i když chápu, že je potřeba se seznámit s okolnostmi a postavami a že smrt žádnou předehru nepotřebuje – resp. předehrou smrti je život. Každopádně tomu nelze upřít originalitu a na naše poměry i výjimečnou jedinečnost.

Viděl jsem z toho tři, a to Dlaždici, Sousto a Štědrý večer paní Hůlové. Zatímco dlaždice byla dost slabá kvůli scénáři i dětským hercům, zvlášť ten zrzavej mi lezl na nervy strašně, Sousto bylo výborný, Abrhámův proslov o tom, aby ho nechala krucinál najíst nebo se zeptala na začátku a ne na konci... to je prostě super. Štědrý večer paní Hůlové je absurdní jízda, ale bavilo mě to až do konce. Celkově je to dost divný a trochu nevyrovnaný, na druhý straně, stopáž je přiměřená, tak člověk i ty slabší kousky snese.

Je mi jasne, ze v dobe sveho vzniku byl tento soubor epizod vice vypovidajici nez dnes. Ale i tak je to celkem atraktivni podivana. Z hercu naprosto vyborny Abrham a Lehka v povidce Sousto. Povedena je rezie ve Stedrem veceru pani Hulove. Divak se zasmeje i nad Hrebejkem v Silacich. Jinak slabsi, nic revolucniho.

Přiznám se, že mě trochu mrzí, že jsem o tomhle filmu, nebo seriálu o šesti povídkách, nevěděl dříve. Tohle je rozhodně něco, co stojí za pozornost, protože se zde ukazuje, že horor v českém provedení prostě funguje a není nutné, aby v tom bylo něco nadpřirozeného. Dobrý horor vychází z života a tady se to děje.

Siláci: "Kecy nemají cenu" aneb tak dlouho se chodí pro vodu, až se kruMpáč zaleskne. A pak, že se v Česku netočí redneck horrory. Tenhle díl, společně ještě s dílem s učitelkou, mi utkvěl v paměti celých šestadvacet let. Díky němu jsem ten seriál hledal, ale dlouho nenacházel, protože jsem si myslel, že v tomhle díle hraje Srstka (a on to Vávra). Kratičká krvavá groteska o dvou (patrně) měšťáckých cyklistech a "vypitých vidlácích" (abych citoval jednu postavu) silácky si poměřujících pindíky. Je to krátké, svižné, syrové, brutální, realistické, snad proto tak účinné. Hřebejk v hlavní roli pobaví (jen kdyby se tak nepodobal mladému Menzelovi, člověka skoro až napadne, zda ho nechtěl imitovat). (****)
Podržel souseda: "Niech zginie komunistyczna hydra!" Kurwa mać. Příběh tak mrazivý a děsivý, že strká do kapsy kdejaký současný pokus o horror. Retro příběh z počátku osmdesátých let, odehrávající se během polského výjimečného stavu o síle strachu a cestě do pekla lemované dobrými úmysly vašich sousedů. Herecky trochu slabší ale ten příběh to bere na sebe. (****)
Sousto: Ale brrrr... Hutné, atmosférické, podprahově děsivé a nádherně strašidelné. Nejvíce prostě děsí zdánlivě normální věci. Výborná definice ohledně dělení se o jídlo. (*****)
Štědrý večer paní Hůlové:
"Jen leťte, holubi." O vánocích patrně není nejhorší to, když jste sám a opuštěný, ale to, jak vám to všichni hází přímo před nohy a neustále vám tento fakt, s nímž jste se snad i sami již vyrovnali, předhazují. Cesta do pekla je lemována dobrými úmysly i těch ostatních. Lidé jsou prostě nepřemýšlející verbež. (***)
Dlaždice:
Ach, ty učitelky. Málo placené a přesto nezničitelné. Opět návrat k ironické horrorové grotesce. Upovídaný rozjezd vygraduje ve více než čtvrtstoletí zapamatovatelný záběr. (****).