Šinseiki Evangelion (1995)

Za tu nudnou první polovinu nemůžu jít výš. Seriál se sice pak pořádně rozjede a stává se z toho něco víc než jen anime, ale díly 1-14 nebyly zrovna výjimečné. Ne nadarmo jsem seriál dokoukal až asi na třetí pokus. Klasický syndrom "přežij začátek, pak se to rozjede" s tím rozdílem, že tady se jedná o více než půlku seriálu. Počítejte však s tím, že pokud chcete vidět vše, čeká vás po konci dalších cca 5 filmů. Jo a pokud je KAŽDÝ souboj s andělem vyhraný těsně, na poslední chvíli, z napínavého se stává nudné a očekávané. Stojí tedy vůbec za to "Evu" vidět? Ano, už jen kvůli popkulturnímu vlivu a odkazům. A taky kvůli Shinjiho řevu, který pro mě je skoro stejně ikonický jako úvodní znělka a na němž jeho dabér zanechal maximum.(07.09.2025)

Anime, které z vlastního i diváckého pohledu projde několika značně mohutnými náladovými změnami, které zcela mění celý způsob, jak k NGE jako lidé přistupujeme a vždy přistupovat budeme, vzhledem k tomu, že každý si v tom najde něco trochu jiného, ať už to vidí poprvé či se jedná už o desáté zhlédnutí.Neon Genesis Evangelionze začátku působí jako docela dobrý start pro anime nováčky, později se však vypracuje někam, kam úplní začátečníci, kteří se do této tvorby teprve dostávají, jen těžko dosáhnou a zcela pochopí, co tvůrce této psychologicky vyšperkované, geniálně promyšlené a existenciálně deprimujícím způsobem naplněné sci-fi jízdy, vlastně původně zamýšlel. Přeměna Evangelionu v něco, co definovalonovýsubžánr. Něco, co naprosto změnilo způsob, jak přistupujeme k anime. NGE je složité dílo, které si člověk nějak vynaloží a s tím výsledkem se následně uspokojí, jen aby zanedlouho zjistil, že je vše možná tak trochu jinak. A nebo ne? Je to komplikovaná záležitost, která však baví, i když se hodnocení finálních epizod dost rozcházejí. Já se ale bavil a to, kam to směřovalo a kam se to pomalu, ale jistě ubíralo, je styl, který jsem jaksi pobral. Nevím, jestli správně, ale bavil jsem se. A to je důležité. Je to anime, které člověka změní, nebo přinejmenším ho donutí zamyslet se. Nad životem, nad hloubkou žití. Nad jsoucnem. Nad tím, co člověk či nechce být. Nad tím, jestli má smysl žít, nenávidět se, věřit si či existovat v nějakém prostoru. NGE se pohybuje v oblastech lidské civilizace (čímž myslím vyloženě místa, kde se postavy pohybují a žijí svůj každodenní život), kde je jsoucno někdy až nejasné. Člověk si po tom, co v tom seriálu vidí, začne opravdu říkat:''má vůbec smysl žít v takovém světě?'' ''Má smysl vystavovat se riziku za rizikem?'' ''Proč?''To je přesně ono. Otázka za otázkou a vyvrcholení tak pocity míchající, že jsem chvíli dumal na tím, co si vybrat. Jaká realita se mi líbí více a co si vlastně přeji. Možná přemýšlením se člověk dostane k postavám Evangelionu o to blíže a pochopí tu složitou, místy hororovou filosofii existence a života tak, jak ho známe. A to samozřejmě mnoha lidem vadí. Něco, co odstartuje jakofanservis/teenagerská komedies mech souboji skončí něčím naprosto odlišným. To může odradit, takže chápu. Já ale předem věděl do čeho jdu. Žádné detaily jsem přímo neznal, ale věděl jsem o filosofickém podtextu, který se zde poději začne vyskytovat. A těšil jsem se na něj. No a i tak jsem dostal něco, co jsem nečekal! To všechno, co v podobě inteligentního provedení NGE prozkoumává jsou tématadostvysokého kalibru. Biblické motivy, Adam a Eva, svoboda, životní rozhodování, individualita, sebenenávist, vědomí a jeho nejhlubší problematiky. Tyto a jiné témata čerpají zejména zFreudovyfilosofie a psychologie nebo z tvorby dánského filosofa Søren Kierkegaarda. A mnohem více. Chápat Evangelion je samo o sobě osobní, velmi explicitní zkušeností, která se bude u každého diváka lišit - a to jekrásnéaosobité. Existuje tedy mnoho důvodů, proč by dnes NGE neměl takový úspěch, jako tehdy, kdy se lidé cítili s postavami spříznění. Je toskvěléanime aspeciálnízážitek - doporučuji ho. 5/5(06.02.2025)(méně)(více)

Je dobré, když má seriál propracované postavy a dokáže se aspoň na chvíli zaměřit i na jejich pocity a prožívání, a diváci tak mají možnost se s nimi ztotožnit a víc jim fandit. Jenže nic se nemá přehánět. A tak, i když má seriál jen 26 epizod, díky častým rozborům pocitů a prožívání hlavních i vedlejších (!) postav, se děj neuvěřitelně táhnul a posouval jen velice pomalu. Zezačátku jsem si říkala fajn, nějak to přežiju, když bude dostatek akce a dozvím se něco navíc, ale jak se i v těch „rozborech“ začalo pořád opakovat to samé, začala mi docházet trpělivost. Vrchol přišel u posledních dvou epizod… Upřímně… to snad není možný, takovej pojeb diváků! Proč to sakra točili? Vyšlo to úplně nastejno, jako kdyby prostě skončili 24. epizodou – všechen dosavadní děj jde do hajzlu a seriál se naplno ponoří do psychologických rozbor postav a do toho je tam takovýho divnýho filozofování, že to otrávilo i mě jakožto studentku filozofické fakulty. ----- Možná by to bylo snesitelnější, kdybych si postavy oblíbila. No dobře, některé jsem měla ráda, bohužel ne ty úplně hlavní. Jasně, hlavní hrdina je puberťák, ale občas mi to jeho hysterčení a nerozhodnost lezla na nervy a nenašla jsem u něj žádnou vlastnost, díky které bych si ho mohla oblíbit. To samé s Asukou, která mě většinu času rovnou štvala a já si užívala každou minutu, kdy nebyla na obrazovce. Ano, Shinji se možná občas zachoval jako idiot, ale nemusela to zopakovat 150krát! Rei sice nebyla otravná svým chováním, jenže byla tichá až moc, taková tichá zabijačka v pozadí, co poslouchá na každý slovo. Asuka asi měla pravdu v tom, že Rei je v podstatě jen loutka... I přes spoustu chyb, které má, se mi nejvíce líbila Misato Katsuragi. Měla jasnou, srozumitelnou motivaci, šla za svým cílem, nevzdávala se, měla odvahu. Ani to, jak často řešili její vztah s Kajim, mi tak nevadilo. Bavil mě také tučňák Pen Pen nebo Shinjiho spolužáci, i když mi přišlo, že tam byli jaksi navíc. ----- Děj byl oproti postavám rozhodně zajímavější. Nebyl to úplně „tah na branku“ jako u jiných seriálů (tj. úplně mě to nevtáhlo), ale hodně epizod bylo sakra napínavých – hlavně díky tomu, že tvůrci vymysleli nějaká pravidla a omezení pro titulní (bio)roboty (třeba napájení). Tady mě zase mrzelo, jak epizodický občas děj byl – prostě zničit Anděla, jen za jiných okolností. Navíc kvůli tomu konci jsem nedostala všechny odpovědi, snad aspoň tohle napraví film. ----- S výjimkou posledních dvou epizod se animace povedla a na svůj věk nevypadá vůbec špatně. Jen některé záběry jsou dost epileptické nebo jak to říct… nepříjemné na pohled – hlavně ty náhledy do prožívání postav… nezajímalo mě to u Shinjiho a u Asuky už vůbec ne… ---- Poslední poznámka se týká postavy Kaworu Nagisy – proč tam byl jenom jednu epizodu, když byl pro děj evidentně zásadní? Celkový dojem nakonec za 7/10.(30.10.2019)

http://www.youtube.com/watch?v=HZBaP9yWZ-c....Tomuto apokalyptickému seriálu jsem přišel na chuť asi až po třetím díle, získával si mě sice pomalu, ale o to jistěji a intenzivněji, další díly jsem hltal jak blázen, fakt super...ono je to i tím, že mám rád japonskej manga styl. (yo fellas, ještě můžu hrdě doporučit "Berserk" nebo "Wolf's Rain") 100%(24.12.2006)

Ako píše kiddo v komente k La Femme Nikita : „Status kultu má jednu obrovskou nevýhodu: v těch, kdo snímek neviděli, vzbuzuje často až přehnaná očekávání a po zhlédnutí obvykle následuje velké zklamání.” Na NGE som počul samé chvály, aký je to kult, aké sú prepracované postavy, aký to má haluzný a filozofický koniec a v neposlednom rade že sa jedná o povinné dielo. Z tých chýrov považujem za pravdivý len ten posledný. Na NGE totiž veľmi vidieť, že chcel byť zo začiatku niečímúplneiným, než čím sa postupom deja stal. Začína in medias res; hlavný hrdina Shinji je dovezený na základňu v Tokiu III, kde musí v útrobách Eva01 podstúpiť svoj prvý boj s Angelom – strojom či bytosťou snažiacou sa zničiť Tokio III. Pre mňa z nepochopiteľných dôvodov seriál pokračuje v mecha mlátičkách až do štrnástej časti, kde všetko doterajšie dianie zhrnie v kocke, čím urobí predošlých trinásť dielov absolútne zbytočnými. V dieloch 14-20 sa začne odkrývať akási mytológia spolu s hlbším obrazom o minulosti a charakteroch hlavných hrdinov. Časti 20-24 v tomto trende pokračujú ešte hutnejším spôsobom a na záver príde to “psycho” o ktorom neviem čo si mám myslieť. Totiž, je pekné a chvályhodné, že sa autor začal zaujímať o filozofickú literatúru, avšak nacápať dínom-dánom do dvoch dvadsaťminútových záverečných dielov prakticky väčšinu problémov filozofického idealizmu, ktoré načrtne, ale nenechá dôjsť záverečnej syntéze je prinajmenšom podvod na divákovi. Čo sa týka postáv, okrem Ayanami Rei a Misato Katsuragi mi žiadna z postáv neprirástla k srdcu, ani ju nepovažujem za prepracovanú. NGE pripomína rytmikou rapovú skladbu, ktorej na záver zaradíte opernú áriu nasledovanú jazzovou improvizáciou. Povedané inak rytmus ustúpi melódii s rytmom aby sa nakoniec úplne stratili v niečom čo nemá pravidlá. Takže, chápem že toto anime je kultové, i keď podobne ako u Cowboya Bebopa vidím ten status kultu skôr v tom, že je prístupnejší západnému mysleniu a pomerne známejší než iné anime svojho druhu. Hĺbku Serial Experiments Lain, ktorá vo svojej podstate rieši tiež vzťah individuálneho a univerzálneho vedomia však zďaleka nedosahuje.7/10Nowecki : Tak ako hovorí Idaho, plus, na tému sebaspytovanie vlastnej hodnoty teenagera je priamočiarejšie a omnoho lepšie napr. Mai-HiME.(07.08.2006)