Usagi Drop (2011)

Usagi Drop, jedenásťdielne anime z produkcie štúdia Production I.G z roku 2011, je kombináciou slice of life a iyashikei, ktorá v praxi funguje takmer dokonale. Príbeh sleduje tridsiatnika Daikichiho, ktorý sa ujme malej dcéry svojho nebohého starého otca Rin (teda svojej tety). Dej si naprieč jedenástimi epizódami všíma všetko od začiatkov dvojice, ktorá sa spolu učí žiť, cez rôzne patálie a komické situácie, až po to, ako sa medzi Daikichim a Rin vybuduje takmer otcovsko-dcérsky vzťah, založený na vzájomnej dôvere a pocite bezpečia. Seriál sa zameriava na pestrú škálu každodenných situácií, v ktorých šikovne prepája humor s drámou, ale zároveň sa nepúšťa do príliš komplikovaných zápletiek, vďaka čomu umožňuje divákovi užívať si plynúci dej a nanajvýš príjemnú atmosféru, ktorú anime vytvára. To sa mu darí predovšetkým vďaka postavám. Tými najvýraznejšími sú, samozrejme, rozkošná Rin a svojský Daikichi, medzi ktorými funguje vynikajúca chémia. Celkový kolorit však dotvára aj pestrá paleta rovnako dobrých vedľajších postáv, za ktoré možno spomenúť aspoň Rininho spolužiaka Koukiho.Usagi Dropsa okrem celkovo príjemného príbehu, postáv a atmosféry vyznačuje aj solídnou vizuálnou stránkou, ktorá svojou jemnou štylizáciou do anime veľmi dobre pasuje.Usagi Dropstavia na roztomilosť a navodenie hrejivých, upokojujúcich pocitov u diváka. A oboje dokonale funguje. Vo všeobecnosti je iba málo seriálov, ku ktorým sa skutočne oplatí vrátiť, ale tento je zaručene jedným z nich. Ak si divák potrebuje zlepšiť náladu, prísť na iné myšlienky alebo nájsť alternatívu k terapii, toto anime je ideálnou voľbou.

Je to milá mezigenerační podívaná pro fanoušky, kteří se nezlobí za trochu sentimentu. Ocenit můžeme i celkovou atmosféru. Taková na emoce brnkající reklama, kterak se snažit být dokonalým rodičem (zde v kooperaci s dokonalým dítětem). Děj představuje mladíka, který se nečekaně začne starat o holčičku, aniž by byl na situaci připravený. Vzájemně se snaží najít vyváženou společnou cestu a porozumění. Jsou tu strasti a radosti, tematické situace z klokotu rodinného, společenského i pracovního života a různé úhly pohledu jejich aktérů. Vážné i odlehčenější životní otázky. Za trochu dospěláckým chováním Rin je mimo jiné (že se tak dá snáze psát scénář) i snaha ukázat, že vyrůstala sama se starým pánem stranou od vrstevníků a běžného rodinného prostředí. (Nesmí se to brát jako to mají v amerických filmech - otravně přemoudřelé děti napravující dospěláky, už od dob Shirley Temple). Kontrastem je chlapeček, který přišel o otce a vyrůstal pouze s matkou bez mužského vzoru. Mangu jsem nezkoumala.

Netradiční anime, ale panečku jaký! Čtu komentáře a názory o tom, že na studii z reálného života vztahu otec - dcera je to až přehnaně bezproblémový. Ptám se proč? Jistě, je tu mnoho zákonistostí, to hlavně ze sekce povinnosti a vzdělání, které se objevují v našem životě zřídka. A proč ne? Proč by někdo nemohl si dát za prioritu strávit svůj život péči o své dítko i za cenu toho, že půjde profesně dolů? Potřebovali ke spokojenosti Ferrari? Ne. Vůbec, proč se o tom bavím? Usagi Drop je tu od toho, aby probudil ty nejhřejivější pocity v nás uvnitř, nechal nás zamyslet a možná zazpytovat svědomí, proč jsme přeci jen se neobětovali víc pro úsměv druhých. Jistě, zlatíčko jako Rin by rozmrazilo srdce i tomu největšímu protivovi, ale i postava Daikichiho atmosféře zdatně napomáhá a tak jste nesnesitelně milým násilím nuceni natáhnout koutky úst nadoraz. Dočkáme se trochu klišoidních, přesto stále kouzelných vtípků; přiznačně malebná je doslova vodovková či temperová kresba, která velmi výjimečně sáhne k temnější barvě. Pro jednou jsem ušetřen typických japonských výkřiků, není třeba žádnýho karaoke, nevidím obnažené dámské nárazníky; na oplátku jsem zaplaven slušným civilním chováním, hledáním hlubších lidských hodnot - vše načrtnuto jemně citlivou linkou. Podobné Arie? Jak vůbec jde porovnávat totálně fiktivní svět, který sice je podobně sladký, ale duševně poměrně vyprahlý, osobně hodně vzdálený a hlavně místama ukrutně nudný? Aria má své nezpochybnitelné kouzlo, ale není pocit jako pocit. Zde jsem dosáhl opravdu čistého naplnění a doslova totální spokojenosti.

Žádný zázrak. Daikichi se stará o malou holčičku a prožívá trampoty spojené s výchovou malého dítěte...ne tak docela. Malá Rin si nikdy nepostaví hlavu, nikdy nezlobí a Daikichi nikdy neřeší nějaké větší problémy. V práci a všude jinde mu vyjdou vstříc. Několik prvních epizod ještě ujde, ale pak už je každý díl pořád to samé dokola. Kdybych vynechala některou epizodu, tak to ani nepoznám, děj se za celou dobu nikam neposunul. Akorát Daikichi dospěje k závěru, že výchova dětí je nejlepší věc na světě a začne vytrubovat rodičovská moudra.
Na můj vkus přehnaně sluníčkové.

Velice pěkný kousek, ukazující jak radosti tak strasti každodenního života při výchově dětí. I když co si budeme nalhávat, takových dětí jako Rin moc není. Proto se tady najde i pár dalších malých otravných harantů, kteří její "dokonalost" spolehlivě vyváží. Hlavní hrdina Daikichi je sympaťák od kosti a spolu s Rin tvoří velmi příjemné duo. I jejich vzájemný vztah se vyvíjí plynule a uvěřitelně. Hřejivá pastelová animace je moc pěkná, sountrack taktéž a vše završuje roztomilý opening a ending. Za mě jakožto člověka, který děti v reálu nemůže vystát, natož aby jedno chtěl, velice příjemné překvapení.8,5/10