Kuroko no basket (2012)

Haikyu!!bolo môj prvý čiste športový šónen a Kuroku je skoro ako cez kopirák. Až na to, že vyšlo skôr. Tiež tu máme nadaných hráčov a ich cestu k víťazstvu. Do cesty sa stavajú silný oponenti s nadľudskými schopnosťami. Na rozdiel od svojho nástupca sú tu aj zloduchovia. Animácia je až na beh z profilu výborná. Samozrejme sa nevyhýbajú rôznym žánrovým klišé. Napätie je budované opisom taktík a gradáciou schopností hráčov. Všetci dostávajú priestor. Je občas problém sa pri tom množstve postáv orientovať. Hlavne ak sa používajú mená priezviská a prezývky. Vedľajšie linky sú neexistentné ide len o Kuruka tímaka a "Zázraky" sóločka. Príde aj na dojáky. Psychológia a logika nie je tak prepracovaná.

Tady se pokusím hodnotit co nejvíc objektivně co to půjde, i přes to, že se jedná o moje první anime. Musím říct že se pro mě je to sportovní anime číslo 1 a určitě mi ukázalo spoustu ze světa basketbalu, který jsem si po zhlédnutí oblíbil. Samozřejmě že by se v seriálu našly nějaké ty chybky, např, že se děj místy táhne a je tam spoustu zbytečných dialogů mezi postavami, které nejsou pro děj nijak podstatné, ale ze záhadného důvodu tam jsou. Ovšem to jak jsou zpracovány zápasy členů Zázračné generace je pro mě naprosto nádherný, ať už hudbou, animací ale hlavně napětím (Když se zrovna nerozebírá minulost random postavy, která zrovna drží míč). Pro každého kdo má rád Shonen anime ve sportovním, duchu, tak jednině doporučuju.

Dávám 4* a to čistě proto, že narozdíl od posledních dvou anime, které jsem si pouštěla(Ansatsu Kyoshitsu, Log Horizon) a napůl je dropla, vrátila se k YYH abych si spravila chuť po tom, co jsem mezitím zkusila live-action, z kterýho mi bylo na blití, jsem Kuroko no Basket shlídla úplně celý a pustila se rovnou do druhé série. Nemůžu sice říct, že je to kdoví jaká pecka. Jednoduše tam chlapci s ladícími vlasy, obočím a očima(to jsou ti nejdůležitější, ti ostatní jsou prostě obyčejní, chápeme se) hrajou dramaticky basket. A přestože je námět až tak jednoduché není to nudný. Ha! A hlavně bišíci, že jo...

Sice i po těch 75 epizodách, třech speciálech a jednomfilmupořád nemám rád basketbal, ale alespoň chápu jeho auru, atmosféru a pocity, které v lidech stejně jako všechny sporty aktivně a intenzivně vyvolává. A především právěKurokův basketdivákovi duši tohoto sportu komunikuje obzvláště zdařile. Soundtrack a písně v kombinaci s animaci spořícím střihem vyvolávají neuvěřitelnou energii, jež z obrazovky vysloveně cáká stejně jako pot z hráčů a jež vrcholí především v závěrech druhé a třetí řady. Člověk napjatě čeká na chvíli, kdy velmi solidně prokreslené postavy dosáhnou vyšší evoluce jak Pokémoni, dostanou power up ke své nadlidské schopnosti a silou přátelství a smyslem pro spolupráci porazí soupeře, zatímco v pozadí hraje adrenalin pumpujícískladbaa plynutí času přejde do normálu, protože během zápasů často utíká pomaleji než při cvičení planku. Navíc má seriál i lehce výchovný charakter - mladší diváky naučí třeba právě o důležitosti kolektivu a spolupráce, která vždy překoná jednotlivce, nebo že vždycky je někde v rybníkuvětší ryba, takže být egoistický se nevyplatí.

Za ta léta sledování jsem si u sportovních anime všiml v zásadě dvou tvůrčích přístupů. Prvním přístupem je vytvoření komplexního anime o sportu, které se v prvé řadě zaměřuje na vývoj vztahů v týmu, vnitřní vývoj postav a vyobrazení jejich psychologické stránky spolu s mírnou dávkou komedie, takže i když divák sportu nebo sportovním anime neholduje, stále má spoustu možností si tam najít to svoje. Mezi takové anime patří třebaÓfuri,Haikjú!!neboKaze ga cujoku fuiteiru. Druhý přístup pak ztělesňují jakési „čistokrevné“ sportovky, které nemají potřebu se zaobírat tím, co se děje mimo halu, kurt, hřiště, dráhu či ring a snaží se prostě a jednoduše nabídnout co nejzajímavější zápasy a soupeře, chytré taktizování, hodně zvratů a potřebné napětí. Osobně je mi bližší první přístup, protože takové anime je mnohem otevřenější a přístupnější i těm, kdo se o příslušný sport či sportovní anime nezajímají, ale když je zpracováno kvalitně, nevadí mi ani druhý přístup. Kuroko je příkladem právě toho druhého přístupu – a nutno říct, že je v rámci možností příkladem dobrým a kvalitním. Za jeho výrobou stojí studio Production I.G, což u sportovních anime znamená téměř vždy záruku kvality – z animace se místy tají dech, postavy jsou napsány i nakresleny poutavě, zápasy mají potřebnou dynamiku a jejich průběh umí zaujmout, což je hlavní. Z mého pohledu má však Kuroko jednu nepříjemnou vlastnost, a to sice tu, že prezentuje basket jako hru individuálů. Jistěže se i v reálném basketu najdou týmy, kde jeden černý kůň svými schopnostmi značně převyšuje spoluhráče a dovede si podmanit hru zcela pro sebe, ale když se tímto způsobem v Kurokovi prezentujívšechnytýmy, působí to dojmem, že basket je pouze hrou o tom, jak všichni spoluhráči jednomu supermanovi přihrávají míče a ten pak bojuje se supermanem z druhého týmu o to, kdo nasází víc bodů. Možná je to mou rozmazleností z jiných kvalitních sportovek, ale naprosto zabitý potenciál vedlejších postav a supermanství hlavních postav si u mě plusové body rozhodně nezískaly. I navzdory tomu však sympatické 3*.