Tom Paleček (1994)

Srdcovka a bez nadsázky jedno z děl, které již v raném dětství ovlivnilo můj vkus (jinak se ale necítím nějak poznamenaná, nebojte). Pochmurná, sychravá a až strašidelná atmosféra "pradávných časů živých skal a bludných kamenů", podkreslená tajemnou hudbou Martina Němce a éterickým zpěvem Báry Basikové, se vám totiž nutně vryje pod kůži a necháte-li se jí unést, už na ni nezapomenete (ačkoliv dostává trestuhodně málo prostoru v televizním vysílání a je poměrně těžko k sehnání). Napomáhá tomu nejen barevná paleta využívající především zemité tóny, rustikálně fantaskní vizuál, ale zejména osobitý vypravěč v podání Jana Kanyzy. S potěšením můžu dodat, že Tom Paleček při opětovné projekci (byť prvních dvou dílů) s takřka dvacetiletým rozdílem obstál.(13.09.2020)

Sice nic nového pod sluncem ale přesto je to dobré. Celkem strašidelná loutková pohádka plná kouzel, dobrodružství a fantazie s neobvyklými postavami v neobvyklých příbězích. Navíc docela vkusně odvyprávěna hercem Janem Kanyzou. Ani tak jako ústřední postava malinkatého Toma Palečeka se mi víc líbil a zamlouval třeba kouzelník Merlin a nebo zlý čaroděj Rabor. Jednotlivé díly nesli názvy: Zrození, Mořský obr Grump, Král Artuš a poslední Návrat.(21.12.2006)

Výborná loutkařina. Filmeček, podle mě, není hlavně pro ty nejmenší, ty se můžou i bát, ale pro ty starší je to zábava a pro "fajnšmejkry" skvost. Kanyza to vypráví hezky. Atmosféra je na loutkový film pro děti prostě temná - dost rozpor. Prostě osobité dílo Jana Baleje.(24.05.2011)