Suterén (2013)

Příjemný oddechový seriál, který ale neunikne sklouzávání do průměrnosti a ke konci první série mě již začal nudit, Vztah hlavního hrdiny a holky odzdola zůstal bohužel naprosto nevyužitý. Čekal jsem silnější střet hodnot a jiskření v jejich vztahu, ale bohužel marně, navíc je hlavní hrdinka málo výrazná. Naopak méně důležitý vztah se šéfem byl zpracován velmi dobře, ale na utáhnutí seriálu to opravdu nestačí.

Je to takových lepších 70%. Slabé místo tohoto seriálu je nevyrovnaná kvalita jednotlivých epizod. Jeden díl je perfektní, člověk se celý prosměje a v dalším se zasměje 3x 4x a párkrát pousměje. A další je perfektní a další je slabší. Na to si holt člověk musí zvyknout. Seriál nejvíce stojí na Mansfieldovi, který je naprosto pekelný. A ještě mu svých suchým humorem sekunduje Harvard. Zbytek už tak nějak plní roli křoví, včetně hlavního páru. Tedy alespoň pro mě. Přispívají nějakými úsměvnými hovory či situacemi, ale kdy se řežu nejvíce - když je na scéně Mansfield. Takže summa summarumnení to TOP sitcom, ale je velmi slušný a koukám na něj pravidelně a rád. Howgh!

John McGinley v roli šéfa je geniální a jeho vztah a nekonečné konfrontace s Brodym nemají chybu. Celá protikladnost suterénu a horního patra mrakdrapu je pak dalším předmětem mnoha dobrých vtipů a hlášek kde vyniká postava Harvarda, kterého nic nepotěší víc než neštěstí Brodyho. Do seriálu jsem se rychle zamilovat a v každém díle sem se bavil víc než dobře, za mě tedy 5*.

První série ještě moc nefungovala, bylo to z mého pohledu takové krkolomné. Druhá série ale začala šlapat tak, jak měla. Harvard mě například v první sérce vyloženě iritoval, ale v druhé našel tu správnou polohu pro své ftípky a hned to byla úplně jiná podívaná. Na odreagování moc fajnová záležitost.

1. série- 70% - Bill Lawrence umí do světa posílat nezapomenutelné sitcomy a přestože v případě kontrastních příhod lidí z nejvyššího a nejnižšího patra napsal jen první díl, jeho rukopis je znát. Ať už proto, že znovu kombinuje práci a vztahy, tak proto, že hlavního machistického šéfa s občasně měkkým srdcem hraje o pár vrásek bohatší a o hrst vlasů chudší John C. McGinley. Veškeré Mansfieldovy zastrašovací taktiky připomínají Perryho Coxe v plné síle a je proto škoda, že si na rozdíl právě od Scrubs nemá tolik s kým nahrát. Seriál totiž překvapivě funguje daleko lépe na vlnách mezi ním a Skylarem Astinem, se kterým jsou očividně na stejné komediální vlně, zatímco ústřední milostné snažení Brody-Jenny občas působí jen jako povinně odškrtnutá položka. Přesto úvodních deset epizod uplynulo jako voda a i přes proměnlivou vtipnost jednotlivých zápletech či potrefených vedlejších charakterů, nelze nepřemýšlet o tom, kam půjde celý děj zavést bez toho, aby se zasekl na jednom místě.2. série- 80% - O co otravněji působí zejména v prvních epizodách Harvard a přízemní linky moc neví, kam dřív, o to příjemněji působí Brodyho snaha dosáhnout předchozích úspěchů a zaslouženého štěstí. Druhý rok téhle přiblázněné party pálí ještě odvázanějšími (Threepeatovo vystoupení ve zpravodajství), vztahovějšími a trochu překvapivě i ucelenějšími náboji. A jak už to u příjemných a dobrou náladu tvořících sitcomů posledních let bývá, v tom nejlepším přišel zářez. Fenomenální svatební dvojdíl, nabitý skvělými nápady, dialogy ze života i překvapivými zvraty, zůstává tím posledním, co mi stanice TBS dopřála. To, že to bylo to nejlepší ze seriálu, je pak smutným paradoxem, protože zpívající Brody, věčně rozesmátá Jenny i dokonale samolibý Mansfield mi přirůstali k srdci díl od dílu víc.