Šťastné údolí (2014)

Všechny tři řady jsem zkoukla během týdne. Seriály moc nemusím, ale tohle mě hodně dostalo. Příjemná krimi z nepříjemného prostředí. Postavy nejsou ploché, černobílé včetně úžasné hlavní hrdinky. Která je obdivuhodná laskavá a za chvíli cynická a bolavě upřímná.  Je hodně vidět, že scénář psala žena. Ale vůbec to zde není na škodu. Právě proto je tenhle krimi seriál tak jiný. Není nacpaný napětím zato je syrově lidský a zábavný.

jedna z najlepších detektívnych sérií za veľmi dlhú dobu. na nič sa nehrá, samotná seržantka Cawoodová je žena, ktorá má aj chyby (a v dobre vyváženom pomere ju spoznávame v súkromí a práci). zmysluplné previazanie príbehov a osudov, skvelí herci (okrem Sarah vyniká aj James Norton), a akcent na to, že nie každý kriminálnik je takým z pevného rozhodnutia - ťažké detstvo, chudoba, vplyv okolia (vydieranie detektíva milenkou), ktoré mnohé postavy na pokraji dobra/ zla ženie na stranu priepasti. skvelá úvodná znelka.

Jeden z těch serošů, který si vás získává postupně. A to hlavně přes osobní, dramatickou rovinu a propletenec všech těch vztahů. Nečernobílé postavy, kde každá dělá chyby a nikdo není pověstným Mirkem Dušínem. V průběhu serií možná zbytečně ustupuje krimi linka a vítězí ta rodinná, osobní. A je pravda, že tam bylo kde brát.

Podle hodnocení jsem čekal malinko víc. Na první pohled zaujme prostředí a celkem nevšední hlavní hrdinka - drsná a neohrožená babča, která čelí mnoha nástrahám. Případy jsou ale banální a příběh předvídatelný na celou sérii dopředu, logika bohužel jde taky občas stranou. No a jako bonus emancipace. Ženské postavy jsou zde ty schopnější, morálně nadřazenější, soustavně vystavované násilí, všechny zásadní body vyšetřování vyřeší a pokud jsou jejich charaktery nějak pokřivené, je vždycky v pozadí nějaký manipulativní slaboch.

Policejní seržantka Catherine Cawood se v poslední dekádě může srovnávat tak akorát se Sagou Norén, racionální inspektorkou ze švédského Malmö, která se s ničím moc nepárála a mnohé běžné společenské zvyklosti jí dělaly problém. V tom je ovšem životem otřískaná Catherine úplný opak. Na feťáky a násilníky z britských sídlišť je drsná, mezi nejbližšími a s oběťmi trestných činů ovšem citlivá a empatická. Její výborně napsaná postava si získává sympatie tím, že odmítá propadnout cynismu, ač tedy černohumorné hlášky solidně sype z rukávu. Sarah Lancashire ji hraje úsporně a naprosto věrohodně. Táhne jí na padesát, je rozvedená, bydlí se sestrou, bývalou alkoholičkou. Jedno dítě jí umřelo, s druhým to má komplikované, zároveň se stará o osmiletého vnuka. PRVNÍ SÉRIE se točí okolo únosu šéfovy dcery (naštvaný účetní holt chtěl přidat a neklaplo to), do kterého se zapojí i jistý Tommy Lee Royce, který podle Catherine zavinil dceřinu tragickou smrt. A který nakonec sehraje stěžejní roli ve všech třech sériích. Skvěle napsané a zahrané postavy, depresí nasáklé město v Yorkshiru, množství zápletek i postupně dávkujících indicií, vtahující atmosféra. Příliš vody mezi první a DRUHOU SÉRIÍ neproteklo. Vrací se staré známé tváře, spousta nových, tradičně zajímavých. Uvězněný Tommy je tu víceméně v roli manipulátora psychicky labilní přítelkyně. Hlavně se ale v západním Yorkshiru potuluje sériový vrah prostitutek s nákloností k rozbitým lahvím. A znovu je to místy jízlivá a značně depresivní sonda do opravdu nehezkých aspektů v mnoha případech neutěšené sociální realitě života. Před TŘETÍ SÉRIÍ nás sice čekala dlouhá tvůrčí pauza, ale kvalita zůstala. Catherine má před důchodem, vnukovy je šestnáct a k ústřednímu antagonistovi Tommymu má zatraceně blízko (James Norton dostal jednu z nejlépe napsaných záporných postav posledních let). I když je Catherine zase u řady stěžejních situací (náhodičky na druhou) a je před ostatními znovu o krok napřed, pořád je to výživná jízda. Těžké loučení.