Secret State (2012)

minisérie BBC * parlament, tajné služby, bankéři a rafinérky * dobře napsaný, konečně se projednou víc sdílí informace namísto citových výlevů * levá zadní Gabriela Byrnea a vlastně všichni dobře, zejména Chareles Dance potěší * nejlepší part 3

"I'm not a leader," vzpouzí se úvodem Tom Dawkins. A zhruba u toho se mělo zůstat; odpískat to ještě dřív, než nás tahle ukrutně necharismatická tvář jakože začne přesvědčovat o opaku. Už jen samotnou whipovu reakci na ona slova - indikující, že snad náš pan vicepremiér zaručujestabilituakoule- totiž lze s odstupem času považovat tak akorát za nepovedený vtip. Daleko věrněji Dawkinse popsala jedna kritická (mini)recenze na stránkách Guardianu, která jako hlavní znak Byrneovy postavy vypichuje "pained absentmindedness of a man with an undiagnosed urinary tract infection". A přesně takhle se přece vždy zaručeně pozná premiér jednající uprostřed (hádám) nejtěžší krize, jakou kdy Velká Británie zažila.(03.04.2015)

Gabriel Byrne a Dina McKee na mě jen mrkli a já jsem pochopitelně hned skočila do hodně kalných politických vod, které mi moc blízké nejsou, ale co bych pro ně neudělala. Přiznám se, že jsem se občas i topila, ale jinak jsem byla celkem spokojená i když všechny zákulisní manipulace, vydírání a celkový humus je všeobecně známý fakt, který je víc než jen nechutný. Tudíž mě ani závěr téhle málo známé minisérie tolik nepřekvapil.(17.11.2013)

televizní minisérie ze zákulisí vysoké politiky a obchodu je výsostnou moralitou, balancující na samé hraně infantilního kýče, snažící se vše zachránit poslední informací v samém závěru čtvrtého dílu, kdy je víceméně jasné, že pan sympaťák G. Byrne, byl těmi ošklivými ambiciozními kolegy "odstřelen"...
Britové umí sdělit své názory na politiku jakmile jde o satiru - například kongeniální série Jistě pane ministře - premiére, ale v případě dramatu umí jen inscenovat, svítit, naplácat na obličeje masky a vytvořit iluzi debaty v britském parlamentu (za to dávám tu jednu hvězdu). Jinak je to naprosto o ničem. Hlavní hrdina by mohl být stejně tak stupidní, jako John Rambo nebo naivistický pohádkový princ Bajaja a on doopravdy je. To je prostě k pláči, když se média rozhodnou tvrdit, že politik ve své vrcholné funkci je schopen dělat slušnou politiku, myslet na své voliče, být odpovědný a podobně. Zajímalo by mne, jak se ke své postavě vyjádřil samotný Gabriel Byrne, kterého si pamatuji z velmi dobrého filmu Wima Wenderse Linie násilí - The End of Violence, kde byl ve své roli naprosto stejně charismatický, ale na rozdíl od role superpoctivého premiéra i věrohodný, byť měl za úkol ztvárnit postavu jednoznačně kladnou, ale postavenou podobně jako v roli premiéra do pozice člověka, který může dělat "zlé" věci...
Dnes prostě filmy o politice jsou ubohé náznaky snahy něco sdělit. Asi jsou tvůrci takových děl více než je zdrávo nervózní ze svého strachu z odpovědnosti za to, že ovlivňující nepříliš přemýšlivé diváky a nechtějí mít na svědomí nějaké "probuzení" z toho krásného, médii pečlivě hýčkaného snu, že "elity mají vše pod kontrolou, nemusíte se bát - důvěřujte nám". Pokud by Sevret state mělo být o něčem, muselo by být o podstatě věci a tou je holá skutečnost, že peníze, moc a sex hýbou světem Západu mnohem více než je zdrávo, že lichva je důležitější než porozumění, že propaganda je významnější než pravda a že politik je asociální hovado neschopné si přiznat pravdu o tom, že je asociálním hovadem.
Myslím, že nejlepší možné řešení by bylo ve filmu o tom, přestat být politikem - takévé filmy naštěstí existují, takže snad ještě není našim dnům konec a můžeme doufat v lepší zítřky v podobě seriálů o tom, čeho všeho je opravdu schopen britský premiér:-) - například si vybavuji vynikající tv film: Page eight - vřele doporučuji, protože tam je britský premiér zobrazen mnohem věrohodněji.(13.05.2013)

Moc fajn zalezitost. Zejmena prvni dva dily jsou primo paradni. Ke konci to uz trosku zavanelo moralizovanim, ale v ramci souvislosti to do celku sedlo. Co me bavilo nejvic, byly hercke vykony, charisma zucastnenych hercu/postav a napeti stridane sympaticky jedovatym humorem zalozenem na povedenem scenari.(03.04.2013)