Raifu (2007)

Najprv treba začať so zápormi. V celom seriály nájdete iba zopár kvalitných hereckých výkonov. Drvivá väčšina osadenstva totiž často prehráva. Na to sa však dá zvyknúť. Omnoho horšie je, že pánovi kameramanovi sa občas zatrasie ruka, čo mi drasticky zničilo dojem z niektorých scén a často používa veci, ktoré síce výborne fungujú v anime, ale tuto mi vôbec nesadli. Ešte že tu máme dokonalú hudbou, ktorá občas vydá teké tńy, že aj nešikovná kamera sa razom mení na klad a vytvorí neuveriteľnú scénu.
Prečo potom dávam plné hodnotenie, keď to má zápory? Lebo obsah tu tak drasticky prevažuje nad formou, až nemôžem spraviť nič iné, než zhlboka sa nadýchnuť a vykríknuť do sveta jednu vetu: "Je mi to úplne jedno!!!"
LIFE nieje na to, aby sa vám pekne pozeral. Tento seriál sa totiž zakladá na realite. Áno, tá je tu niekdy silno zafarbená, avšak to zážitok vôbec nekazí. Tvorcovia do tohto gulášu pridajú trochu optimistických motívov, avšak na každú kvapku priateľstva a lásky pripadá hektoliter šikany, domáceho násilia, vydierania, pokusov o samovraždy, nenávisti či chladnej ignorancie. Jednoducho typický japonský humor si tentokrát dáva pauzu a v tomto prípade to je len dobré. Divák sa totiž môže naplno sústrediť na vynikajúci dej, v ktorom logika škrípe iba veľmi málo. Jednoducho príbeh do vás napumpuje presne také myšlienky a emócie, aké chce. To len tak hociktoré dielo nedokáže a preto dávam *****.

神 ! Moje "oblíbená" témata - šikana, týrání, škola a dospívání - navíc v mojí oblíbené zemi - Nippon. Výsledek? BANZAI! Vím, že postavy (Katsumi Sako, Manami Anzai) a situace jsou vyhnány až do extrému (obzvlášť linie s Akirou byla pěkné přestřelá, ne-li totálně trapná a neuvěřitelná), vidím i tu levnou a ošklivou televizní kameru, ALE: ještě nikdy jsem (snad až na Kokuhaku, to byl ale film) neviděl nic, co by se tímhle tématem zabývalo tak podrobně, na poli téměř sedmi hodin. Což je asi nejvyšší plus a přínos. S postavami se člověk seznámí, s některými se - i přes horší herecký výkon - sžije a co je nejpodstatnější, těch sedm hodin je pro vás - diváka - neuvěřitelně intenzivních, nepříjemných, s velkým náporem na vaši psychiku (teda pokud nejste citlivý jak kus šutru). Zvládl jsem to zhlédnout za jeden den, a večer (v pozdní noci) se mi sakra špatně usínalo. Celkem tomu pomohla i trochu trýznivá elektro & industry muzika. Snad tam ale bylo až příliš idealizace (asistentka třídní, vztahy a dialogy mezi ústředním triem tomodachi) a "černobílé" postavy (takový učitelský sbor snad [doufám] nenajdete). Ale tvůrci to celkem dobře zamaskovali a ke konci se tam vyskytne i výměna "rolí", která tomu přidá na uvěřitelnosti a diváka donutí přemýšlet. Ovšem co tomu kazí výsledný efekt je naprostá iracionální p*sranost z Manami; její výskyt vždy na správném místě (obvykle někde za rohem); vymívání mozků v tělocvičně; neustále (a těžko uvěřitelné) "obraty" a "zvraty" - Hiro a Sako a jeho neskutečné (i když u Japonců celkem obvyklé) přehrávání. I tak - 80 %

Na začiatku je to stále dokola to isté, šikana a zase šikana... Keď sa tam už niekto konečne "zobudil" a spravil niečo pekné, skoro sa mi až slzy tlačili do očí, lenže v ďalšej časti bolo už všetko po starom... Bol to očividne zámer, no mňa to skôr začínalo nudiť... Predpokladal som, že všetko smeruje jednoducho k akémusi hromadnému prebudeniu, ale to by to nebol tento úžasný seriál...;) ...

Seriál má závažný námět a v mnoha ohledech velmi dobře postihuje subjekty, vztahy a procesy, které jsou v šikaně zapojeny. Oběti, iniciátoři, sebe sama chránící participátoři, popřípadě neteční - ti všichni jsou zde zastoupeni. Avšak - zřejmě kvůli komiksovému dědictví - je všechno opravdu šíleně přehnané a přepjaté. Od scénáře, přes hudbu, mnohdy jednání postav až po herecké výkony (herci vehementně přehrávají) - vše je notně přitažené za vlasy. Je to možná obecná vlastnost j-doramat, nemám s nimi prakticky žádnou zkušenost, takže nevím, ale mně to prostě vadilo. A řekl bych, že to také do značné míry snižuje výpovědní hodnotu.Je to škoda, protože na tom je jinak vidět, že tvůrci opravdu dobře vědí, jak to chodí, a dovedou to zachytit. Ale i tak jsem si seriál užil a zkouknul ho za méně jak týden (ach, to zkouškové.. :-)). Mohlo to být ale mnohem lepší. Jinak koncentrace nádherných hereček je zde opravdu nastandardní :-).

LIFE se snaží o vyvolání emocí nesmírně prvoplánovitě, nemůžu posoudit jak to ve skutečnosti v japonském školství vypadá - o to tu v hodnocení nejde, ale určitě se tam všichni nechovají jako parta zdegenerovaných a modními-proudy-pouze-se-zajímající parta školáků - Nishidate by měla být prestižnější škola, tedy i odpovídající intelektuální úroveň studujících. Větší uvěřitelná hloubka jednotlivých charakterů prostě neexistuje. Zdá se mi, že postavy byly jednoduše vytvořené hlavně tak, aby vyhovovaly jednotlivým stereotypům.