Madžucuši Orphen hagure tabi (2020)

V podstatě asi stejný dojem jako z první série. Spousta zvratů je tu divná, třeba nějak nechápu, jak může hlavní hrdina porazit někoho zjištěním ve stylu "Já jsem já!", když se nikdo, včetně jeho samotného, ani nevyzná v tom, jestli je Kyrylancelo, nebo Orphen... Emocím tu také nějak extra nevěřím a tak i když si tu hlavní hrdina vyříkává s Azalkou své bolístky, nebo srdceryvně křičí z plných plic, já jen sedím a tiše, bez jakéhokoli vnitřního pohnutí koukám a nic to se mnou nedělá. Místní svět a jeho historie v sobě něco má, občas mě nějaké ty reálie i zaujaly, ale vše bylo podávané tak nějak zmateně, nerovnoměrně a jednu z náhlých velkých informačních smrští jsem si musel pouštět dvakrát, abych to nějak pobral. Postavy pořád stejně nezajímavé, hudebně tentokrát o něco lepší, animace při starém. Proč jsem se na to tedy koukal? Nevím, asi čekám, že se tam něco pořádného rozjede, že mě to třeba začne bavit, ale zatím pořád nic. 3,6/10(31.03.2021)