Made in Abyss (2017)

Neotřelé, smutné, veselé, odvážné, a hluboké... Těžko tohle anime popsat, ale je to neobyčejný příběh, který přechází z normálu do extrému a naopak, neřekl bych nutně, že se to tváří jako něco pro děti, protože už od začátku se jede na dospělejší notě, ale rozhodně je to ještě dospělejší, než by člověk čekal. Dobrodružství v Abyssu je poutavé, postavy si člověk oblíbí dříve, než by čekal a celé to hlavně působí celkem promyšleně a já se těším, co najdeme na dně propasti.

„Pokud lezeš do propasti, dávej si pozor, aby propast nevlezla do tebe.“Odvážím se tvrdit, že tato moje vynalézavá parafráze citátu jistého slavného filozofa docela přesně, ve zkratce a s tak akorát správnou dávkou ne až tak skrývané zvrácenosti vystihuje téměř každý aspekt, vrstvu, motiv i více než jednu důležitou dějovou zákrutu díla Akihita Tsukushiho. Mohl bych teď v jeho duchu a pro dobro čtenáře začít mlžit, používat podivná přirovnání, dvojsmysly a být tak nějak všeobecně tajemný jak hrad v Karpatech, ale napíšu místo toho jen jedno malé upozornění. Pokud byste náhodou chtěli divokou krásu tohoto světa objevovat se zcela čistým štítem, dál nečtěte a běžte se raději rovnou koukat. Nicméně buďte připraveni, že vás nečeká žádná procházka růžovou zahradou, jakkoliv by se vám to mohlo nějakou dobu skoro zdát, a některé momenty, před které budete postaveni, vás dokonale vyždímají emočně, psychicky a možná i fyzicky. Osobně si ale myslím, že tahle série je opravdu v mnoha ohledech neskutečná a každý aspoň trochu odolný jedinec by ji měl zkusit dát šanci. Konec varování. Komu nevadí (přes určité nebezpečí menších spoilerů) hlubší pohled a chce vědět konkrétní důvody, proč hodnotím tak, jak hodnotím, může číst dále. Abych pravdu řekl, v případě této série popravdě není až tak těžké odhadnout, že pod na první pohled neškodným, roztomilým a dobrodružným povrchem se asi bude skrývat něco podstatně ambicióznějšího a možná pro příjemný rodinný výlet ne až tak stravitelného a vhodného. Pocit, že tady něco nehraje a autor mě chce možná tím klidem (před bouří) nachytat jsem začal osobně mít dokonce už hned na konci první epizody během náletu kamery nad titulní propast, jenž je doprovázen neurčitě (ale pocitově jednoznačně) zlověstně atmosférickými slovy vypravěče. A při pohledu zpět je možná dokonce lepší některé její specifika vědět než nevědět a pak být úplně zrazen a dost možná následně od série znechuceně odejít. Jak už naznačuje vlastně i úvodní upravený citát, Made in Abyss je totiž opravdu v první řadě dílo postavené na kontrastech, konkrétněji zejména na kontrastu příslovečné temnoty a světla. Na něm je stavěný celý zdejší svět a ve velké míře tento kontrast tvoří i hnací motor celého vyprávění. Odhalování nepoznaného, síla vědomostí proti vábení mystéria, střet civilizace s divokostí a divočinou, nádhera fauny a flóry proti lhostejné krutosti ekosystému, doslovný i symbolický boj racionality se šílenstvím, setkávání dětské naivity, údivu a odhodlání s drsnou realitou života průzkumníků a výzkumníků. Tematicky se pokaždé všechno vrací k protikladům, které vzájemně tvoří živoucí, živelný a detailně propracovaný svět, jehož každou píď, jehož šíři a hloubku chce člověk spolu s postavami prozkoumávat a objevovat. A brzy začne možná dokonce v nápodobě zápalu mnoha zdejších aktérů po odhalení všech jeho tajemství přímo nezkroceně bažit a toužit. Jen teda s výhodou bezpečí židle/křesla/gauče/postele, aniž by mu hrozilo sto a jeden hrůzostrašných způsobů bídné expirace. Nebezpečí brutální ztráty života kvůli neprobádané, nemilosrdné a neuvěřitelně nádherné propasti ale není tím největším problémem, kterému všichni amatérští i zkušenější odvážlivci a pionýři čelí. Propast je zákeřná v tom, že tě může připravit o mnohem důležitější věci. O lidskost, o vlastní já, o duši. A do tohoto pekelného ráje (neplést sJigokuraku) vstupují Riko a Reg, dvě speciální děti na počátku adolescence s břemeny a tajemstvími z minulosti. Někdo by asi řekl, že ten zajímavější a speciálnější z nich je Reg a jistě, čistě z příběhové hlediska a potenciálu, který má odhalování jeho původu, to tak je. Nicméně hlavní postava je nakonec přece jen Riko a její unikátní pohled na svět, na propast, to, jak vnímá realitu, jak přistupuje k jednotlivým problémům, jaký zápal má pro svou osobní misi i posouvání hranic lidského poznání a v neposlední řadě jak zvláštně a podivně emočně nastavená je a jak to vše souvisí s propastí, z této postavy dělá nejen přední adeptku pro komplexní psychologické analýzy, ale i velmi zajímavou hrdinku, zejména v kontextu takto jedinečně krásného a neskutečně ošklivého vyprávění. A autor se do těch nejhlubších a nejtemnějších hlubin lidské zkušenosti opravdu nebojí opakovaně vcházet a je ke všem postavám v mnoha odhaleních, střetech a příběhových vrcholech až odpudivě krutý. V rámci tematické soudržnosti, opakované snahy znovu a znovu ukazovat na veškerá a často obrovská nebezpečí, která doprovázejí vnášení světla do tmy, to ale dává téměř vždy perfektní smysl (i když to nijak neumenšuje diváckou bolest). Čím hlouběji do propasti postavy vcházejí, tím větší cenu musí platit a tím větší šance je, že jejich nezlomnost a odvaha je dovede do bodu, z kterého není návratu. Propast je děsivá tím, že tuhle cenu vyžaduje i sama o sobě, nejen zprostředkovaně přes svoje různorodé obyvatelstvo a ztracené/zvrácené duše těch, co přišli z povrchu dříve. Nicméně, Riko, Reg a další různě zkoušené a zkroušené postavy, které se k těmto dvěma postupně na cestě přidávají, odhodlaně postupují krok za krokem přes všechny tvrdé zkoušky dál a dál a divák tak s nimi může nejen trpět nebo se kochat krásou, malebností a promyšleností jednotlivých vrstev této děsivé kouzelné díry v zemi, plné rozmanitých potvor, zvířat, rostlin a větších či menších lidských monster, ale taky objevovat a skládat jednotlivé střípky osobních příběhů, vztahů a dramat a samozřejmě i toho hlavního velkého tajemství, které je opravdu podmanivé a působivé i v tom ohledu, jakým způsobem a na jakých místech ho autor umně a (ne)chutně dávkuje. Co je vlastně ta propast, jak vznikla a jak souvisí její existence s historií tohoto světa. Příběh, jeho emocionální tonáž, jeho dramatická nálož, jeho příběhová síla a jeho estetická hodnota by ale nebyla až na takové úrovni nebýt naprosto brilantní adaptace studia Kinema Citrus, které do oživení MiB vlilo úplně všechen talent a um, který měli k dispozici. Péče je poznat z každého nádherně detailně nakresleného a animovaného políčka, z každé divukrásné scenérie, z každé sekvence boje o přežití či akčního momentu, z každého designu, ať už jde o lidské postavy, (ne)lidské postavy nebo různorodou havěť. Režie a střih taky nezaostávají a vše dokonale zpečeťuje génius vybraný pro hudební doprovod – skladatel Kevin Penkin, jenž pro tohle anime složil pravděpodobně svoje životní dílo. Bez jeho dechberoucích, mystériem, romantikou, tužbou, vášní, magií, ale i smutkem, tragickou osudovostí, ponurostí, dravostí a naléhavostí oplývajících skladeb, které doprovázejí tuto dobrodružnou cestu do středu země, by toto dílo bylo poloviční. Prostě se tady zase jednou sešel výběr těch největších talentů a doručili tak téměř dokonalý projekt. Tak následujte mého příkladu a po hlavě skočte dovnitř. Slibuji, že neprohloupíte. Neslibuji, že vyváznete živí a zdraví, ale jak ukazují dějiny, jak ukazuje znovu a znovu lidská zkušenost, bez risku není zisku. A pokladů se zde skrývá nepřeberné množství. Možná i nějaký opravdu nečekaný a veskrze příjemný. 9,5/10 PS: Píšu téměř dokonalý, protože autor předlohy to možná čas od času s tou svou krutostí, zvráceností, a hlavně určitou divnou úchylností přece jen trochu přehání. V anime naštěstí zasáhla cenzura, v manze to je v tomto ohledu na některých místech opravdu pochybné.

Po přečtení obsahu nejde jinak než si seriál pustit s velkým očekáváním, bohužel s přibývajícími episodami můj zájem opadal a to především ve druhé sérii. Tvůrci zde promarnili obrovský potenciál v rozvedení jednotlivých úrovní propasti, tak i samotných hlavních postav. Pokud tedy čekáte dobrodružné anime, ve kterém budete prozkoumávat tajemnou propast budete zklamáni.

Vyznat se v řazení seriálu je poněkud náročné, protože po první řadě (2017) byly vydán tři celovečerní filmy s tím, že první dva (2019) obsahují epizody z první řady a ažtřetí(2020) je pokračováním. Následně byla vytvořena oficiální druhá řada seriálu (2022), která ale tedy nenavazuje na tu první, ale na celovečerní film. V každém případě nás čeká i třetí řada. <3

První díly jsem si říkal "hmm super, takovej mírnej nadprůměr, proč se to tak hypuje?", ale to mi opravdu vydrželo jen pár prvních dílů. Jakmile začal sestup do tajemného Abyssu, tak se začalo všechno rázem znatelně otáčet. Hráli jste Dark Souls II? Prostředí je totiž z velký části minimálně první série dost podobné, místama bych řekl, že až totožné. Anyway první série má za cíl obeznámit diváka s tím, co se vlastně děje a ukázat mu krásnou vizuální podívanou spojenou s narůstajícím poutem mezi hlavními postavami Riko a Regem, které doplní cute Nanachi... 7/10. Na první sérku navazuje filmMade in Abyss: Dawn of the Deep Soul, kde začne masakr, kterej anime posune o pár příček jinam jak žánrově, tak kvalitou. Přibližně tady se to začne lámat a stávat se víc sadistickým/brutálním, pro děti trochu restricted dílem. Každopádně je film vzorovým přechodem do druhé série, která již zůstane na stejném principu. Někteří na druhou sérii nadávají, já ji považuji za o dost lepší jak první. Hlavní postavy tu již nedostávají tolik prostoru pro tvorbu vlastních vazeb, prostředí zůstává prakticky stejné (stejně krásně zpracované, chápeme se), to co tu přibývá, jsou postavy (resp. mnoho druhů různých stvoření + postav) a taky dost kvalitní dávka psychologie. Děj je trochu složitější na pochopení a je tu dost prvků, které divák musí pochytit, jakmile se ale tohle stane, tak fakt žůžo. Chvílema teda trochu mrazí z toho, jak moc velkou míru brutality tu autoři přidali, ve výsledku se ale jedná o něco, co se tak často nevidí. Cestu do hloubek Abyssu, ze kterého už není návratu tedy aktuálně podporuju na celých90%, hodně doporučuju :)