Kancl (2001)

Zprvu záležitost, která je vyloženě definicí formátu mockumentary, a Gervais spíše balancuje na hraně jakože dokumentu a komedie, kdy si divák není úplně jist, co je myšleno vážně a co jako prdel. Postupně ale čím dál tím více tlačí na pilu a stává se z toho místy až nepříjemný cringe, který každou epizodou graduje. Finální "vánoční speciál" mi posléze nepřišel vtipnější a nějak celkově lepší než zbytek, ale hezky to celé - zejména posledními 10 minutami - zakončil. A tak trochu i naznačil náladu a styl, který posléze plně rozvinul až americký remake. Britský originál je každopádně jiný. Syrovější a uvěřitelnější, výrazně sexističtější, prostředím anonymnější a nemá co do postav takový záběr, což se ale dá na prostoru 14 epizod pochopit.

Tento seriál bol pre mňa viac sociálny experiment než divácky zážitok. Prvú sezóna bola tak napumpovaná trápnosťou, že okrem nej sa tam nezmestilo skoro nič iné a keď už, tak to bola nekonečná toxicita Davida Brenta, humor aby človek hľadal mikroskopom. Réžia a kamera márnosť scenára svojím minimalizmom len prehlbovali. Avšak prežil som to a v druhej sezóne… som dostal nášup toho istého, s dvoma drobnými, no podstatnými zmenami. Konečne sa objavil aspoň náznak zaujímavého deja (vzťah medzi Timom a Dawn, Brentov pád) a zvykol som si na postavy (a zrejme aj na predávkovanie cringom). Sledovanie seriálu už nebolo takým utrpením. Začal som rozmýšľať nad tým, ako to dopadne a ďalšie časti som zapínal ochotnejšie. Výsledok tohto pokusu je taký, že človek si po dostatočne dlhom čase zvykne na všetko a potom je už len krok k tomu, aby sa mu to začalo dokonca páčiť. Na to však anglický The Office nedostal príležitosť, skrátka nenatočili dosť epizód. 5/10 PS: Nechápem kde sa vzala myšlienka priniesť toto aj americkému publiku, no našťastie po úvodnej rozpačitej sezóne (ktorá sa držala ducha originálu) si remake našiel vlastnú, omnoho funkčnejšiu a zábavnejšiu polohu.

Místo, ve kterém se pomalu rozlévá nejlepkavější trapno a kam se rozlije, tam už zůstane. David Brent je přerostlé dítě, trochu šibal, trochu tyran, trochu rasista a velký šovinista. Spoustu těch věcí dělá nezáměrně, ale že by kvůli tomu uškodil méně, to se bohužel říct nedá. Právě v momentech, kdy se snaží někomu zavděčit a kolegové sedící kolem nechápou, co se to proboha děje, jsou kořením, které ze seriálu vytvořilo kult, ale zároveň právě tady se často od obrazovky odvracím, protože takovou porci rozpaků a šílených trapasů zkrátka nedávám. Raději tak mám Tima a Dawn a nenucenou atmosféru jejich upřímného tokání a civilního pomrkávání. A vůbec nejraději mám, když se zvážní. Když mě vývoj událostí zaskočí tak, jako kdyby se něco podobného dělo na mém pracovišti. Všemu hurónskému smíchu a kroucení očima nad existencemi z řad šéfů to dodá na síle a na touze vědět, co bude dál. Vánoční speciál je pak už jen třešnička na dortu, která dokazuje, že Ricky Gervais umí být hrozný dacan, ale stejně tak umí i neuvěřitelně dobře hrát.

"There are limits to my comedy. There are things that I'll never laugh at. The handicapped. Because there's nothing funny about them. Or any deformity. It's like when you see someone look at a little handicapped and go 'ooh, look at him, he's not able-bodied. I am, I'm prejudiced.' Yeah, well, at least the little handicapped fella is able-minded. Unless he's not, it's difficult to tell with the wheelchair ones."Pokud si myslíte, že americká verze The Office je nekorektní, pak jste asi neviděli tu britskou. Protože to je jinačí lvl. Pokud ovšem máte rádi nekorektní a štiplavý humor na některá témata, okolo kterých se chodí po špičkách, tak jako já, v mnoha ohledech se i zasmějete. Když jsem se poprvé podívala na americkou verzi The Office, řekla jsem si, že je taky na čase se podívat na projekt, ze kterého tento seriál vznikl a byla jsem překvapená. Britská a americká The Office jsou stejné a přitom úplně jiné. Obě mají šéfa, který je tak trochu loser, styl kamery, z části i podobný příběh. Přesto ale po britské the Office zůstává zvláštní melancholická a hořká pachuť na jazyku. Celkově se tady nehraje tolik na humor, ale spíše člověka nechává nahlížet na život takový, jaký je. David Brent je v mnoha ohledech zosobnění opravdu nesympatické egoistické postavy, losera, kterému ale ve finále budete fandit a doufáte, že nějaký ten happy end dostane. Díky bohu byl přidán Vánoční speciál, kde ve mně seriál konečně vyvolal nějaké emoce a to hl. lítost nad hlavním hrdinou. O závěrečné scéně ani nemluvím, tam mi i slzičky ukáply. Zkrátka zachovat tuto úroveň celou dobu, klidně bych tomu napálila i 4*. Stále se jedná totiž spíše o zkušební verzi, která má co dolaďovat - např. Některé dost ploché charaktery. V tomto se bohužel srovnání s americkou Office neubráním. Přesto se jedná o zajímavé nahlédnutí do britské tvorby a abych seriálu nekřivdila úplně - scéně, kde zůstane žena na vozíčku uvězněna na schodech během požárního cvičení, se směju doteď.

Zcela boží a parádní britský humor utvořen z nelegrace vydávající se za legraci. Vše zde sedí. Dívák se seznámí s pár typy postav - odlišná móda, životní styl, hudba, názory, preference, životní cíle, mentalita.. - a všechny tyto postavy musí čelit prostředí šéfíka. Jak je to vždy a u každého, nejde to snadno. Obvzláště s dost nesrovnalým, rozporuplným šéfem, tj. přerostlým puberťákem hrajícím si na best bosse, jako přídavek britské prostředí.