Given (2019)

Téma hudby je preGivennaozaj len kulisou. Je to skrz naskrz romantický seriál, ktorý rozoberá skoro v celej dĺžke svojej stopáže vzťahy medzi jednotlivými chlapcami. Čo je pre mňa taký polovičatý výsledok.Bočči the Rock!zvládalo rozoberať aj sociálny problém extrémnej introvertnosti, aj pekne spracovalo prostredie hudby a zároveň čerešničkou na torte bola explózia vizuálnych nápadov animátorov. Na druhej strane, ak zoberiem čisto romantický element, tak sa ponúka na porovnanieHikaru ga šínda nacu, kde vďaka menšiemu množstvu postáv je oveľa viac priestoru na vykreslenie psychológie vzťahu a citov protagonistov, je taktiež naplno využitý hororový element hlavnej zápletky a zároveň čerešničkou na torte je vypiplaná detailnosť audiovizuálnej formy. VGivensú postavy a dialógy napísané kvalitne, nie je to tradičný šónen–ai gýč (čo oceňujem asi najviac zo všetkého) a možno keby bol dej trochu viac dynamický, tak by ma eventuálne anime bavilo viac, no v tejto výslednej podobe mám skôr pocit premrhaného potenciálu.11/11 70%

Keby som sa niekedy v budúcnosti zase vrátil k pravidelnému sledovaniu anime, pravdepodobne by za to mali najväčšiu zásluhu diela ako je práve Given - jednoduché, hrejivé, upokojujúce, prirodzené, citlivé, milé a ľudské. Niečo, čo sa skrátka človeka dotkne aj bez toho, aby to muselo za každú cenu šokovať a dramatizovať, niečo čo sa zaobíde aj bez násilia, zbytočného pátosu alebo prehnanej infantilnosti. Skrátka len citlivo a prirodzene vyrozprávaný príbeh o ľuďoch, o ich emóciách, vývoji, dospievaní, traumách, láskach a snoch. Hneď na začiatku som sa zaľúbil do všetkých postáv, hudby, animácie aj príbehu a na Given budem vždycky rád spomínať; byť je to občas príliš predvídateľné a až veľmi pozitívne a roztomilé. A aj tej hudby tam mohlo byť viac. :')

Veľmi pomalé oddychové anime založené na dobrom humore, spoznávaní postáv, a motiváciou za spoločným cieľom. Romantika sa objavovala len ako doplnkový element, bola príjemne zakomponovaná a harmonicky sedela s príbehom. Seriál síce dosiahol perfektný vrchol v deviatej epizóde, ale zvyšné diely si udržali kvalitu a pútavosť. Úvodnú znelku som pozrel každý krát. Som zvedavý ako sa podaril film.

Given má přemíru toho, co třeba již zmíněnéCarole & Tuesdayvelice postrádá - kvalitní zaměření na charaktery jednotlivých postav. Na druhou stranu "Koleda a Úterý" vám dají v každém díle minimálně jednu písničku a ukáží, i když poměrně nerealisticky, jak vzniká, zato Given se s prvním náznakem nějakého songu vytasí až (myslím) ve třetím díle, kdy konečně Mafuyu spustí svůj nebeský hlásek (což je ale na hudební anime docela pozdě...). Místo slíbené hudby nám tu servírují postavy, jejich problémy, jejich nejistotu a tápání, objevující se lásku k hudbě a samozřejmě romantické vztahy, které vznikají pozvolna, poměrně přirozeně. Naučí vás si postav vážit, soucítit s nimi, zkrátka aby vás ta dramata bavila a zajímala, abyste se naučili postavám fandit a sledovali jejich pomalé krůčky k hudební slávě (ne jako C+T, kde vidíte, že mají holky obrovský talent a jediné o čem to je, jsou pokusy se co nejrychleji prosadit).Zkrátka poměr mezi zaměřením na postavy příběhu a samotnou hudbu je zde mnohem více zaměřen na postavy a vztahy, což ale je ale pro někoho, kdo sem přišel hlavně kvůli hudbě problém...Zkrátka jsem se zcela rázně rozhodl, že tady je té romantiky a babrání se ve vztazích na jedno hudební anime (a pro mě osobně) až příliš, nechci čekat, až se tohle všechno vyřeší (což bude díky tempu asi až za dost dlouho) a tak si sbalím své nástroje a vydám se radši do víru mizerných isekaiů či hloupých komedií a tenhle seriál přenechám těm, kteří si ho dokáží užít. Já tu chtěl hlavně tenrock and rolla ne drama! Drop po 5. díle a 6,2/10

Jediné anime z letní sezóny, které mě už dopředu zajímalo a těšila jsem se na něj, a zároveň další kousek, který mi strašně připomínáNANA, ale na rozdíl od jarní plytké a uspávajícíCarole & Tuesdaynejen hudební tématikou, ale také celkovou atmosférou, zdárnou kombinací humoru a emocionálních scén, ale hlavně a především úrovní propracovanosti postav a jejich psychiky. Všechny 4 hlavní postavy jsou neskutečně lidské a realistické, mají svoje přednosti i chyby a jejich chování je vždy uvěřitelné a logické, stejně jako jejich velmi přirozeně budované vzájemné vztahy, a já tak díky tomu mám ráda i třeba takového Mafuyu, i když v kterémkoliv jiném anime bych ho nejspíš považovala za otravného. A to se hned tak nevidí. Ono vůbec najít anime, které bere homosexuály jako skutečné lidi a ne jen jako úchyly, vtip nebo fetiš a zároveň v sobě ještě nemá žádné žánrové BL klišé se hned tak nevidí (napadá mě ledaDoukyuusei) a ani vám neřeknu, kolik scén a momentů mi vyvolalo vlastní vzpomínky, zkušenosti a bolístky. A jen tak mimochodem, scéna z 9. epizody mi nahání husí kůži i na po sté. Silných a zcela zasloužených9/10a opět mi nezbývá než čekat, jestli se jednou dočkám stejně kvalitního GL anime, jenž bude zpracováno s takovým realismem, respektem a citem, ale to mám asi větší šanci potkat na ulici jednorožce. Do té doby si hold musím vystačit sUtenou.