Hataraku saibó Black (2021)

Spinoff je ešte o trochu dospelejšia a temnejšia verziapôvodnéhoseriálu. Rozoberajú sa aj serióznejšie ochorenia a závislosti, takže pre mňa to bolo o to viac fascinujúce sledovať. Tým, že sme dostali už aj pár informácii o tele človeka, v ktorom sa dej odohráva, tak mi seriál v dosť veľa momentoch pripomínalOsmosis Jones. Ten som videl viackrát ako malý chlapec, no bolo to už viac ako dvadsať rokov dozadu, takže mám na to skôr asi skreslené, milé nostalgické spomienky. Prelínanie toho, ako si človek môže sám spôsobiť zdravotné problémy s tým, ako sa jeho telo potom snaží situáciu zachrániť t.j. reálne znázornenie boja mysle a tela je podané výborným spôsobom. Naratívny proces antropomorfizácie je presne tým správnym nástrojom, ktorý sa hodí na to, aby sme mohli sympatizovať s jednotlivými bunkami ľudského tela ako postavami v seriály a nemyslím si, že autori nám tým naozaj chceli povedať, že naše bunky dokážu v reálnom svete prejavovať emócie. O nejakom nevhodnom fanservise, ako spomína Ymbecill, sa tu myslím ani nedá hovoriť, keďže tento seriál je oprotiBol raz jeden životcielený pre dospelejšie publikum a nie deti na základnej škole.13/13 85%(08.05.2025)

Pořád tak úplně nechápu, jak fungují nastiňované sociální vztahy mezi buňkami… tento motiv totiž rozbíjí naučný výklad. Vzniká slátanina pravdivých faktů a modelu jakési společnosti antropomorfizovaných buněk, která ve svém důsledku má hodně daleko ke skutečné histologii. Osobně mám problém s tím, že podle intra a dalších náznaků všechny buňky někde v těle bydlí a mohou mít sociální vazby jako lidé... to je jednoduše nesmysl a považuji za nevhodné, aby si někdo myslel, že tak lidský organismus opravdu funguje. V tomto ohledu jasně vítězí "Byl jednou jeden život", protože tam se nic takového neřeší. A proč se to řeší tady? Kvůli fan-servisu :-[ Ve výsledku, pokud znáte všechny představované patologie, léčbu, buňky a jejich reálnou funkci, můžete si užít momenty typu: "Jo, to jsem věděl! To znám! Dobře to sem zařadili! Zajímavé," ale pak přijde fan-service [1/9místy až 5/9] a interakce buněk je jedno velké WTF. Laikové, nedej bože děti, tyhle momenty nepostřehnou, a čisté zapomatování seriálu vás nic moc nenaučí. Proto mohu "Cells at Work" doporučit jen pro potřeby zábavy, ne vzdělávací. Na druhou stranu seriálu se šikovně daří člověka odstrašit od nezdravého životního stylu, a to právě prostřednictvím oněch "sociálních interakcí" mezi buňkami. V tomto ohledu, skvělá práce. 9/10(21.01.2023)

*7,5/10*Jsem neskutečně ráda, že se této temnější verzi dostalo kvalitní adaptace. Stejně jako u Cells at Work! z roku 2018 sledujeme každodenní procesy lidského těla, akorát s tím rozdílem, že u této série máme možnost vidět, jaké drastické dopady má nezdravý životní styl na lidský organismus. Seriál si nebere servítky a jasně ukazuje realitu toho, jak šílené je v tomto prostředí pracovat a snažit se o to, aby celý systém nezkolaboval. Hlavní protagonista mi v této verzi taky mnohem lépe sedl a co se týká ostatních postav, tak ty taky byly rovněž velmi dobře vykreslené. Závěr poslední epizody mě hodně překvapil, a proto doufám, že se v budoucnosti dočkáme i druhé série.(22.03.2021)

Cells at Work! Code Blackjsem si asi užil o něco víc, než druhou sériioriginálua není to jen proto, že je delší, temnější a napínavější. Je to i proto, že se s některými zdejšími problémy ve svém věku v jisté míře také potýkám (stres, alkohol, kouření...) a tak je mi vše mnohem bližší, než procesy v těle zdravém. Po pravdě to není zrovna klidná podívaná a říkám si, že kdybych měl silnější vůli, nebo slabší nervy, pak bych možná dokázal s některými svými zlozvyky díky tomuhle anime přestat (nebo se o to alespoň na pár měsíců pokusit), ale bohužel se to nakonec nejspíš nestane. Ovšem opět to má svůj smysl a pokud se najde někdo, komu to při odvykání čehokoli škodlivého pomůže, pak to splnilo svůj účel. Pro bližší vcítění mě osobně také pomohlo, že u zdejšího těla víme i o některých jeho specifikacích (například že je to muž ve středních letech, nebo i starší). Líbila se mi také myšlenka o každodenním boji buněk o život v nehostinném prostředí a především pak boj s vlastní motivací ve své činnosti pokračovat. Skoro mi to i vyznělo až tak, že smrt je moment, kdy to s vámi vaše vlastní tělo a jeho buňky vzdají a tahle myšlenka se mi prostě líbí. Stejně tak jsem ocenil i pozastavení nad tím, že blízká zkušenost se smrtí vede zpravidla k razantní změně v životosprávě, snaze o změnu, která ale u každého vydrží individuálně dlouho (opět je to o síle vůle). Nebo třeba to, že když je s vámi něco špatně, tak se ty zdravotní problémy začnou najednou dost rychle kupit. Zajímavé bylo i vyobrazení nutných zásahu z venčí (lékařské zákroky). Postavy mi byly sympatické, hudebně to bylo fajn, animačně o něco slabší (nejen proti původní sérii). Každopádně opět za mě osobně něco hodnotného a poučného, což já oceňuji a také vztyčený ukazováček, že takhle Jeoffrey můžeš jednou klidně dopadnout taky... 8,2/10(18.03.2021)