Džidóhanbaiki ni umarekawatta ore wa meikjú o samajou (2023)

Druhá řada mě bavila o chloupek méně než ta první, ale pořád dokážu říct, že to je vlastněfajn. Je zajímavé sledovat, co autor s tím svýmautomatema jeho přeměnami zase vymyslí, občas z toho vyjdezajímavá a unikátní myšlenka, jak porazit nějaké monstrum nebo vyřešit prekérní situaci a jindy třebaúplná blbost. A podobně to funguje se zvraty v celém tomhle seriálu, občas mě to mile překvapí, třeba když zjistím motivaciKerioilaa jeho rodiny a vše najednou nečekaně zvážní a já s úsměvem můžu říct „tenhle vývoj jsem fakt nečekal“. No a pak přijde třeba taková soutěž oMiss dungeona já si říkám, proč tam tohle vlastně je a že tímzbytečnězabili celý jeden díl, vždyť to ani nebyl pořádnýfanservis… Zkrátka někdy jsem se bavil nad tím, s čím autor přišel, jindy jen obracel oči v sloup (s čím autor přišel). Známé postavy mi jsou stále poměrněsympatické, a i k těm novým jsem si nějak dokázal najít cestu včetněHevéhos oblibou pro použité boty (protože fetišů tu máme asi pořád málo). Rád bych napsal, že mě baví i objevování jednotlivých pater zdejšíhodungeonu, ale po pravdě mě to nijak extra nechytlo, jsou sice poměrněnápaditédíky svým mechanikám (třeba takový les, kde si nesmíte ani škrtnout), ale nějak mi je tvůrci dostatečněneprodali, aby mi přišli nějak víc lákavé. Ve výsledku tu tedy mámprůměrnoufantasys originálními nápady, které ale pro mě ale ne vždy fungují, zabalenou do maximálněprůměrnéhoanimačního kabátku s pro mě nevýraznou hudbou a příběhem, který častozaujme, ale občas umí i nudit. Ale na konfrontaci bývalých parťáků v další sérii se i tak chystám kouknout…5,5/10(17.09.2025)