Brave New World (2020)

Chytlavá vize dystopické utopie (nebo spíš utopické dystopie?), které nechybí zajímavý nápad, obstojné tempo a solidní zvraty. Zajímavá je i tím, že to není klasická násilná depka a namísto fyzické tyranie a psychického teroru se tu... strašně moc šuká. A to tak, že by i HBO závidělo. Škoda jen, že to není moc dotažené, hodně věcí není pořádně dovysvětlených, klouže se jen tak po povrchu a i z hlediska logiky je to hodně přitažené za vlasy. Protože ten svět je v základu navržen dost originálně, postavy mě taktéž bavily, zejména herecké kreace Harryho Lloyda, a i vizuálně to vypadá na tak zapadlý seriál až překvapivě dobře. Seriál je ale zrušený a zakončené je to spíše neuspokojivě.

Za minisériou sa ukrýva jeden môj príbeh. MenoAldous Huxleysom do decembra minulého roka vôbec nepoznala (vtedy som objednala knihu mojej dcére). Patrím do generácie, v ktorej mnohí naši, ale najmä západní autori patrili medzi zakázaných. Na hodinách slovenčiny sme skončili pri generácii autorov ako Remarque a Hemingway. Uniklo mi mnoho významných diel a postupne sa k nim v mojom veku prebojovávam. Aldous Huxley je autorom dvoch významných sci-fi diel: „Koniec civilizácie“ a „Prekrásny nový svet“. Práve podľa druhého dystopického románu vznikol tento miniseriál. Fascinovalo ma, ako dokázal v roku 1932 niečo také napísať. Veľmi ma potešilo, že ju Neflix spracoval do filmovej podoby. Páčili sa mi dialógy, herecké výkony, strih, kamera, soundtrack, kulisy a kostýmy. Vizuálne efekty ma niekedy rušili, akoby si autori pomáhali umelou inteligenciou na vytvorenie architektúry Nového Londýna. Pohodlne sa usaďte, dajte si Somu a vplávajte do deja. Dúfajte, že nie ste β+ alebo ε.

Předlohu neznám. Seriál mi přišel ze začátku zajímavý, ale postupně jsem se trošku začala ztrácet v ději. Hlavně svět kontrolorky Mond jsem úplně nepobrala. Promiskuity a sexu bylo v seriálu až moc, dávkovač na somu používali lidé z Nového Londýna až příliš často. Některé části byly zajímavější, některé bych klidně vypustila. Hlavní myšlenka byla poutavá, ale nedotažená. Chyběla mi tam spousta vysvětlení. Měla jsem pocit, že mě někdo hodil do děje a plav. Za mě průměr.

Shrnutí první řady: Prvních pár dílů se seznamujeme s hlavními postavami žijícími v Novém Londýně. Ve světě, kde neexistují emoce, a každý má své místo. Buďto jako Alfa, (jeho posláním je sexuálně se utěšovat od Bet) dále Bety, (jejich úkolem je pracovat a sloužit Alfám) Gamy, (ty slouží Alfám i Betám coby jejich komorní) Delty (ještě na nižší pozici, nepříliš zmínění) a Epsiloni (uklízeči, otroci). Celý svět taktéž funguje na třech pravidlech: neexistuje soukromí, neexistuje monogamie (všichni jsou spolu) a všichni se mají rádi. Jak krásné, viďte? A ještě něco: kdokoliv se cítí nejistý, a nemá "normální hldiny", ten si vezme tzv. Somu, a všechny stopy emocí rázem zmizí. Mimo Nový Londýn ale ještě stále existují Divoši. Normální lidé, jen trochu více chudí. K nim jezdí bohatí na výukové návětěvy, zjišťovat, jak strašný jejich svět vlastně byl. Jenomže! To vše se zvrtne, když spolu jede pracovnice ve firmě oplodňující embrya a ředitel na výlet právě k Divochům. Ti totiž plánují vzpouru (...). Lenina Crownová, Bernard Marx, a John. Tři postavy, jež nás provázely dějem, a vzájemně se jejich příběhy prolínali. Dočkali jsme se nejen zvratů, napětí, a všeho dalšího. Ale i, překvapivě, mnoha zábavy, a geniálně promyšlených částí (...). To vše by se mi dosti líbilo, a dal bych celému seriálu i více než devadesát procent hlasů. Bohužel, kromě několika nepoveených epizod a "desetiminutovek" nepatřících zrovna do "první" třídy, taktéž závěr celou myšlenku předchozích dílů schodil a zesměšnil. Dokonce ani nemám ponětí, co si o něm myslet. Zdali nastal jakýsi výbuch v myslích scénáristů, aby se v jednom momentě chovala tatáž postava natřikráte jinak. A aby posledních pár minut nejenže nijak nepatřilo k sobě, ale ani nijak nenalákalo na další sérii. Asi proto ani nevyšla, co já vím (...). Díky celkovému zamyšlení nad celým dílem (a nesympatickému herci hrajícího Bernarda - ne, nedokázal jsem si na něj zvyknout, ač jsem se snažil sebevíc) mu věnuji skromných 75 procent. Pokud budete chtít spatřit na vlastní oči geniální svět, můžete snímek zhlédnout. Ale mnohé (opravdu mnohé, něco málo určitě ano!) od něj ve výsledku neočekávejte.

Civilizace poloviny třetího tisíciletí vymýtila nahodilost i přirozený způsob rozmnožování. Žádní otcové, žádné matky. Každému geneticky upravenému embryu je předem přidělena role a podle toho předepsán vývoj. Lidé se dělí na alfy, které zaujímají řídící funkce, Bety, které mají slušné zaměstnání a slouží jako těžiště sexuálních aktivit, Gamy, jež mají za cíl sloužit, až ke klonům, kteří pracují jako úklidové čety. Nikdo nezná neštěstí, lidé jsou naprogramováni, aby si svou roli užívali. Oddávání se sexuálním potěšením zde slouží spolu s genetickou predestinací jako forma otupování a nadvlády. A co nezvládne naprogramování a fyzická slast, o to se postará droga jménem soma, tlumící negativní reakce, kterou všichni zobou ostošest... Další věcí, v níž jsme dystopii nebezpečně blízko dohnali, jsou takzvaná pocitová kina, v nichž jsou vám poskytovány emoce skrze senzory, vůně a pohyb – ohavná to připomínka existence 4DX kina... Brave New World obsahuje i skutečně zábavné momenty, jmenovitě reklamy na Savage Lands či simulaci Black Friday šílenství, a humor těží i z do důsledku dovedených předpokladů zobrazované společnosti: například kritika napojení na sociální sítě a virálnosti (podzápletka s monoklem bezmála geniální) a prahnutí po pozornosti kamer... Brave New World má zábavně realizovaný svět zaplněný pohlednými jedinci s oku lahodícím šatníkem a s charismatickou ústřední trojicí (Lloyd vyniká) zobrazující společnost, jejíž problémy jsou doslova psychosomatické. Není to seriál, s nímž byste chtěli být v monogamním vztahu, ale jak jinak než jako guilty pleasure si užít seriál, který je o tom, jak může být fyzické potěšení otupující.