Bjakkotai (2007)

Byakkotai trápí hned několik neduhů. Prvním je délka, čtyři hodiny se v tomto případě v kuse vydržet nedají, i dvě je víc než dost. K tomu se váže druhý neduh - tempo. Zejména v první polovině se totiž nestane prakticky vůbec nic. Třetí problém, který jsem s tímto filmem měl, bylo že se evidentně nemůže rozhodnout, jaký žánr bude. Na jedné straně se totiž tváří jako historický film s velkým množstvím známých tváří, ovšem na druhé straně jako správný dokument dodává popisky, které nám poví kdo je ten pán co zrovna mluví, mapy, kde se co odehrává, a dojde i na dobové fotografie. Přitom ale tyto vysvětlivky nejsou detailní natolik, aby něco řekly někomu kdo se v japonské historii neorientuje a tak spíš ruší tu historickou linku. Nicméně uznávám, že zrovna tento aspekt není fér vyčítat filmu, ale divákovi, protože se evidentně nepočítalo s vysíláním mimo Japonsko - to je koneckonců znát i v ději. A poslední věc, která mi přišla tak trochu jako výsměch celému duchu filmu, byl úplný závěr "hlavního hrdiny" v současnosti. I přes všechna tato negativa má film co nabídnout, protože během té doby co s nimi člověk stráví na obrazovce, dokáží mnohé postavy přirůst k srdci. A koneckonců je to i zajímavá (byť nevím jak přesná) sonda do života poslední generace samurajů.(29.12.2012)