Malá Dorritka (2008)

Čakal som viac, už som videl aj lepšieho Dickensa. Aj napriek tomu, že sa v príbehu Dickens držal svojich štandardov (sociálna situácia, bieda, nespravodlivosť, vierolomnosť ľudí......), tak príbeh ako celok na mňa zapôsobil trochu slabšie ako v prípade jeho iných diel. Výprava však bola ok. Lepší priemer.65/100

Dej seriálu sa začína v roku 1805, kedy malá Dorritka uzrie svetlo veta. Nastáva preskok o 21 rokov neskôr. Typickú Dickensovskú dobu tu cítiť od prvých sekúnd, prostredím aj hudbou. Ide o herecký v podstate debut Claire Foy, ktorý ju vlastne vystrelil medzi seriálové hviezdy z historického prostredia (Wolf Hall, Koruna). Podoba s Helenou Bonham Carter nie je len výzorom, ale aj herecky. Little Dorrit je samozrejme romantickým románom, kde človek očakáva happyend, avšak vďaka Dickensovi sa vieme vžiť aj do ukrutnej predviktoriánskej doby, kde schudobnelým šľachticom a nižším vrstvám karta veľmi nešla. Britské seriály sú v zobrazovaní dejinnej reality top aj vďaka špičkovým predlohám.

Nádherná hudba, skvělé herecké obsazení i těch nejmenších rolí, vynikající vykreslení lidských charakterů, naprosto uvěřitelné prostředí chudinské čtvrti Londýna i vězení pro dlužníky. Škoda jen, že se člověk nedozvěděl něco bližšího o černošce Harriet, více by se člověk rád dozvěděl i o tajemné paní Wadeové. Postava pana Dorrita byla geniálně zahraná, postava "malé Dorritky" Amy si musela svou upřímností a dobrým srdcem získat každého.

Mám ráda knihy Charlese Dickense. Už proto, že jsou tak dlouhé a užvaněné, poskytují prostor pro neuvěřitelnou spletitost děje a vykreslují prostředí někdy až do titěrností. Na druhou stranu jsou hrozně sentimentální a mezi námi, Dickens sám musel být pěkně pokrytecký gauner: opustit manželku, udržovat nemanželský poměr s herečkou a na druhou stranu zásobovat čtenáře veledíly ve kterých adoroval morálku, čest, skromnost... Malá Dorritka je podle mne jedna z jeho nejlepších knih, ne-li úplně nejlepší, ale co mne na ní vždycky štvalo je, že v ní autor udělal z hlavní hrdinky skoro slabomyslného blbečka, pro kterého je hlavní životní metou ležet svému milovanému u nohou (prakticky doslova). Vím přesně kam tím mířil a jeho život tomu odpovídal, nicméně děkuji celému týmu autorů (a ani nevím jestli děkovat dříve scénáristovi nebo režisérům), kteří přesně tenhle odporný rys celého příběhu škrtli a udělali z Amy normální, i když zamilovanou, lidskou bytost, přičemž zachovali přesně tu správnou pitoresknost všech ostatních postav, které jsou jako by z románu vykročili. Nebudu tvrdit že jeden vyniká nad jinými, všichni herci tam odvedli úžasný výkon a i když Rigaud je opravdu mrazivý, stejně bych mohla vynášet k nebi rozšafnou paní Plornishovou, hrubiánského Pankse, věčně vyděšenou Affery, bláznivou Markétku, afektovanou Floru, nadutého Dorrita, úslužného Chiveryho, paňácovského Sparklera, hrubiánského Flintwinche, tajemnou slečnu Wadovou a desítky dalších jedinečných figurek které tvoří celou mozaiku příběhu. Můj definitivní verdikt tedy je, že ač je produkce BBC i jindy velmi zdařilá, tentokrát přemistrovali i samotného autora předlohy a při zachování veškerého kouzla odstřihali přesně to, co román dělalo nedokonalý.

Pro mě špička v kategorii seriálových televizních adaptací. Každý díl jsem si úžasně užila, bohužel až na ten poslední, který mi přišel příliš uspěchaný. Zejména odhalení obsahu tajemné skříňky bylo tak zestručněné, že jsem si musela znovu přečíst závěr knihy, abych se ujistila, jak to "doopravdy" bylo. Některé postavy zmizely tak nějak bez rozloučení a také mi chyběl jeden spálený papír. - Nu, ale v průměru je to pořád za *****.