Ztratila se Bílá paní (1937)

Ještě, že se ztratila, jinak fakt nevím, o čem by to vyprávělo... Místy hrozně nekonzistentní, ale zase na druhou stranu jako dřevní pokus o hraný film pro děcka to má kouzlo ve své naivitě, jako by to chvílemi jelo podle scénáře napsaného tehdejším dítětem... což tím pádem není zrovna negativní přirovnání. Vlastně je to chvílemi docela milé, i ta děcka jednají jako děcka, krádež vzácného obrazu (byť až někde v půlce) tomu dodá na narativní atraktivitě a dějová linie se zraněným Lojzou má docela hezké zakončení. Stejně tak dobře funguje i závěr s policií na hradě. Jinak to ale působí strašně nahodile poskládané, bez ladu a skladu se střídají scény dětského dobrodružství, ryze vtipné (buď na pouti (ty mi celkem sedly) nebo se zaměstnanci hradu (ty naopak vůbec)), poetické či věnující se vedlejším postavám, na které se vždycky film v určitém momentu vykašle, jakoby nebyl čas jejich významnost dopovědět filmovou řečí. Nejvíc to odnesla asi učitelka, kterou si místní děcka zamilovala a těžko říct, proč. Ale má to v sobě všechno, co by takový film měl mít, jen to na sebe spíš nenavazuje a jednotlivé prvky tak jen stojí samy za sebe, vždycky když na ně přijde, neuchopitelná, řada. Není to povedené a dá se tomu dost co vytýkat (někdy i zmatená střihová skladba), ale určité lehké kouzlo tam přece jen zůstalo. Takže nakonec budu hodný a přidám slabou třetí hvězdu. I když ji málem srazila ta podivná víceexpozice v záběru, která nevím proč odkazuje na jakousi vzájemnou propojenost všech dětí. Spíš to připomínalo "hromadně lidové" závěry budovatelských a normalizačních filmů, jen bez agitování ideologie. Slabé 3*

Vlastně je tento snímek docela unikátní, neboť klukovských filmů se ve 30. ani 40. letech opravdu moc neudělalo. Bohužel slušný začátek je tak to jediné, co stojí za to pozerať. Pak už jde kvalita rapidně dolů. Dětské herecké výkony jsou strašné. Učebnicovým příkladem je scéna, v níž chlapec provádí ženu po hradě místo dědy. Přitom potenciál snímek měl. Krádež obrazu, poutavé místo hradu. Ale tvůrci jej nedokázali proměnit v úspěch. Scény jsou kladeny za sebe různorodými způsoby, snímek nemá tempo, spíše sledujeme pomalé dialogy na různých místech.

Kluci, až na sympatické výjimky v sem tam některé scéně, hrají jako ti nejhorší ochotníci, zato zřetelně vyslovují každé jsem a pojď, a to i při volání na psa "Vořechu, pojď sem". Celkově je to film spíš špatný než dobrý, spíš teda dost špatný film s docela dobrými dospělými herci, docela dobrým námětem a některými podařenými motivy, zejména osudy obrazu od jeho zmizení.

Lehké zklamání. Nápad je prima, jednotlivosti jsou až báječné (nápad na dětskou detektivku, atraktivní prostředí podzámčí, sociální motiv), ale celek se nám jaksi nepovedl. Lépe hodnotit jako amatérský počin, jako ve směs vše, co pochází z tehdejšího Brna. Je skoro až neuvěřitelné, jak i takové dětské filmy typuLíza Irovskázlátnou v porovnání s tímto moravským omylem. Je mi líto, ale bylo to plýtvaní slušných herců (například Vlasty Hrubé, Františka Paula, Jindřicha Plachty nebo Miloše Nedbala), vedle naturščiků (Jarmily Urbánkové nebo Jana Purkrábka). A samozřejmě děti by potřebovaly lepší vedení, o technické kvalitě nemluvě.

Filmový nepodarek z dílny Miloše Wasserbauera, který tehdy působil v Brně jako operní (!) režisér, cílil na zcela jinou, v rámci tehdejších ustálených pravidel zcela atypickou skupinu diváků – na chlapce, kteří rádi prožívají dobrodružství. Příběh o záhadně zmizelém obrazu Bílé paní, v němž rezonuje mmj. osud handicapovaného outsidera, byl ovšem inscenován v chaotických, nezajímavých situacích, kterým schází energie, švih, dynamičnost. Místo toho je divákovi vnucován povětšinou křečovitý a veskrze povrchní humor (viz. postava hraná Františkem Paulem). Tento typ filmů slavil úspěchy až o nějakou tu dekádu později, především díky tvorbě Milana Vošmika, který práci s dětským hercem dovedl k dokonalosti.