Zmeškaný hovor II (2005)

Režisér Renpei Cukamoto se rozhodl pro pokračování hororového snímku Takaši Miikeho, avšak svou vizí celý koncept zcela proměnil. Místo tradičního hororového pojetí se Cukamoto vydal cestou mysteriózního napětí, čímž značně oslabil původní děsivé momenty. Tento posun zapříčinil ztrátu onoho silného strachu a odporu, které se v předchozím filmu s hrdiny příběhu tolik prožívalo. Místo toho se dějově více soustředí na záhadné prvky a rozplétání tajemství kletby, která je již ale známa, takže se tím paradoxně na zajímavosti značně ubírá. Rozšíření dějiště na Tchaj-wan sice přináší hlubší kontext, avšak zároveň podkopává přirozený děs, jenž je pro horor tak zásadní. Místo toho se film více věnuje emocím ve vztahu hlavní hrdinky Mimury a jejího milence Yū Yoshizawy, stejně jako složitému tématu rodičovské lásky. A právě v tomto posunu tkví hlavní problém. Od hororu se primárně očekává strach a nikoliv sentimentální rezonance. Navíc Cukamoto viditelně neodolal pokušení zcela pojmout svou etudu dle ikonických snímků, jako jsou „Ring“ (1998) a „Nenávist“ (2002). Jiný režisér, jiný přístup, a v tomto případě i zcela jiný film. A tady to platí dvojnásob. Výsledkem není tolik strašidelný horor, ale spíše emocionálně pojatý příběh v daném napětí, který sice neurazí, nicméně žánrově nedosahuje kvalit a intenzity předchozího díla.

Příběh zase nic moc a navíc to nemá tak skvěle zrežírované set piecy jako jednička. Chyběli mi scény podobné té na mostě, ve výtahu nebo v televizní show. Stále nechápu, proč duch že 70. let straší mobilní telefony za to, že byl šikanovaný v nějaké důlní vesnici v Thajsku. Asi neměli na tom dole stavět ten mobilní vysílač. A kde sehnal to strašidelné vyzvánění? Prostě to působí jako nesmyslný pokus o kopírování premisy Kruhu bez věcí, co činili Kruhovou knižní i filmovou sérii zajímavou. Převážně spojení vědy/parapsychologie a nadprirozena. A Kruh měl taky víc vysvětlená pravidla strašení.

První díl je teda asi lepší, i když se zde nejedná o žádný průšvih. Jsou tu dobrá úmrtí, parádní atmosféra v rozpadlých dolech a další lokace na vyvolání hrůzy. Kromě strašidelné hudby musím pochválit i hudbu po dramatické stránce. Perfektní obsazení, díky kterému hlavní postavy nejsou nudné. Máme tu i nového záporáka, ale nevím, zda se jedná o dobrý nápad. Od první oběti tu nejsou žádné bonbóny, takže se v první třetině Mimiko odřízne, ale přesto se tam pak musí objevit, tím jsem poté měl docela zmatek. Toto pokračování má též menší cliffhanger, který docela ušel. Je tu jedna emoční scéna, která se možná do tohoto žánru nehodí, ale zde mi perfektně sedla. Čekal jsem, že se pokračování ubere jiným směrem, ale bylo to docela v pohodě, jen mám pár otázek. Mé hodnocení:6/10

Herci byli sice charismatičtější než v jedničce, ale překombinovanost zůstala a kromě výborné melodie byla zajímavá snad jen scéna ve sprše. Opět to tudíž byla velká nuda a místy jsem se dokonce ztrácel v tom o co tam tentokrát jde. Zmeškaný hovor 2 nijak nenapravil špatný dojem z jedničky a opět jsem byl japonským hororem zklamán.

Kyoko, NAoto, Takako. Mimoko, samé oko a pre našinca aj herci vizuálne jeden ako druhý, takže počas 105 min sa v deji často strácame, nepridala ani snaha o dejové zvraty v 2. polovici filmu, krorých je tu až priveľa, takže dodnes neviem okoto vlastne skončilo. Na 105 min málo hororových scénok, ako však býva u japncov zvykom aj tých zopár stojí za to. Klasický japonský postup skĺbenia hororu s drámou vyhovuje japonskému publiku, pre našinca je tam veľa zbytočného balastu a kecania. A najmä sa vytráca dejová niť. Čo dodať? Pre milovníkov aziatických hororov nič nové pod slnkom, pre bežného diváka (najmä po zhliadnutí Amerického remaku 1) totálna nuda a sklamanie. Mne azaitické exotiky vykovujú preto 2 hviezdy, ale aj na aziatov dosť slabé