Zlato doma (2024)

Už je to skoro rok od nejlepšího hokejového víkendu, jaký moje fanouškovská paměť pamatuje.. Vrchol všech těch let zmaru, všech těch drobných i větších vlaštovek úspěchu, který ne a ne přijít. Až najednou dorazilo hokejové mistrovství zpět na tuzemskou půdu a celý národ zase zažil emoce a slávu, jaká jeho hokejové pověsti a historii právem náleží... Sešlo se všechno, sestava nemohla být lepší a ten tým stejně podle některých nemířil na zlato, tak kdy když ne teď.. Štěstí? Zázrak? Ne. Emotivní ohlédnutí za největším hokejovým úspěchem od Nagana v 98, a to nepřeháním Tohle mělo vše.Tohle je náš fucking barák!

Nuda, nuda, nuda, nuda. Bez napětí, skoro bez emocí, špatně volená hudba. Jen povídačka. Přitom je to zlato z mistrovství světa z ČR... Jsem hokejovej fanoušek a mistrovství jsem hltal. Takový Nagano Tapes je absolutní opak, kdy i po 27 letech to prožíváte s euforíí, jako by to bylo dnes. Kdežto na tenhle dokument se za rok nebo dva zapomene.

Tady prostě nejde jinak, hodnotím hlavně tu událost jako takovou. Vyhrát MS v hokeji doma to se nestává ani jednou za 10 let. Za mého života poprvé a asi i naposledy. Zajímavé rozhovory před určitými góly a situacemi. Nahlédnutí do zákulisí a hlav hlavních aktérů. Měl jsem husinu a slzy. Když to miluješ není co řešit:) Spousta lidí může namítnout je to jen blbej sport, což respektuju. Ale má to společenský přesah ne, že ne. Aspoň někdy se jako národ spojíme všem různým různým sračkám navzdory.

Hele je to super vzpomínka, o tom žádná! Ale když si odmyslíme čecháčkovskej patriotismus a zkusíme se na to podívat objektivní optikou jako byzme se dívali třeba na to, jak vyhrávaj fiňáci v Helsinkách, tak snad každej musí uznat, že je to natočený celkem průměrně..respektive nenabízí to nic spešl navíc jako třeba Nagano Tapes. Jasný, člověk zas zažívá pocity hrdosti a někomu se můžou až hrnout "slzičky do očí", ale z filmařskýho/dokumentárního kumštu to fakt nic světobornýho neni. Takže jedna hvězda navíc za pošolíchání českýho srdíčka v těhle lednových deprimujícíh časech, ale to je strop. Navíc souhlasim, že z celýho dokumentu jsem si vlastně odnesl poznání, že akce před finálovým gólem byla vlastně nacvičená věc!👏. Tak či onak, pořád se na to dívá líp než na 85% současnýho bullshitu!💪

Klasický příklad toho, kdy dokument těží z materiálu, který zpracovává. Ano, byla to zlatá euforie, zaslouží si to odvyprávět, ale tohle je prostě trochu líná rutina, která poněkud alibisticky spoléhá na to, že něco zajímavého řeknou mluvící hlavy, a že záběry z archivu ČT zvládnou znovu vyvolat tehdejší radost. Oboje sice svým způsobem zafunguje, ale z hlediska dokumentárního řemesla tam prostě nic navíc nevidím.