Zlatá Lýra (2016)

Karel Gott, Helena Vondráčková či Marta Kubišová – to jsou jména, jejichž hudební kariéra se začala psát na festivalu Bratislavská lyra. Počátek hudebního festivalu se začal psát rokem 1966, kdy se v Bratislavě rozezněly první tóny písně Mám rozprávkový dom v podání Karla Gotta, které znamenaly počátek hudebního fenoménu Československé populární hudby. Už první ročník festivalu, o jehož vznik se přičinili na samém začátku především Ján Siváček a Pavol Zelenay, měl vysokou úroveň. Zaujatý tým zapálených lidí připravil něco do té doby nevídaného a neslýchaného, co se stalo na dlouhá léta ostře sledovanou podívanou. Už poprvé přijely do Bratislavy soutěžit hvězdy, které už něco na scéně znamenaly a které festival rozsvítily – Waldemar Matuška, Václav Neckář, Eva Pilarová, Karel Hála, Pavel Novák, Zdeněk Sychra, Dušan Grúň. Přitom nic nebylo ponecháno náhodě, když doprovod obstaraly jak Orchestr Karla Vlacha a Taneční orchestr Československého rozhlasu řízený Josefem Vobrubou a Karlem Krautgartnerem. Také role konferenciérů připadla dalším velkým profesionálům Janě Košťové a Vladimíru Dvořákovi. Bratislavská lyra krátce po svém startu se stala platformou pro soudobou populární hudbu a zároveň začala získávat i mezinárodní význam prostřednictvím československých a zahraničních účinkujících z bujaré návštěvy Uda Jürgense, Sandy Shaw, kytarových riffů skupiny The Shadows či psychedelického vystoupení Julie Driscall. Tyto zahraniční západní hvězdy se na festival dostaly díky slovenskému fotografovi Dežo Hofmanovi, který se mimo jiné v zahraniční prosadil jako dvorní fotograf The Beatles. Životní osudy se na festivalu mísily s velkou dávkou hudebního nadání. Nechte se tak unést tony písní Mám rozprávkový dom, Oh, baby, baby, Rekviem, Don diri don, To se nikdo nedoví, či Cesta, které svůj první úspěch zažily v letech 1966–1968 na festivalu Bratislavská lyra. Díky silnému mezinárodnímu renomé bratislavského festivalu se zpěváci bratislavských podií dostali na další mezinárodní festivaly v západní Evropě. Pro mnohé z nich to bylo období nových nadějí a vystoupení na mezinárodním hudebním festivalu MIDEM v Cannes či Pařížské Olympii. Příběh zlaté éry hudebního fenoménu zastavila až okupace vojsk varšavské smlouvy v srpnu 1968.