Život podle Agfy (1992)

Film by byl na pět hvězd, kdyby se vše nemuselo stát "Kým sa skončí táto noc” - Radektejkal tu určuje lepší místo konce filmu přesně. Na druhou stranu, my to poměřujeme decentností československé nové vlny a tohle je blízký východ. Překvapivě otevřeně je tu zobrazena společnost - sice různorodá, problematická, ale Dayan zobrazuje rodinné vazby, sex i drogy sympaticky pozitivně a věcně. Pro mě byla v Agfě přeci jen trochu vyčpělá hudba - ne ta Cohenova - ale ta originální tlačila na pilu jak slovenské rockové osmdesátky - tady jsem cítil trapnost a chtěl být už už za tím hraním. Celek je ale výživný, působivý kus, jiný, silný svět, občas neskutečné obrazy - dívka na okně..

Černobílá kamera tomu dodávala zvláštní magické kouzlo, které se skvěle hodilo do prostředí barového oparu a navazovalo tu správně dekadentní atmosféru. Pod kouřovou clonou skrývají se jedinečné lidské příběhy, v tomto případě v dosti extrémních polohách… Konec však z celého filmu udělal frašku a já se marně ptám, co tím chtěl básnik říci a proč celé své dílo musel tak trapně shodit, protože žádný konec by byl určitě lepší než tohle. Mohl to být film s pointou či nám mohla prostě jen být osobitě zprostředkována jedna noc v jednom baru, ale takhle… (kroutím hlavou)

Musím říct, že konec mi hodně pokazil zážitek z celého filmu. Nešlo ani o obsah, ale spíš o formu jakým byl natočen. SPOILER
Když je celý film laděn v rovině existenciálního dramatu a závěrečná střelba je natočena jako konec exploatační kriminálky, tak to zamrzí. Zvlášť když poslední barevný záběr filmu se zase vrací do původní poetiky.

Fajn film, ta atmosféra podniků, kde se děje kdeco, potkávaji se různé existence, co prožívají ty svoje emoce, všemožné konflikty, bývá to někdy takové dramatické, atd... // Leonard Cohen a barová hudba, noirová stylizace, a filmů s hebrejštinou jsem taky zrovna moc neviděl, jsem rád, že jsem na toto narazil.

Malý, nenápadný avšak velice atmosferický film o jednom večeru v izraelském baru, kde se střetává velké množství naprosto různorodých postav s jejich nelehkými úděly. Jo život tam asi nebude žádný jednoduchý med. Paradoxně to natočil pacifistický syn izraelského generála a ministra obrany (ten už asi toliko výhrady k válce nemá). A vytvořil tak jakousi společenskou sondu 90-tých let Izraele.http://www.youtube.com/watch?v=lx1AHfKBX0g- diky tomuto songu jsem si to sehnal a nebyla to chyba.
[90%]