Život po Jangovi (2021)

Nepamatuju si, kdy jsem naposled koukala na sci-fi a zároveň měla chuť obejmout úplně každou postavu. Včetně androida.
Nic se tu neřeší nahlas, všechno jen potichu bolí. Jako když ti dojde, že už tě někdo vlastně miloval, ale tys to v tu chvíli vůbec neviděla. A teď už je pozdě.
Nádherný. Neokázalý. Až mě to trochu naštvalo, že to tolik lidí úplně minulo.

Chce to být jako čajový obřad, ale ve výsledku je to jen jako příprava Pickwicku, při jejímž louhování si z nudy přečtete pár náhodných filozofických citátů o smyslu všeho. Na rovinu mě při objevu tohohle filmu dost zaujal námět, ale spolu s tím vyděsil plakát, takže jsem do toho šel s určitým obavami, ale nakonec mě spíš než ta prapodivná snaha o utopii (plné obřích eko-vil a bezchybných životů, kterými může trochu otřást jen smrt) vadila bezemočnost a vyprázdněné postavy. A přitom se to snaží být strašně citlivé a plné niterných pocitů, ale staví to na Farrellovi, který jakoby ani nevěděl, co vlastně hraje, Turner-Smithové, která tu má neustále jeden výraz a její postava nemá jiným charakter, než že neustále pracuje a pak jedné malé holky (jejíž skutečné jméno nemám odvahu skloňovat), která se tu celou dobu chová jako rozmazlený fracek. Nikomu jsem nevěřil nic, ani lítost ze stavu Janga. Všechno mi tu přišlo umělé a na sílu, plné falešné poetiky, jen aby tímhle Kogonada vyjádřil svoji představu ideálního světa, která by ale fungovala pouze pro něj, jako každá utopie. Jediné, co se mi tu hodně líbilo, byl vizuál Jangova "vzpomínkového vesmíru" a průlet jeho vzpomínkami, které byly plné drobných radostí. Jinak je to ale naleštěná bída, na které mi přijde paradoxní, že tak moc vyzdvihává čínskou kulturu a tradice, ale zároveň ignoruje fakt, že v Číně by tahle utopie byla naprosto nepřípustná. Na tenhle paradox ale naráží i spousta současných (animovaných především) nečínských filmů o Číně. 2*

(43/2023) / Veľmi zaujímavý film. Spôsob rozprávania je docela náročný pre diváka, ťažký minimalizmus v emóciách aj dialógoch. Čím menej film povie/ukáže tým viac sa ale kreatívne môže divák zapojiť. Ale atmosféra a taký ten špecifický feel blízkej, nie veľmi nádejnej budúcnosti je vystihnutý dokonalo. (8/10)

Dosť bizarný a zároveň v podstate desivý film - najmä pri predstave, že takíto androidi sa tu možno o pár desaťročí skutočne vyskytnú. Ale android Yang nebolo to jediné divné na tomto filme, ale v podstate všetko tu pôsobilo pomerne čudne - aj samotný manželský párik, či ich dcéra Mika, o ktorej som bol takmer celú dobu presvedčený, že aj ona bude napokon len android. Nie som žiadny veľký sci-fi fanúšik, tak to asi nedokážem až tak oceniť, pretože mňa to proste nebavilo :( Aj keď uznávam, že námetovo a tématicky to malo grády.

Yes, but I imagine things like you are walking through a forest, and there are leaves on the ground, and it just had rained, and the rain has stopped and it´s damp, and you walk, and somehow, that is all in this tea. A potom je tu ešte veta: What the caterpillar calls the end, the rest of the world calls a butterfly. A v zásade to je najlepšie zosumarizovanie celého filmu. V takej utópií by som chcel žiť a s takým jemnocitom by som chcel pristupovať k svojim spomienkam a pocitom. Kogonada v každom zábere ukazuje komplexnosť a významovosť svojej budúcnosti a toho, kam ako ľudia, možno, smerujeme. A to bez toho, aby nás vyslovene do toho sveta vypustil. Jeden z najlepších malých veľkých filmov roka.