Život hledáčkem Petra Bruknera (2023)

Oproti předtím viděnému dokumentuPavla Bartovskéhomohu prohlásit, že se mi režisér konečně trefil do bubliny, která mě zajímá. Ačkoliv se ze skupiny kolem DJC zajímám více o jiné osobnosti, především o skromného a všestrannéhoMiloně Čepelku, musím podotknout, žePetr Brukner- o jehož osobním životě či zálibách jsem před tímto snímkem nevěděl zhola nic - působí též jako fascinující osoba se širokým spektrem inspirativních zájmů. Vždy se lehce usmívám, když o sobě herci s DJC mluví jako o nehercích, jistě že nejsou herci ve smyslu, že to studovali, něco mi však říká, že jejich životy vypovídají o něčem jiném. Jestliže v tomdruhémBartovského dokumentu tvůrce nedovedl podat látku zajímavě či sympaticky, tak zde se mu to daří, nejsem si však jistý, zda je to jeho tvůrčím umem, nebo prostě tím, že Petr Brukner je bez diskuze sázka na jistotu. Je mnohem lehčí vytvořit medailonek univerzálně uznávané letité osobě než nevybouřené mládeži, kterou boomeři považují za kontroverzní. Já si této sázky na jistotu vážím, protože nehledě na to, žeYour old road is rapidly agin' / Please get out of the new one / If you can't lend your hand / For the times they are a-changin', tak zde se svezu v konzervativnější vlně a raději budu sledovat podobné dokumentu o inspirativních seniorech, než o budoucnosti lidstva, která mi ale nic nového nedá. Nejvíce fascinující mi přišel Bruknerův vztah k fotografiím a jeho rozněžněné komentáře k nim, byť o takových blbostech, jako je maďarská hajzlbába. Jednak mi to připomnělo, že bych si měl koupit nový foťák, jednak to, že nehledě na zahlcení vizuálním materiálem, který ostatně Brukner sám komentuje:mně tuhle někdo vysvětloval, co je to instagram. To je nějakej takovejhleten program, kam se posílají miliony a miliony fotek, a kdyby si je člověk chtěl prohlídnout, jo, tak na to nikdy nebude mít tolik času(nemyslím si, že to je řev starce na mraky, je to prostý a trefný komentář dnešní doby, kdy jakákoliv tvorba čím dál víc ztrácí hodnotu a vyniknout tak mohou jen ti skutečně nejlepší), tak existují stále možnosti, jak si vizuální tvorbu užít a ocenit. Brukner říká, žefotka je pro mě na papířeajá mám rád dokument, čili co na fotce je, co v hledáčku je a na fotce je, to vydíte na těch fotkách, žádný výřezy, žádný vyřezávání. I když tam někdo strčí hlavu a ruku. Prostě, tak to má bejt. / Fotka je momenta, to je okamžik, který se nikdy v životě nebude opakovat. Buď se to povede, nebo se to nepovede.Amen!Mám větší motivaci si konečně projít alba. Dokument hodnotím pozitivně, netroufám si ale tvrdit, jaký podíl na to má Bruknerova osobnost a jaký Bartovského um.(07.03.2025)

Sice mě Petr Brukner nedojal jako Miloň Čepelka svými verši (Štace Miloně Čepelky 2021), přesto jsou pro mě všichni cimrmanovští herci prototypem kreativity, hravosti, laskavého humoru, pokory, ukotvenosti k místům a zemi, kde se narodili. Bruknerův vztah k přírodě, k enviromentu, věcem, z nichž dokáže vykřesat novou kvalitu, a také jeho um fotografovat všednosti způsobem nejvšednějším režisér dobře vyvážil a doplnil hudbou, která dokumentu sedí. A pane Bruknere, fotka S mužem, který není Morgan Freeman, je myslím hodně o vás. Nic ze sebe neděláte, ač jiní neumětelové se považují za celebrity. Ti by (pokud by se jim podobná fotka povedla) napsalli: To si tedy pište, že je to Freeman.(11.12.2023)

Jde sice o krátký dokument, ale naprosto naplněný, byť život Petra Bruknera by samozřejmě stál za obsáhlejší zpracování. Z jeho života se ale dozvídáme spoustu nového. Například záliba ve fotografování. Zajímavý je také jeho stále optimistický přístup k životu, jako by snad tohle byla devíza a základní podmínka přijetí do souboru Divadla Járy Cimrmana. Mě také pobavilo, jak si stále trvá na tom, že je tzv. neherec přesto v kolika filmech účinkoval. Kdybych byl alespoň z poloviny takovým nehercem jako on, to bych měl radost...(11.12.2023)

Smutný dokument o roztomilém člověku, který ke své slávě přišel jako slepý k houslím, jak sám říká. Zůstal naivním amatérským umělcem celý život. Naivním hercem, naivním umělcem, který z nalezených předmětů dělá kýčovité asambláže, z nichž má radost. Ve fotografii se nejvíc přiblížil k profesionalitě. Nejsilnější moment filmu je, když ho manželka před kamerou peskuje, že byl vždycky zbabělec. Jako mladík dokonce poslal svoje fotografie na fotografickou školu, ale nakonec na přijímačky osobně nepřišel, protože se bál. Dědeček Petr vedle ní vypadá jako malý kluk, který se stydí. Ale já mám za to, že byl moudrý a poznal, jaké je jeho povolání. Být celý život amatér. Bůh ho za tuto jeho pravdivost odměnil. Ocitnul ve správný čas na správném místě, u opony v divadle a stal se součástí cimrmanovské legendy. Druhý silný záběr filmu je, když Petr drží nádherné staré fotoaparáty, které nemá jen na okrasu. Dokument není úplně dobře technicky zvládnutý, ale krásně naivně zachycuje naivního umělce. S úctou a opatrností. Viděl jsem ho v archivu ČT a je to prodloužená 26 minut dlouhá verzestejného dokumentuz roku 2019, co měla minut 11. Takže trochu zmatek.(07.12.2023)

https://www.ceskatelevize.cz/porady/15819116716-zivot-hledackem-petra-bruknera/(16.12.2023)