Americká symfonie (2023)

Milostny příběh o podpore. Heineman zachycuje momenty v Batisteově životě, které jsou zároveň rozsáhlé i nenápadné; v jedné scéně Batiste s nadšením vede místnost plnou desítek hudebníků, zatímco v další čelí depresi. Heineman se ke svým subjektům chová s respektem a rezervou. Neobsahuje žádné falešné dramatické momenty, které by filmu dodaly crescendo, žádné mluvící hlavy, které by nám dávaly kontext. Je intimní, tichý, krásný a kromě melancholie jsou zde i momenty spojení a radosti.(14.08.2025)

"Whatweloveaboutmusicisthatitsoundsinevitable."Ako tak pred blížiacimi sa Oscarmi prechádzam nominované filmy, naďabil som aj na tento dokumentárny kúsok o hudobníkovi Jonovi Batisteovi, nominovaný práve za jeho pieseň "It Never Went Away". O tomto významnom, mimoriadne všestrannom umelcovi som takmer nič nevedel, akurát to, že dostal Oscara za hudbu k filmuSoul (2020), ktorý mám veľmi rád (aj kvôli hudbe), takže som ho chcel trochu spoznať. Spočiatku som bol mierne sklamaný z toho, že dokument neprezentuje až tak to, čím je Jon Batiste výnimočný, ale ho necháva veľa rozprávať a tak trochu sa aj predvádzať (proste sa mi žiadalo viac hudby, menej rečí). To všetko aspoňže v príťažlivej vizuálnej forme (dokonca aj tie smutné zábery z nemocnice majú svoj vizuálny pôvab). Našťastie sa mi to tvorcovia snažili v druhej polovici vynahradiť, hudby je čoraz viac (od klavírnej kompozície venovanej jeho žene Suleike, až po veľkolepý koncert v Carnegie Hall) a moje výhrady sa napokon rozplývajú. Aj to množstvo scén z nemocnice, ktoré mi pripadali tak trochu ako citové vydieranie, som napokon prijal ako účinný kontrast života na výslní a tienistých stránok života."Thisisgonnabeaworkinprogress.It'sgonnasoundhowitsoundsuntilitsoundshowitsound."(20.02.2024)

Americká symfonie nám zobrazuje tvář geniálního skladatele Jona Batisty, jenž na jedné straně stoupá vpřed ve své kariéry. Na té druhé se však musí vypořádávat s jeho osobním životem, ve kterém jeho manželka trpí rakovinou. V jeden moment tu můžeme vidět hořkosladkou náhodu, kde v jednu chvíli byl jeho profesní život dál, než kdy předtím. Byl to ten moment, kde získal 4 ceny Grammy. Jenže v ten samý den jeho ženě diagnostikovali rakovinu. Vidíme tu tak, že i ti, kteří jsou finančně zajištěni a jsou úspěšní v jejich profesním životě, tak to nemusí platit o jejich osobním životě. Snímek se zaobírá dvěma kontrastními rovinami, kde v každé je pochopitelně středem Jon. Jedna je z jeho profesního života skladatele, kde Joe kráčí čím dál blíž k vyšší popularitě a my tak intimně vidíme mysl geniálního skladatele, který zkombinoval něco starého a osvěžil to něčím novým, což je převážně jeho klíč k úspěchu. Ta druhá rovina pojednává o jeho osobním životě, která ten růžový svět geniálního a úspěšného skladatele vybalancuje. V této lince se dokument soustředí na vztah mezi Jonem a jeho ženou Suleikou, které se vrátila rakovina, a oni se tak snaží tomuto problému společně čelit. Je to takové vystřízlivění z hlediska obsahu. Jedna strana je ta vybarvená a energická, zato ta druhá je šedá a smutná. Film nám tak říká, že člověk může být úspěšný, ale jeho osobní problémy jsou jiné záležitosti, které si penězi nikdo nekoupí, a o to je důležitější podpora a funkčnost mezilidských, především těch rodinných, vztahů. Jasně tu tak vidíme, že dokonalý života nestojí jen na penězích. S dokumentem jsem však měl menší problémy, které mi tu lehce vadily. Jeden z nich je ten, že se dokument nesnaží moc vrtat do hloubky. Ano, sledujeme tu život Jona Batisty, úžasného moderního skladatele, ale snímek se zaměřuje jen na vztah s jeho manželkou a na jeho současný úspěch. Vidíme tu sice autentický a intimní pohled do světa Jona Batisty, ale z jeho minulosti tu z hlediska stopáže nemáme moc obsahu. Proto říkám, že je tento životopisný dokument jen o vztahu s manželkou a jeho současné kariérní pozici. Film sice ukazuje Jona, jako zapáleného skladatele, člověka, který druhého nenechá v nesnázích a pomůže. Někoho, kdo je laskavý, skromný, zábavný, šílený, ale místy tu chybí jeho minulost, abychom Jona pochopili celkově, i s jeho příběhem z minulosti, kde to ještě nebyl ten věhlasný a známý skladatel s tunami Grammy. Nemuselo by se jednat o značnou část, ale mohl by být dokument o tuto vsuvku z dospívání či z života před úspěchem doplněn. Ano, občas tu se tu dokument zmíní o jeho dospívání, ale nestačí to. Dále také jeho osobní linka nedokáže tolik zaujmou, jako ta profesní. Je emotivní a smutná, to ano, ale jednoduše není tak poutavá jako ta profesní. Shrnul bych tento dokument jako život o dvou zmíněných rovinách. Život úspěchu a nejistoty. Co snímek vyzdvihuje, tak jsou záběry z jeho koncertů, kde vidíme napětí, ale také člověka, který je také skvělý organizátor a někdo s tvůrčím talentem. Z hlediska Jonovy kariéry to vidím, tak, že přinesl něco nového a dokázal to obohatit o svůj tvůrčí talent a řekl bych, že na vrcholu své kariéry ještě určitě není. Celkově se jedná o poměrně povedený dokument, se kterým mám problém v tom, že nesahá moc daleko do minulosti a my tak sledujeme pouze jeho současný, profesně úspěšný život a jeho současný osobní život. Můžete mi odporovat, že jeho úspěch vyletěl tak rychle, že v podstatě jeho současný život je také jeho celá úspěšná kariéra, ale i tak si myslím, že by dokument tu vložku minulosti mohlo obsahovat více. Dále se mi také dokument zdál zbytečně zdlouhavý a to samé, co dokument chce říct, tak by se dalo stihnout za hodinu a půl, možná i méně. Ale to je jen můj osobní názor. Na závěr dodám, že závěrečný koncert je dokonalá podívaná plná harmonie, ale také adrenalinu.Známka: 6,5/10(02.01.2024)(méně)(více)

Oscar 1 nominace: Píseň - "It Never Went Away"(15.02.2026)