Ženy v pokušení (2010)

Občas se zasmějete nečekaným dialogům, ale jinak nic víc nedostanete.
Jak to skončí je po chvíli všem jasný.
Tady nefunguje ani ženská ani mužská logika vztahů. Je to prostě o samé nevěře a asi lásce. Konec přátelství. Tady je to vlastně postavené na lži. Každý to hraje po svém, a ostatní neřeší.
Dokáže to někdo ještě zachránit?
Chtěl jsem dát tři, ale konec mě vlastně zklamal.
Hvězdiček 2

Jiří Vejdělek opět servíruje „komedii“ pro masy – rozvod, aférky, pár srdceryvných monologů a všechno to vypadá, jako by to napsala středně znuděná učitelka češtiny po dvou deci vína. Všichni tu mluví v „citátech do diáře“, všechno je uhlazené, přepáleně civilní a hlavně – naprosto předvídatelné.
 
Macháček hraje Macháčka, Vlasáková je tradičně zneuznaná a Balzerová si jede svůj mód „moudrá babča s chutí na sex“. Výsledek? Neškodné, vlažné, bez výrazu.

Mezi novějšími českými filmy se tento příjemně vyjímá. Krásně ukazuje, jak odbornice na manželské problémy Helena by měla spíše řešit svůj život, než pomáhat s manželstvími ostatním, protože ji právě opustil manžel a ona neví, co se životem bez něj. A v tu nastoupí na scénu její šmrncovní matka, kterou by snad nikdo nezahrál lépe, nežEliška Balzerová, která se jí snaží začlenit zpět do kategorie "muže chtivých žen". A snad se jí to i povede...

Až je trošku smutné, že právě toto je jedna z těch lepších českých komedií. Nejlepší byl Macháček. Jeho hláška, že hraje závodně domino (se zcela vážnou tváří) mě dostala a opravdu jsem se pobavila. Co se týče dámského hereckého obsazení, tak chováním ani vzhledem mi nebyla sympatická ani jedna ženština z té podivné rodiny. Film ale tak pohodově plynul, občas pobavil. Takový slabý průměr. Za zhlédnutí vděčím opět tátovi, který má tyhle volovinky fakt rád.

Príjemná vzťahová komédia. Samozrejmosťou sú konfliktné charaktery, ktoré samozrejme vyústia do bláznivých situácií. Všetko sa samozrejme točí okolo lásky a sexu. Vtipy menia úroveň od priemerných až po "na hrane", rovnako ako atmosféra ktorá je príjemne priemerná až sentimentálna. Napriek tomu sa tu nachádza niekoľko dobrých nápadov. Napríklad psychologické sedenie hlavnej hrdinky samej so sebou, keď rieši svoje problémy. Alebo rozhovor s mŕtvou matkou na pohrebe. Samozrejmosťou je happyend aj keď scenárista miestami klame a vzťah hlavnej hrdinky s Jakubom sa mi zdá vyslovene umelý aby vyvolal konflikt s dcérou. Výsledkom je lepší priemer.