Země mrtvých (2005)

Film mě mile překvapil zajímavou myšlenkou, že i zombie se mohou vyvíjet, učit se a myslet na pomstu ...de facto i dává smysl, protože jsme tu rozjeli diskuzi u televize, že co jako zombíci dělaj, když zabijí a sežerou všechny lidi :D že jako pak nemaj co jíst a že by se k tomu hordy zombíků brzy dostali, ale no :D zpět k filmu ...asi nemám prostě co vytknout :)) téma toho, že lidi jsou nadále hamižní, dělaj si ze zombie zábavu ...jo, to je ono ...

Tenhle film si zaslouží nejvyšší hodnocení; je to nejlepší zombie film, jaký jsem kdy viděl. Masky jsou úžasné, akce je zničující, město je krásně ztvárněné a atmosféra neuvěřitelná. Myslel jsem si, že po předchozím díle už nic podobného neuvidím, ale film se překonal. Režisér George A. Romero mě opět překvapil; je nejlepší!

Pred dvadsiatimi rokmi v čase vzniku to mohlo byť aspoň inovatívne. Minimálne o nápad, kde sa zombie postupne začali adaptovať a zdokonalovať svoje zmýšľanie a tým pádom sa pre preživších stali väčšou hrozbou. Ale keď sa na to pozriem teraz s tými tuctovými postavami a lenivým dejom, je to pre mňa skôr utrpenie, než zábava. A popritom som obrovským fanúšikom staručkéhoNight of the living deada aj doslovnéhoremakuz 90. rokov. Ale tu už bol Romero so svojimi béčkovými horormi gýčový. Za mňa 45%.

Tohle je přesně ten návrat, u kterého má člověk chuť říct: ano, mistr je zpátky a pořád ví, proč tenhle žánr kdysi stvořil. Země mrtvých působí jako sebevědomé, vyzrálé a překvapivě živé zombie béčko, které má mnohem víc duše a myšlenek než většina moderních žánrových pokusů. Romero tu nehoní trendy, nesnaží se šokovat rychlostí ani laciným efektem, ale staví na atmosféře, nápadech a pomalu narůstajícím pocitu zkázy, který je pro jeho filmy tak typický.
 
To, co film dělá extrémně silným, je návrat ke kořenům zombie mýtu. Pomalí nemrtví tady nejsou slabinou, ale naopak zdrojem napětí a neklidu. Jejich tichý pochod, schopnost učit se, používat nástroje a překonávat překážky působí děsivějším dojmem než jakýkoliv běh. Scény se zombíky vynořujícími se z vody mají skoro až mytický nádech a patří k těm momentům, které si člověk zapamatuje právě proto, že nejsou prvoplánově efektní, ale dokonale znepokojivé.
 
Romero navíc znovu trefně pracuje se společenským podtextem. Rozdělení lidí na bohaté a chudé, izolované město jako iluze bezpečí a pocit, že skutečným monstrem je často člověk sám, fungují přirozeně a bez zbytečného vysvětlování. Dennis Hopper si svého slizkého vládce města viditelně užívá a John Leguizamo dodává filmu emoce, energii i tragický rozměr. Dokonce i zombíci zde působí místy spíš jako oběti než čisté zlo, což dává celému vyznění překvapivou hloubku.
 
Země mrtvých není revoluce, ale poctivý, krvavý a atmosférický návrat ke klasice, který ukazuje, že Romero stále rozumí svému řemeslu a má co říct. Je to film, který nestárne díky rychlosti, ale díky myšlenkám, náladě a poctivému budování světa. Pro fanoušky zombie žánru je to radost, pro znalce Romera silný důkaz, že legenda ještě zdaleka nepatří do starého železa.

Land of the Dead je i po letech příjemná popcornovka a snad i díky mladším spolupracovníkům, kterými se veterán zombie žánru Romero k jeho realizaci obklopil, působí tento díl nejsvižněji - to je zajímavý kontrast ke dvojce a trojce, kde atmosféra čekání a přežívání po prohře lidstva zvyšovala existenciální depku postav. Díky tehdejšímu komerčnímu úspěchu starších filmů na DVD v plných necenzurovaných verzích dostal Romero štědrý rozpočet a tvůrčí svobodu, čehož využil v oblasti různých triků požehnaně - jako portfolio legendárního týmu efektářů KNB (Kurtzman+Nicotero+Bergman) vynikající. Návrat mistra ke svému budovanému světu série "of the Dead" byl tehdy událost v hororovém světě, ale v rámci mytologie přináší pokus lidí obnovit civilizaci a kapitalismus včetně společenských vrstev. Ve stejné míře se ale věnuje i po Day of the Dead pokračující evoluci "zombíků", což občas působí jako (rušivá) nejasná společenská metafora. Podařilo se dát dohromady zajímavé obsazení s Dennisem Hopperem a Asií Argento, která sem skvěle zapadne a je snad i škoda, že místo Mentalisty Simona Bakera v roli humanisty není v centru příběhu spíš její postava.