Země česká, domov Tvůj! (2012)

Nápad dobrý, provedení obstojné. Velmi dobře, že hodně prostoru dostal kameraman, který točil cestu vlakem přes celou republiku. Z jednotlivých postav a útržků to byla asi nejlepší linka. Na druhou stranu bylo ve filmu i hodně prázdných momentů, které nic moc neříkaly. Celkově žádný průšvih, ale vzhledem k nápadu a množství lidí, kteří svůj den zaznamenávali, jsem čekal silnější zážitek. Každopádně se dá na tento dokument jednou za čas znovu podívat a vždycky se člověk nad něčím pousměje.

Velmi zajímavý počin, který je bezpochyby založen na brilantním nápadu. Autorem dokumentu se stává každý Čech, který se vyjadřuje podle svého mínění ke své vlasti. Jednotlivé sekvence a scény jsou zajímavější i méně zajímavé, přesně tak je to ale i s životem v České republice. Jsem velmi rád, že zde podobný dokument vznikl. Bezpochyby podporuje budování vztahu k naší zemi i toleranci k životu ostatních lidí. Přesto si ale myslím, že by bylo možné celý projekt uchopit více ambiciózněji a i finální podoba by mohla býti značně působivější.

Je celkem jasné, kde se Adolf Zika inspiroval, ale jeho verzeživota v jednom dnibohužel selhává hned na několika frontách, i když netvrdím že pokaždé jeho vinou. V první řadě to není zdaleka tak pestré, což by se ještě dalo pochopit, když všichni žijeme v jedné kotlině praotce Čecha (no jo už slyším Moraváky :-), ale když už dorazilo 10x méně materiálu, proč musí mít výsledek pořád celých 90 minut, ze kterých bohužel většinu obstarávají nezajímaví exhibicionisté? Tohle si mohl režisér ohlídat a stopáž adekvátně zkrátit. Druhé mínus je za hudbu od dvojice Brant&Roškaňuk. Třetí a vůbec největší faul je ta první obrazovka plná prohlášení, o čem že bude tenhle dokument, ze které bych vypíchnul "podařilo se něco zvláštního a vznikla sonda do hlubin českého národa a odpověd na to, pro co má v dnešní době ještě smysl žít." To si asi sepsali tvůrci předem a nevšimli si během stříhání, že 90% aktérů se jim na jejich nacionalisticky lazené otázky prostě vyprdlo. Vzniklo tak dlouhometrážní Neváhej a Toč bez ladu a skladu.

Aký národ, taký film alebo skôr akí ľudia, taký film. Je jasné, že Česi sú z tohto dokumentu smutní. Mnohí čakali nejaké silné poučenia, niekto možno do seba skvelo zapadajúce videá, vysvetlenia názorov jednotlivých ľudí, niekto možno viac zo života bohatých, niekto viac zo života chudobných, ďalší zo života celebrít, či zo života menšín, ale treba si uvedomiť, že film je robený na základe dobrovoľnosti a ochoty, asi ťažko vám svoj deň nasníma mafián. Ak niečo chcete musíte takí byť vy, lebo často kritizujú ľudia to, akí sú vlastne oni. Tento dokument ukazuje skvelo vybranú vzorku ľudí z národa aj tak. Ukazuje rozoberanie minulosti, súčasnosti a vyhliadky do budúcnosti. Väčšina Čechov sa vníma v súčasnej dobe zle, vnímajú sa ako "lumpovia, zmrdi, ľudia, čo stále nadávajú, mrdutalovia, čo stále brblú, problémy riešia len pri pive, ale skutek im utek, necisti, že niečo bude", vnímajú sa, že sú kreatívni a neuvedomili si, že to, čo im chýba, čo im vadí, si vytvárajú sami. Ja Čechov vnímam ako kreatívnych ľudí, ktorí majú svojské názory, sú otvorení všetkému, ale postupne zabíjajú svoju podstatu a globalizujú sa, nevedia nájsť samých seba, čo je ich zmyslom, prečo žiť, každý si žije po svojom, radi však kritizujú, odsudzujú a často im chýba pohľad samých na seba. Sú to dobrí ľudia a pekne to vyjadril jeden pán v hláške, že kľúč od raja funguje aj k bráne pekelnej, tak je to aj s týmto dokumentom, je obrazom doby a ja by som bol rád, keby sa takéto točili každých 10 rokov alebo aspoň počas určitej doby, napríklad 90. roky boli iné ako prvé miléniové. Ľudom často chýba cítenie a srdce, nielen ten rozum, ja som rád aj za všetko zlé, čo tento dokument ukázal, všetky chyby, či už v spracovaní a samotnej réžii, lebo taký je v súčasnosti národ český. Hlášku, že ak hľadáte pointu tohto záznamu, že nie je, by som netvrdil, samotný film je tou pointou. To, že ak národ si nepamätá svoju históriu, tak sa bude opakovať, s tým súhlasím a práve tento dokument je vecou náhľadu a ukážky, kde sa dajú veci zmeniť. Film ukázal, aká je doba globalizmu, keď Slovenka, transvestita, rozprával o tom, ktoré krajiny pochodil, ukazoval, ako sa stará o svoje deti a uvedomíte si, že v dnešnej dobe je aj chlapa od ženy ťažko rozoznať, začne chápať, aký je dnešný svet liberálny oproti minulosti. Ďalej ako chlap v americkom kovbojskom klobúku s deťmi v raperskom oblečení kládli kamienky na židovské hroby a čítal im hrozné spisy o koncentrákoch a hovorí o histórii národa, či ako sa chlapík pýtal ženy, či je hrdá na to, že je Češka a ona na to, že je vlastne Sudetská Nemka, ďalší sa cítil ako Moravák a ďalšia, že týchto ľudí nechápe, že nemá rada politiku. Najviac ma zasiahlo rozprávanie o tom, ako sedeli za vojny Sovieti a Česi v jednom dome a nemali si, čo ponúknuť a nerozumeli si, je smutné, že je to akoby súčasný opis Slovanov, ktorí si navzájom nerozumejú a nevedia si, čo ponúknuť, pritom toho máme veľa. Pri jednej z posledných scén s chlapíkom uvažujúcim s fajkou som vedel, že zakončí svoju reč tým, že tá pravda snáď zvíťazí, tak snáď nejaká empatia, niečo spoločné máme, najmä to uvažovanie niekedy a tak si žijeme, niektorí šťastne, niektorí nie a často to končí smutne, ako pritom pánovi v domove dôchodcov, ale pritom sme šťastní, keď sa rodíme, čo je vec, na ktorú by sme mali myslieť, aby sme žili život až do konca tak, ako keď sme sa narodili, aby sme v šťastí pretrvali, naozaj to bola sonda do národa. Experiment ako sa patrí, len jeho hĺbku dnes ľudia nevedia doceniť, nechápu, že to, aký je nedokonalý, je obrazom doby, dnešných ľudí, asi na to nebudú hrdí, ako sú hrdí na budovateľské časy za prvej republiky Československa. Ono to nie sú len nezmyselne prepletajúce domáce videá podľa času, v ktorom ich autori točili, ono je to kreatívny duch opisu. Podľa mňa by bratia Lumièroví žasli v dobrom, ale nechcem hovoriť za druhých, ja som spokojný.

Ufff... Občas se nevyhnu setkání s dílem (spíš „dílem“), které mě přiměje k zamyšlení: Neměl bych přehodnotit svůj léty zažitý názor, že dobře myšlené ambiciozní neumětelství, jehož výsledkem je nechtěné myšlenkové skoroprázdno, si přece jen zaslouží nepatrně větší shovívavost než nepokrytě komerční sračka, jejíž jediné plus spočívá v tom, že si na nic nehraje? Země česká mě vyloženě nabádá, že bych přehodnocovat asi měl... Ale k věci: Explikace, která vychází z myšlenek Pavla Kosatíka, je prezentována polopatickou formou typickou pro zpravodajství původně komerčních, dnes už stále častěji i veřejnoprávních televizí: výrok, který vidíme před sebou ve vizuální (psané) podobě, zároveň i slyšíme v podobě zvukové (hlas spíkra) - jinými slovy, jsme krmeni duplicitou, která předem počítá s divákem-blbcem. V tomto konkrétním případě by mohl kontrast mezi intelektuální kvalitou obsahu a stupiditou formy působit dráždivě a dokonce i stimulovat divákovu zvědovost. Veškerá očekávání jsou ale postupně zklamávána. Volba prvního z rádoby jednotících prvků filmu, kterým je různými lidmi různě prožitý den 11. 5. 2012, působí naprosto uměle. Kdyby se jednalo o třicátého druhého dne třináctého měsíce roku tři tisíce nevímkolik, bylo by to úplně jedno. Druhý (důležitější) prvek, téma subjektivního pociťování češství, zůstává na povrchu nejen ve smyslu odpovědí (o ty ani tolik nestojím), ale i ve smyslu inspirativnosti nahozených otázek, které by měly diváka přimět k zamyšlení (o to bych stál, ale nedočkal jsem se). A tak ta jedna sotva blikající hvězdička je za odvahu vsunout do závěrečné pasáže filmu záběr s Vandou Hybnerovou, jejíž věta přesně vystihne úroveň výsledku: „Jediný, co má z tohohle záznamu smysl, je ten strom.“ (Opakující se záběr stromu, snad lípy, a tudíž symbolu českých kořenů, je výtvarně opravdu hezký - ale osamocený jako sám strom.) Velkou (i když opět asi nezamýšlenou) charakterizační hodnotu má i výrok chlapce, který se objeví krátce po Vandě a s jakoby postmodernistickým nadhledem pronese, „čekáte od tohoto záznamu nějakou pointu?“, a to s důsledně lopaťáckou fonetickou výslovností cizího slova „pointa“. Chlapec se prostě snaží budit dojem intelektuála a blýsknout se cizím slovem, které přitom neumí ani správně vyslovit - a v podobné pozici se ocitá celý film. Kouzlo nechtěného někdy opravdu funguje...