Zákon mlčení (1985)

Ve finále to byla docela rozvleklá nuda. Očekával jsem větší dávku akce. Slušná je jen bitka v baru, ten závěr s robotem byl, řekněme, usměvný. Zcela zbytečná mi pak ve filmu přišla linka s policistou, co na začátku zastřelil nevinného mladíka. Jen protahovala film. Občas jsem měl dojem, že koukám na na Seagalova Nica - pár scén je hodně podobných a až nečekaně herců hrálo v obou těchto filmech.

V rámci Norrisovej kariéry relatívne prekvapivý kúsok. Ide o veľkomestský krimi thriller v štýle Francúzskej spojky alebo Drsného Harryho (samozrejme kvalitatívne neporovnateľne slabšom). Príbeh dáva celkom zmysel a miestami dokáže byť naozaj zaujímavý. Hlavnú zásluhu na tom má určite režisér Andrew Davis. Človek, ktorý nám priniesol Utečenca, Dokonalú vraždu a dokázal natočiť Seagalovku s oscarovými nomináciami (Prepadnutie v Pacifiku).
Bohužiaľ, v poslednom akte namiesto logického vyústenia prichádzajú na rad raketomety a futuristický policajný robot — a slušný dojem dosť upadne. Aj tak ide v rámci Norrisovej filmografie o reprezentatívny kúsok. 5/10

Chuck Norris jako neúplatná, počestná, nerezavějící ocel, co zločincům nevyhrožuje, ale seznamuje je s prognózami. Půl filmu se jen tak rozhlíží a monitoruje situaci, pak skoro vybílí bar proti dvacetinásobné přesile a nakonec s brokovnicí a policejním číslo 5 ukáže, že násilí žije. Z dlouhého seznamu potencionálního obsazení hlavní role (Kristofferson, J.Bridges, Bronson, Ford, T.L.Jones, Voight, Russell) byl asi ten nejméně vhodný, protože Davis, tradičně vizuálně těžící své rodné Chicago, to pojal spíše jako akční krimi, kterému by víc slušel herecký talent než kopy z otočky. Hudba Davida Michaela Franka je přesně ta, že i kdyby vás s ní vzbudili ve tři ráno, tak hned víte, že jste v osmdesátkách..

Chuck Norris až na výjimky nehrál nikdy v žádném oslňujícím filmu. A přesto se stal legendou akčních snímků. Nejen pro ovládnutí bojového umění, ale též mimo herecké aktivity. Tento sympaťák před pár dny zemřel. Zákon mlčení zcela jistě nepatří k jeho nejlepším počinům. Měl jsem pocit, jako bych se díval na film o tom, co dělal Cordell Walker před tím, než se stal texaským rangerem. Jde o hodně zamotaný snímek s velmi průměrným scénářem v němž Ch. N. nedostane šanci se příliš předvést. Bojových scén šitých jemu na míru je zoufale málo.

Chuck Norris netočí kvalitní filmy, to víme všichni. Traduje se ovšem zřejmě nevyvratitelná fáma, že je mezi těmi špatnými i několik zábavných. Jestli je to pravda, tak Zákon mlčení by k nim patřit měl. V jádru jde o schématický akčnák z osmdesátek - mlčenlivý hrdina prostě neuhne, i kdyby se měl prorubat zástupem nepřátel. Nic tak drsného proti Norrisovi nestojí, takže se scénář zmohl sotva na jednu větši bitku a několik drobnějších potyček. Andrew Davis si na svou hvězdnou formu musel ještě pár let počkat, ale nic vyloženě nezkazil, takže se film horko těžko na průměr vyhrabal. O tři roky mladší Nico se Seagalem je ale po všech stránkách povedenější.