Zákon lásky (2021)

Dokument si nehraje na falešnou objektivitu zkrátka z toho důvodu, protože odpůrci jednoduše nepředkládají absolutně žádné argumenty. Zato emočních kolapsů mají dostatek. Nevím co je více znepokojivé. Ta ubohost, malost, množství vulgarit a urážek, nenávisti. Nebo absolutně nekompetentní, nepracující, kalkulující politici.

Pobavil mě sestřih projevů, které připomínaly rapové souboje. Co mě ale úplně bylo do očí zastánci tradiční rodiny jsou zde představováni zásadně v kostele při mši a druhá strana z hnutí Jsme fér se zde představuje jako moderní rozesmátí lidi setkávající se  v hospodě. Jedna strana své oponenty uráží, druhá je lituje za jejich omezenost. O co vlastně jde vysvětlí až lesbická žena. Již fungující registrované partnerství neumožňuje na rozdíl od manželství zabezpečení její partnerky po její smrti a dítě jí může být odebráno. Politické žvanění časem unavuje. Tvůrci se zřejmě snažili o společenskou tragikomedii. Zajímaly mě pohledy do soukromí i když i zde to tvůrci pojali jednostranně. Tento problém je v nejnižších diskusních arénách jako hospody i v té nejvyšší parlamentu obklopeném experty tak hlučný, že zastínil projednávání jiných zákonů. Já osobně bych jako dítě dva tatínky místo maminky nechtěl. V USA kde vládne Bůh Dolar nyní malí kluci chtějí být gayové, protože nemusí dávat peníze na výchovu dětí  a mají jich tak více.

Úžasný dokument Barbory Chalupové reflektující schvalování zákonu manželství pro všechny. Dokument má od začátku silnou atmosféru a spád. Jedna scéna střídá druhou, a my můžeme sledovat velmi dramaticky vývoj. Téma tohoto dokumentu je silné a věci které zde zazní z úst “aktérů” také. Je to dokument, který by měl vidět každý, abychom si konečně všichni uvědomili, že žijeme ve 21. století, že všichni máme stejná práva a že všichni jsme lidi.

Truchlivý příběh o tom, jak se věci (ne)mají. Mnozí zákonodárci se před kamerou bez nejmenších skrupulí předhánějí v tuposti, omezenosti, opatrnosti, oplzlostech a urážkách, domnívajíc se přitom, že hájí zuby nehty tisíciletou tradici. A zatímco na západ od nás je manželství pro všechny dávno vyřešená věc, v českých poslaneckých lavicích se neustále dumá, přemítá, uvažuje a naslouchá Jochovým, církvi a jim podobným zpátečníkům. Všem, kteří se podíleli a podílejí na tomto vyčerpávajícím boji náleží velké poděkování i obdiv. Za trpělivost a statečnost, s níž se, i za cenu nemalých fyzických a psychických ztrát, perou za práva nás, utlačovaných.

Mám rád umenie, ktoré pokladá otázky, núti diváka zamýšľať sa. Herzog hovorí, že filmár by si mal vyberať témy, ku ktorým sám cíti ambivalenciu. To mi v tomto prípade nehrozilo - v tejto téme mám úplne jasno. Navyše tí, ktorí by si ho mali pozrieť, si ho nepozrú. Dramaturgicky ale veľmi funkčné, snáď to bude o pár rokov smutné memento pre ďalšie generácie, ako to vtedy vlastne bolo.